15 Co 59/2024-222 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 149,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 20 194 Kč (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno, eventuálně navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Okresnímu soudu vytýkal nesprávné skutkové závěry, stejně jako nesprávné právní posouzení věci. Ohradil se proti závěru okresního soudu o tom, že sám ani nepředpokládal, že došlo ke znečištění vody, pokud nezastavil dodávku pitné vody ze studny. Poukázal na matematický model, ze kterého plyne, že při potenciálním znečištění vozidlem či jiným jednáním osob v ochranném pásmu by mohlo dojít k prokázání znečištění vody teprve za 14 dnů od události. Situace by byla odlišná, pokud by pracovníci žalované otevřeli poklop a vnikli přímo do zdroje, toto se však nestalo. Žalobce nikdy netvrdil, že byl přesvědčen o tom, že došlo ke znečištění vody, jednal však v souladu se zákonem a s nejvyšší obezřetností a vše konzultoval s Krajskou hygienickou stanicí , adresa, (dále jen „KHS , adresa, “). Odstavení zdroje žalobci přitom nedoporučil ani KHS , adresa, ani policie v rámci trestního oznámení podaného žalobcem. K názoru soudu, že žalobce mohl celou situaci vyřešit tak, že by se se žalovanou spojil a celou situaci si vysvětlili, poukázal na to, že v rámci zastupitelstva obce byl pracovník žalované dotazován na důvod neoprávněného vstupu, toto však nijak nevysvětlil. Pokud bylo žalobci vytýkáno, že neprokázal, že žalované účtované částky skutečně sám zaplatil, pak v tomto směru nebyl okresním soudem poučen o jeho důkazním břemenu, čímž došlo ze strany okresního soudu k procesnímu pochybení. Dále žalobce zdůraznil, že vstup osob a vjezd vozidel do ochranného pásma vodního zdroje I. stupně je zakázán dle zák. č. 254/2001 Sb. o vodách. Tato činnost je pak ve smyslu ust. § 116 písm. g) uvedeného zákona klasifikována jako přestupek. Vzhledem k tomu, že žalovaná je odborně způsobilou právnickou osobou v oblasti vodárenství, musely jí být známy důsledky jejího jednání, kdy žalobci jakožto provozovateli vodního zdroje neoznámila tento incident, přestože věděla, že tím naplnila přestupkové jednání. Na základě časové prodlevy po tomto incidentu, kdy žalobce nebyl nikým kontaktován, nabyl dojmu, že nemuselo jít o pracovníky vodárenské společnosti a byl povinen činit kroky k ověření, že dodávaná voda do vodovodu obce s osmi sty odběrateli splňuje požadavky vyhl. č. 252/2014 Sb. v platném znění, která vychází ze zák. č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Na základě jeho odpovědnosti za způsobené škody či újmy na zdraví a povinností uložených mu zákonem a provozním řádem učinil opatření ve zvýšení sledovanosti vodního zdroje a provedl mimořádný odběr vody z vodního zdroje nad rámec zákonných povinností, což bylo jednoznačně prokázáno výpisem ze systému PIVO, který spravuje KHS. Rozvaděč, do kterého pracovníci žalované neoprávněně vnikli, je elektrickým zařízením, jehož nesprávným provozováním dochází ke vzniku vysokého rizika ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku. Základními předpisy pro provoz vyhrazených technických zařízení elektrických jsou zák. č. 250/2021 Sb. o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízeních a o změně souvisejících zákonů a nařízení vlády č. 190/2022 Sb. o vyhrazených technických zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti a nařízení vlády č. 194/2022 Sb. o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a na odbornou způsobilost v elektrotechnice. Na základě výše uvedených předpisů vznikla důvodná obava žalobce, že manipulací s elektricky vyhrazeným zařízením by mohlo být ohroženo zdraví a majetek provozovatele vodního zdroje. Z tohoto důvodu bylo provedeno termosnímkování rozvaděče s cílem určit, zda se má zařízení odstavit z provozu ihned a hrozí přímá škoda nebo lze ponechat vyhrazené elektrické zařízení v provozu a provést takové opatření, aby případná havárie neohrozila zdraví a život pracovníků obsluhujících zařízení. Tyto úkony žalobce zajistil v příčinné souvislosti s konáním pracovníků žalované, když se jednalo konkrétně o termosnímkování a servisní zásah pro zajištění řádného provozu vodního zdroje. Žalobci přitom nebylo a není známo, zda pracovník žalované, který otevřel rozvaděč, je držitelem oprávnění dle zákona č. 194/2022 Sb. a byl povinen pro zajištění bezpečnosti obsluhujících osob provést novou revizi vyhrazeného technického zařízení. Napadeným rozhodnutím je podporováno porušení zákona o vodách a kanalizacích, povinnost strpět neoprávněný zásah třetích osob do vlastnictví a tímto porušována také zásada, že každý se má chovat tak, aby druhému nezpůsobil škodu, to vše podporováno tvrzenou odborností osob zákon porušujících.3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. Zdůraznila, že žalobci žádnou škodu nezpůsobila. Vysvětlila, že k vodnímu zdroji, studně č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , vstoupili její zaměstnanci nedopatřením. Pouze otevřeli rozvaděč, podívali se na zařízení, rozvaděč zavřeli a z místa odjeli. Žalobcův požadavek na náhradu škody je postaven toliko na úvahách, co se mohlo stát, pokud by žalovaná spáchala škodu. Tato však spáchána nebyla, ani z její strany reálně nehrozila. V souvislosti se vstupem zaměstnanců žalované na pozemek proto nebylo potřeba žádné revize ani služby objednávat, tyto nesloužily k odstranění škody a nejednalo se ani o postup nutný či účelný. Přítomnost zaměstnanců žalované v areálu nebyla ani nijak překvapivá, neboť žalobce věděl, že studna, kterou užívá, je součástí většího oploceného areálu, ve kterém se nachází i vodárenské objekty žalované. Pokud měl žalobce jakékoliv pochybnosti, měl se obrátit na žalovanou, která by mu vše vysvětlila a tím mohl předejít zbytečným nákladům, jež vynaložil. Služby, které si žalobce objednal z vlastního rozhodnutí, tak nejsou škodou, ze kterou žalovaná odpovídá, s tím, že žádný právní předpis či rozhodnutí úřadu neukládalo žalobci postupovat tak, jak postupoval, tedy objednat si různé revize a rozbory. Poukázala na obsah výpovědi žalobce u jednání okresního soudu dne 25. 5. 2023, kdy uvedl, že při kontrole v červenci 2019, tedy před událostí, nezjistil, že by s vodičem bylo jakkoliv manipulováno, avšak z jeho trestního oznámení z 5. 12. 2019 vyplývá, že tehdy uvedl, že neví, kdy byl vodič povytažen a nemůže vyloučit, že k tomu došlo v únoru 2019, tedy několik měsíců před vstupem zaměstnanců žalované na předmětný pozemek. Žalobcova údajná obava, že by mohli pracovníci žalované poškodit zařízení, je zcela nedůvodná. Svědci , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jednoznačně potvrdili, že na místo vstoupili nedopatřením, že žádnou škodu nezpůsobili, nemohli ohrozit kvalitu vody a kvůli jejich vstupu do ochranného pásma vod nebylo potřeba žádných zásahů. K poukazu žalobce na vjezd vozidla do ochranného pásma pak žalovaná uvedla, že ochranné vodní pásmo neznamená absolutní zákaz vjezdu vozidel, pouze se jím opravňuje okruh osob s právem vjezdu. Zaměstnanci žalované běžně vjíždějí vozem do ochranných pásem vodních zdrojů v souvislosti s výkonem činnosti provozovatele těchto vodních zdrojů. V souvislosti se samotným vjezdem vozidla žalované do ochranného pásma nehrozilo žádné riziko. K žalobcovu tvrzení o spáchání údajného přestupku pak poukázala na skutečnost, že policejní orgán žalobcovo trestní oznámení odložil, aniž by rozhodl o postoupení věci k přestupkovému řízení. K absenci poučení dle ust. § 118a o. s. ř. pak žalovaná uvedla, že by takové poučení nemělo žádný vliv na samotnou věc, neboť podstatným je, že žalovaná žalobci žádnou škodu nezpůsobila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 2. 12. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 18 149,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení jakožto úhrady nákladů na rozbor vody, kontrolu jakosti pitné vody u společnosti , jméno FO, , nákladů na mimořádnou kontrolu a revize přípojky nízkého napětí, nákladů na kontrolu elektrozařízení a opatření k zamezení poškození čerpadla u společnosti , Anonymizováno, , nákladů na odborné posouzení stavu elektroinstalace po neoprávněném otevření rozvaděčů, nákladů na termosnímkování rozvaděče jako prevence v zamezení případného požáru a nákladů na vrácení elektrozařízení studny do projektovaného stavu po provedených opatřeních k zamezení poškození čerpadla