15 Co 176/2024-100 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 42 970,11 Kč (výrok I.), částku 18 816,53 Kč (výrok III.), částku 9 918,71 Kč (výrok V.), částku 6 766,84 Kč (výrok VII.) a částku 5 596,43 Kč (výrok IX.), vše ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, dále zamítl žalobu co do částky 8 107,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 077,19 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 564,19 Kč, s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 50 578,19 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 286,07 Kč (výrok II.), co do částky 4 838,53 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 343,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 061,56 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 655,08 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem 14,9 % ročně z částky 23 156,08 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (výrok IV.), co do částky 3 114,42 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 441,74 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 029,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 033,13 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem 14,9 % ročně z částky 12 294,13 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (výrok VI.), co do částky 2 624,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 319,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 396,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 391,27 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem 9,9 % ročně z částky 9 151,27 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (výrok VIII.) a co do částky 2 951,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 333,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 576,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 547,98 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem 14,9 % ročně z částky 8 048,98 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení (výrok X.), dále rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 19 243 Kč (výrok XI.) a žalobkyni zavázal k zaplacení doplatku soudního poplatku ve výši 1 056 Kč (výrok XII.). V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 105 704,65 Kč s úrokovým příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, (dále též jen „věřitel“) uzavřela se žalovaným ve dnech 10. 11. 2021, 9. 10. 2021, 25. 9. 2021, 19. 8. 2021 a 5. 9. 2021 celkem 5 smluv o zápůjčce, a to postupně ohledně částek 60 000 Kč, 30 000 Kč, 20 000 Kč, 20 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané zápůjčky vrátit ve stanovených splátkách, které však nedodržel, a proto věřitel přistoupil k předčasnému zesplatnění zápůjček. Žalobkyně, na kterou byly pohledávky vyplývající z jednotlivých smluv o zápůjčkách postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023, se tak žalobou domáhala zaplacení nesplacených jistin zápůjček v částce 50 578,19 Kč u první smlouvy, v částce 23 156,08 Kč u druhé smlouvy, v částce 12 294,13 Kč u třetí smlouvy, v částce 9 151,27 Kč u čtvrté smlouvy a v částce 8 048,98 Kč u páté smlouvy. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků ve výši 499 Kč u první smlouvy, ve výši 499 Kč u druhé smlouvy, ve výši 739 Kč u třetí smlouvy, ve výši 240 Kč u čtvrté smlouvy a ve výši 499 Kč u páté smlouvy. Žalobkyně se rovněž u každé smlouvy domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení a dále běžícího úroku a úroku z prodlení. Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo ve výše uvedených dnech uzavřeno celkem 5 smluv o zápůjčkách, které posoudil jako spotřebitelské a dospěl k závěru o jejich neplatnosti, neboť věřitel nezkoumal před jejich uzavřením řádně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). V důsledku toho dovodil okresní soud dle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatnost jednotlivých smluv o zápůjčce a z toho vyplývající povinnost účastníků vypořádat se v rámci režimu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil u první smlouvy o částku 42 970,11 Kč (jako rozdílu vyplacené jistiny zápůjčky v částce 60 000 Kč a dosud žalovaným zaplacené částky 17 029,89 Kč), u druhé smlouvy o částku 18 816,53 Kč (jako rozdílu vyplacené jistiny zápůjčky v částce 30 000 Kč a dosud žalovaným zaplacené částky 11 183,45 Kč), u třetí smlouvy o částku 9 918,71 Kč (jako rozdílu vyplacené jistiny zápůjčky v částce 20 000 Kč a dosud žalovaným zaplacené částky 10 081,29 Kč), u čtvrté smlouvy o částku 6 766,84 Kč (jako rozdílu vyplacené jistiny zápůjčky v částce 20 000 Kč a dosud žalovaným zaplacené částky 13 233,16 Kč), a u páté smlouvy o částku 5 596,43 Kč (jako rozdílu vyplacené jistiny zápůjčky v částce 15 000 Kč a dosud žalovaným zaplacené částky 9 403,57 Kč). Okresní soud proto zavázal žalovaného k zaplacení výše uvedených částek výroky I., III., V., VII. a IX., a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Protože žalovaný zůstal v řízení naprosto nečinný, nebylo možno ohledně jeho poměrů a možnosti splatit jistiny zápůjček cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně ani neprokázal, že jeho možnosti mu umožňují splácet jistiny zápůjček pouze v konkrétní výši splátek, okresní soud dovodil, že v možnostech žalovaného je splatit dlužné jistiny zápůjček najednou. Ve zbytku pak okresní soud žalobu zamítl. Pokud jde o požadavek žalobkyně na přiznání úroku z prodlení, pak dle ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnuté jistiny zápůjček v přiměřené době podle svých schopností. To dle okresního soudu znamená, že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením svých dluhů, přičemž splatnost založil soud až svým rozhodnutím.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s rozhodnutím okresního soudu v části, ve které jí nebylo přiznáno příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 068,62 Kč (jako součtu všech částek přiznaných ve výrocích I., III., V., VII. a IX. rozsudku okresního soudu) za dobu od 28. 7. 2023 do zaplacení. Poukázala na znění § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), s tím, že žádala úrok z prodlení v zákonné výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odkázala dále na znění § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu, přičemž žalobkyně za první den prodlení s úhradou dlužné částky považuje datum 28. 7. 2023. Namítala, že žalovaný byl vyzván ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni – v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2023, které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného a po marném uplynutí lhůty 10 dnů, která byla žalovanému poskytnuta ke splnění dluhu, se tak počínaje dnem 28. 7. 2023 žalovaný dostal do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnuté jistiny zápůjček, což však neučinil. Žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnuté jistiny teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru, ale daleko dříve, již před podáním žaloby, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněz. Žalovaný pak v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel (žalovaný), který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na judikaturu odvolacího Krajského soudu v Ostravě i jeho pobočky v Olomouci.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. podle obsahu odvolání žalobkyně (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nejen ve výrocích II., IV., VI., VIII. a X. ohledně zamítnutých úroků z prodlení (jejichž zaplacení se ve svém odvolání domáhá), ale také ve výrocích I., III., V., VII. a IX. co do hmotněprávní lhůty splatnosti v těchto výrocích přisouzených částek. Žalobkyně totiž v podaném odvolání nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovanému vznikla povinnost vrátit jistiny poskytnutých zápůjček teprve rozhodnutím soudu. Tím dle odvolacího soudu napadá závěr okresního soudu o splatnosti dlužných jistin zápůjček ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. V uvedeném rozsahu odvolací soud provedl přezkum rozsudku okresního soudu ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž neshledal žádné vady řízení uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.5. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smluv o zápůjčkách, neboť věřitel před jejich uzavřením řádně neposoudil úvěruschopn