57 Co 120/2024-137 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) 193 667 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2022 do zaplacení a žalobci b) 217 667 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I a II). Žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) 218 333 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2022 do zaplacení a žalobci b) 218 333 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, zamítl (výrok III). Žalované dále (výrok IV) uložil povinnost zaplatit žalobcům a) a b) na nákladech řízení 45 551 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců a), b). Řízení co do zákonného úroku z prodlení z částky 700 000 Kč od 4. 6. 2022 do 22. 9. 2022, z částky 412 000 Kč od 23. 9. 2022 do 1. 10. 2022, z částky 700 000 Kč od 4. 6. 2022 do 22. 9. 2022, z částky 436 000 Kč od 23. 9. 2022 do 1. 10. 2022, zastavil (výrok V).2. Proti rozsudku do výroku III podali odvolání žalobci a domáhali se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu. Opětovně poukazovali na to, že dle stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, publikovaného pod sp. zn. Cpjn 206/2010, náhrada musí být přiměřená poměrům v České republice, když při porovnání průměrné mzdy v roce v roce 2010 a v roce 2021 náhrada přiměřená není. Žalovanou citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítající inflaci se týkají případů v blízké časové souslednosti po vydání stanoviska. Nicméně žalobci inflaci či průměrnou mzdu uváděli pouze jako pomocné kritérium pro určení přiměřenosti náhrady, když v roce 2011 by si za náhradu za jeden rok trvání sporu mohl poškozený dovolit cca 1 000 chlebů, v roce 2021 si může dovolit jen cca 570 kusů chleba, a v tom tkví ona nepřiměřenost náhrady. Poukazovali na judikaturu ESLP, kterou jsou české soudy vázány, když tento soud přiznává náhrady, jejichž roční základ je v rozmezí od 1 000 eur do 1 500 eur za jeden rok sporu (cca 24 500 Kč až 36 750 Kč). S ohledem na tuto judikaturu a nepřiměřenost zadostiučinění je nutné se odchýlit od doporučené základny stanovené stanoviskem (odkaz na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 22 Co 161/2021-89).3. Proti rozsudku, a to do výroků I, II a IV podala odvolání rovněž žalovaná, a domáhala se jejich změny tak, že žaloba bude zamítnuta zcela a žalobcům bude uložena povinnost uhradit žalované náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně nesprávně zohlednil kritéria podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, v rozhodném znění (dále jen „zákon“). Žalovaná nepopírá, že délka řízení byla nepřiměřená, za což bylo žalobcům poskytnuto zadostiučinění v penězích, a to žalobci a) 288 000 Kč, žalobci b) 264 000 Kč, které vycházelo ze základní částky 20 000 Kč, tedy na její samé horní hranici dle Stanoviska, přičemž poskytnuté zadostiučinění lze považovat za zcela dostačující a přiměřené. Soud prvního stupně neakceptoval argumentaci žalované stran důvodného snížení základní částky o 5 % z důvodu tzv. sdílené újmy, o 20 % z důvodu značné právní, skutkové a procesní složitosti řízení, o 20 % z důvodu opakovaného vedení řízení ve všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, tedy v případě žalobce b) snížení o 45 %, v případě žalobce a) snížení o 40 %, neboť s ohledem na věk žalobce a) došlo k navýšení o 5 %. Je na místě aplikovat kritérium tzv. sdílené újmy, neboť na straně žalobců se nacházelo více účastníků, kteří se společně a navzájem podporovali, věc konzultovali, na vedení řízení se spolupodíleli, byli vedeni stejným zájmem. „Tíha řízení“ se snáší lépe, je-li na jedné straně soudního sporu více účastníků. Skutková, právní a procesní složitost věci byla značná, o čemž svědčí závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2010, č. j. 56 Co 356/2010-981, s nimiž se ztotožnil rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 31. 10. 2017, č. j. III. ÚS 2563/13-1274. O skutkové složitosti věci svědčí rozsah dokazování listinnými důkazy, byly vypracovány znalecké posudky, a to jak ohledně nároku uplatněného žalobci, tak ohledně vzájemného návrhu uplatněného žalovanými. Nelze přehlédnout právní složitost věci zejména ve vztahu k vzájemnému návrhu, jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k nemovitostem, zejména posouzení mj. historických právních předpisů, posouzení splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaných k náhradě škody a k vydání bezdůvodného obohacení. Pokud jde o procesní složitost věci, pak nelze přehlédnout právě vzájemný návrh uplatněný žalovanými, opakovaná rozhodnutí o změně žaloby, o procesním nástupnictví a o návrhu na vydání předběžného opatření. Žalobcům nelze klást k jejich tíži jejich procesní aktivitu, nicméně s jejich vzájemným návrhem se musely soudy vypořádat. Délka řízení byla ovlivněna rovněž procesní aktivitou žalovaných, zejména podáním a setrváním na vzájemném návrhu, když otázka vyřešení tohoto nároku byla pro posouzení věci otázkou klíčovou. Jde-li o opakované vedení řízení na všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že podávání řádných a mimořádných opravných prostředků nelze bez dalšího přičítat k tíži účastníků řízení a neshledal důvod pro redukci základní částky, čímž vlastně neguje možnost takového snížení v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2138/2009 a sp. zn. 30 Cdo 3324/2022. Soud se nevypořádal s argumentací žalované, že tuto skutečnost nelze klást k tíži ani soudům, pokud se s procesními prostředky účastníků musely vypořádat. Toto kritérium však soud nezohlednil. Dále žalovaná v odvolání poukázala na komparativní rozhodnutí, a to rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2022, č. j. 71 Co 126/2022-71. Nesprávně byla žalobcům přiznána v náhradě nákladů řízení odměna za předběžné projednání nároku na náhradu škody (v rozsudku je navíc uvedeno chybné datum 30. 6. 2022, namísto správného data 3. 6. 2022).4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobami oprávněnými, jsou včasná a přípustná, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobců je částečně důvodné.5. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) nikterak neprotiví, pokud se odvolací soud k správnosti skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně „pouze“ přihlásí (připojí) [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 22 Cdo 355/2022, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1544/14].6. Odvolací soud tak tomu může v posuzované věci učinit v případě skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a náležitě se odrážejí v závěru o skutkovém stavu věci – ostatně těžiště tohoto sporu nespočívá v rovině skutkové –, nýbrž i v případě právního posouzení.7. Odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem řízení je nárok žalobce a) na zaplacení 412 000 Kč s příslušenstvím a nárok žalobce b) na zaplacení 436 000 Kč s příslušenstvím, představující peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/1997 (kompenzační řízení).8. Dle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.9. V souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněném pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2011“ či „Stanovisko“) okresní soud správně konstatoval, že kompenzační řízení bylo zahájeno návrhem doručeným soudu dne 7. 2. 1997 a bylo pravomocně skončeno rozhodnutím dovolacího soudu dne 20. 12. 2022, tedy trvalo 25 let, 10 měsíců a 13 dnů.10. Pro vznik povinnosti státu nahradit nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (viz § 13 odst. 1 věta třetí zákona) je nezbytné naplnění tří podmínek, a to 1) existence nepřiměřené délky řízení,