15 Co 143/2024-65 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 840 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 063 Kč s 7,5% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 015 Kč za dobu od 28. 12. 2012 do zaplacení, s 7,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 016 Kč za dobu od 23. 4. 2013 s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 11. 7. 2013 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 23. 7. 2013 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 28. 1. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 14. 2. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 4. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 15. 7. 2014 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 21. 4. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 9. 7. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 30. 9. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 7. 6. 2016 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 31. 10. 2016 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 3. 2. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 10. 2. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 3. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 25. 4. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení, s 8,05% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 25. 10. 2017 do zaplacení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud při závěru o aktivní legitimaci žalobkyně shledal žalobu důvodnou pouze částečně, když dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně je dopravcem veřejné linkové dopravy podle zákona č. 111/1994 Sb., resp. je dopravcem drážní dopravy podle zákona č. 266/1994 Sb. Žalovaná nástupem do vozidla městské hromadné dopravy uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně přepravní smlouvu, čímž jí vznikla povinnost dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a zejména povinnost zaplatit cenu za přepravu dle tarifu (§ 2550 a násl. občanského zákoníku). Výše jízdného dle platného tarifu právní předchůdkyně žalobkyně činila v jednotlivých jízdách 15 Kč, 16 Kč a následně 20 Kč. Vzal dále za prokázáno, že žalovaná v uvedených dnech v žalobě cestovala hromadnou dopravou bez zaplacení jízdného, následně podepsala dohodu s cestujícím a v této se zavázala částku jízdného a přirážky k jízdnému zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, což však v dohodnutých lhůtách neučinila. Výše přirážky byla dána smluvními přepravními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, a to pro každý jednotlivý případ neoprávněné jízdy. V uvedených dohodách žalovaná rovněž uznala každý z nároků žalobkyně, jež jsou předmětem řízení, a to co do důvodu i výše a zavázala se tento zaplatit, kdy toto své uznání na dohodě stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Okresní soud následně dovodil, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná, avšak jen částečně. Vyložil, že ohledně uznaného nároku činí promlčení lhůta 10 let dle ustanovení § 639 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o. z. Okresní soud ve vztahu k jízdám, kde byla žalovaná zjištěna bez jízdního dokladu v prostředku , Anonymizováno, ve dnech 6. 12. 2012, 4. 4. 2013, 24. 6. 2013 a 4. 7. 2013, dospěl k závěru, že zde je nárok na jízdné a přirážku k jízdnému promlčen, neboť žaloba byla podána až po uplynutí lhůty delší než 10 let od doby, kdy k uznání dluhu došlo. Okresní soud proto nároky ohledně dohod č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, posoudil jako nároky promlčené a z tohoto důvodu žalobu v tomto rozsahu zamítl, a to včetně příslušenství z těchto nároků (výrok II. rozsudku). U dalších jízd vykonaných ve dnech 9. 1. 2014, 28. 1. 2014, 4. 4. 2014, 26. 6. 2014, 2. 4. 2015, 22. 6. 2015, 12. 9. 2015, 15. 9. 2015, 20. 5. 2016, 11. 10. 2016, 17. 1. 2017, 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 6. 4. 2017, 26. 5. 2017, 26. 5. 2017, 8. 10. 2017, shledal nárok žalobkyně soud důvodným, neboť byl žalobkyní uplatněn před uplynutím promlčecí lhůty, přičemž tento vyplývá z ustanovení § 2055 o. z. a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., ustanovení § 37 zákona č. 266/1994 Sb. a čl. XI. smluvních přepravních podmínek, když k uhrazení této peněžní povinnosti se žalovaná rovněž zavázala výše uvedenými dohodami s cestujícím (výrok I.). Ve vztahu k příslušenství z těchto jízd okresní soud vyložil, že námitka promlčení v této části byla vznesena žalovanou důvodně, a to ve smyslu ustanovení § 642 o. z. Podle tohoto zákonného ustanovení byl-li dluh uznán nebo bylo-li právo přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci, neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se plnění, která dospěla po uznání nebo po přiznání práva. Podle § 629 odst. 1 o. z. činí obecná promlčecí lhůta 3 roky. Okresní soud z důvodu promlčení zamítl nárok na úroky z prodlení z přirážek k jízdnímu u jízd a dohod učiněných dne 9. 1. 2014, 28. 1. 2014, 4. 4. 2014, 26. 6. 2014, 2. 4. 2015, 22. 6. 2015, 12. 9. 2015, 15. 9. 2015, 20. 5. 2016, 11. 10. 2016, 17. 1. 2017, 24. 1. 2017, 22. 2. 2017, 6. 4. 2017, 26. 5. 2017, 26. 5. 2017, 8. 10. 2017, neboť žaloba byla podána až dne 10. 7. 2022, tedy v době, kdy nárok na zaplacení úroků z prodlení se již promlčel; žalovaná totiž uznala u každé jednotlivé jízdy pouze částku jízdného a přirážky k jízdnému, ale ne samotné úroky z prodlení, neboť v té době ještě nebyla v prodlení, proto se na ni 10letá promlčecí lhůta daná ustanovením § 639 o. z. ve vztahu k příslušenství nevztahuje.3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti vyhovujícímu výroku I., podala žalovaná včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu i v tomto rozsahu jako nedůvodnou z důvodu promlčení zamítl. Nezpochybňovala skutečnost, že cestovala v daných jízdách bez platného jízdního dokladu, ani to, že podepsala předmětné dohody s cestujícím, namítala, že podpisem těchto dohod neuznala tam uvedené dluhy ve smyslu § 2053 o. z. Odkázala na bod 9.5 a 9.6a smluvních dopravních podmínek, v nichž se o dohodě s cestujícím hovoří. Avšak v těchto podmínkách nikde není uvedeno, že dohoda s cestujícím je dohodou o uznání dluhu. Dohoda je dvoustranný úkon, a proto by sám dlužník musel projevit vůli podepsat dohodu o uznání dluhu. Žalované byla předložena listina k podpisu jako doklad o převzetí pokuty, a nikoliv jako dohoda o uznání dluhu. Vytkla rovněž okresnímu soudu, že se nezabýval její námitkou, že dohody byly sepsány v jízdním prostředku, tedy v nevhodných podmínkách a žalobkyně neprokázala, že žalovaná každou jednotlivou dohodu podepsala po řádném vysvětlení poučující osoby, že se jedná o dohodu, kterou uznává dluh.4. Vyjádření žalobkyně k odvolání žalované podáno nebylo. Podání ze dne 29. 7. 2024 nelze hodnotit jako vyjádření k odvolání, žalobkyně v něm pouze dokládá přílohu č. 2 ke smlouvě o postoupení pohledávek.5. Odvolání žalované hodnotí odvolací soud jako odvolání včasné, přípustné a podané osobou k odvolání subjektivně legitimovanou.6. Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek okresního soudu, a to pouze v odvoláním napadeném rozsahu, tj. pouze ve výroku I. a rovněž v závislém nákladovém výroku III., neboť proti výroku II. žádný z účastníků odvolání nepodal a výrok II. nabyl odděleně právní moci. Odvolací soud přezkoumal i řízení vydání rozsudku předcházející. Při přezkumu postupoval dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované je zcela nedůvodné a byly splněny podmínky pro potvrzení rozsudku okresního soudu v napadeném rozsahu jako ve výroku věcně správného dle § 219 o. s. ř.7. Odvolací soud o odvolání žalované rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., kteří byli řádně a včas k jednání předvoláni a z účasti na jednání se omluvili, o odročení nežádali.8. Z dosavadního obsahu spisu plyne, že řízení bylo zahájeno dne 10. 7. 2023. Žalobou se žalobkyně, která svou aktivní legitimaci dovozovala z postupní smlouvy uzavřené s původní věřitelkou, domáhala vůči žalované zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdy vykonané žalovanou bez platného jízdního dokladu. Předmětem přezkumu odvolacího soudu je toliko jízdné