69 Co 160/2024-161 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 58.333,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 3. 2023 do zaplacení (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36.396,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. V důvodech podaného odvolání uvedl, že protokol o vyklizení a předání garáže ze dne 9. 3. 2023 je zcela srozumitelný a jasný dokument. Za daných okolností se jedná o klíčový důkaz svědčící o skutečném stavu, o němž není důvod pochybovat a prohlášení žalovaného, jeho vědomost, že garáž užívá bez právního důvodu nebyla ostatními v řízení provedenými důkazy vyvrácena. Pokud jde o existenci užívacího práva otce žalovaného, který jej měl dále přenechat žalovanému, pak toto spolehlivě prokázáno nebylo, neboť platné a závazné poskytnutí takového užívacího práva svědkyní Kufovou je vyloučeno, neboť tato neměla jakékoliv oprávnění jednat za ostatní spoluvlastníky a otci žalovaného bylo známo, že svědkyně je toliko minoritním spoluvlastníkem garáže a nedisponuje zmocněním od dalších osob. I kdyby soud přihlédl k dohodě o bezplatném užívání garáže ze dne 21. 3. 2005, pak již z textu je zřejmé, že tuto dohodu neuzavírá vlastník garáže, ale svědkyně Kufová, aniž by bylo zřejmé, kým byla zmocněna a kdy a nelze dovozovat dobrou víru otce žalovaného. Z textu dohody plyne, že je uzavírána na dobu určitou, do uzavření kupní smlouvy, přičemž kupní smlouva nejméně mezi stranami této dohody byla uzavřena nejpozději v roce 2007, kdy proběhly dva marné pokusy o vkladu vlastnického práva ve prospěch otce žalovaného do katastru nemovitostí, a tedy nejpozději v roce 2007 tato dohoda zanikla. Z rozhodnutí katastrálního úřadu bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že otec žalovaného věděl, že garáž nenabyl do svého vlastnictví a svědkyně Kufová nebyla oprávněna mu garáž přenechat do užívání. Nejpozději v roce 2007 byl otec žalovaného seznámen s tím, že svědkyně Kufová neměla oprávnění jednat za ostatní spoluvlastníky a poskytnout mu užívací právo, že se nestal vlastníkem garáže a že mu byla vrácena podstatná část kupní ceny, což ve své účastnické výpovědi potvrdil. Nebyl tak jediný důvod se domnívat, že by k dokončení prodeje mělo v budoucnu dojít. Dohoda o bezplatném užívání byla uzavřena v době, kdy z přípisu od katastru věděl, že svědkyně Kufová jedná neoprávněně za ostatní. Kromě toho žádná taková dohoda předložena nebyla, byla-li myšlena dohoda ze dne 21. 3. 2005, pak tato zanikla. Prohlášení prodávajících osob v nabývacích titulech žalobce k předmětné garáži pouze podporují obsah předávacího protokolu, že těmto osobám nebylo známo nic o tom, že má otec žalovaného, či žalovaný nadále garáž v užívání a uvedené podporuje tvrzení žalovaného v tom, že otec žalovaného využil rozporu mezi spoluvlastníky a vědom si toho, že mu nesvědčí žádný platný nabývací ani užívací titul po řadu let garáž užíval, neboť mu daný stav vyhovoval. Žalovaný v minulosti kupoval jinou nemovitou věc a bylo mu tedy známo, že práva k nemovitým věcem jsou evidována ve veřejném seznamu, který je volně přístupný a ovládá jej zásada materiální publicity, kdy žalovanému ani jeho otci zápis v katastru nesvědčil, což si mohl kdokoliv z nich ověřit. Otec žalovaného po takřka 20 let užívání garáže nehradil daň z nemovitostí, ani se o to nezajímal, přestože daňovou povinnost k jiným nemovitostem měli a řádně platili. Dle žalovaného s otcem neměl po dlouhou dobu dobré vztahy v důsledku nadměrné konzumace alkoholu otcem, a tedy důvěra žalovaného ve svého otce bylo jistě na nule. Žalovaný se ani v této situaci nezajímal, jak je možné, že užívá cizí garáž. Soud tak nesprávně posoudil tuto právní věc ve smyslu § 2994 o. z., že užívání garáže žalovaným tak, že by tomuto svědčila dobrá víra bylo s jistotou vyvráceno samotným žalovaným, který podepsal a potvrdil, že mu nesvědčí žádný právní důvod k užívání garáže. Žalovaný měl důvod pochybovat o tom, co mu sděloval jeho otec, přičemž ani otci žalovaného nemohla svědčit dobrá víra, neboť vědomě jednal s osobou, o níž věděl, že není výlučným vlastníkem předmětné garáže a nemá oprávnění jednat za ostatní spoluvlastníky a nemá oprávnění disponovat s užívacím právem k předmětné garáži. V dobré víře mohl být otec žalovaného maximálně do roku 2007, kdy uplynula doba k bezplatnému užívání uzavřením kupní smlouvy. Garáž si ponechal v bezplatném užívání a využil toho, že právní předchůdci žalobce byli rozhádaní a otec žalovaného a žalovaný využili toho ve svůj prospěch, že garáž bezmála 20 let užívali, aniž by nesli jakékoliv náklady. Žalovaný se s předmětem koupě seznámil v rámci možností jejím zhlédnutí z vnějšku, k tomu přistoupil již před nabytím prvního spoluvlastnického podílu v dražbě. Do garáže neměl přístup ani znalec, který zpracovával posudek pro potřeby exekuční dražby. Žalobce postupoval s náležitou opatrností vědom si toho, že dokud nebude úplným vlastníkem garáže, nelze do této vstoupit překonáním zámku. Předmět koupě nebylo možné kontrolovat zevnitř, neboť nikdo z převodců žalobci neposkytl klíče ani mu neumožnil prohlídku, proto riziko bylo zohledněno ve výši kupní ceny. Žalobce se výslovně odvolal i do výroku o náhradě nákladů řízení, když zpochybnil důvodnost a účelnost úkonu „další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 19. 2. 2024, tedy před jednáním soudu dne 22. 2. 2024, kdy tato porada byla zcela bezpředmětná a ani obsah závěrečné řeči u jednání dne 28. 3. 2024 nesvědčí o tom, že mu měla předcházet rozsáhlejší porada s klientem, když v zásadě se jednalo pouze o stručné zopakování dosavadní argumentace nacházející se ve spise. Z procesní opatrnosti se žalobce dovolával použití ustanovení § 150 o. s. ř. o moderaci náhrady nákladů řízení. To s ohledem na okolnosti případu, kdy žalovaný sice před zahájením sporu tvrdil jakési užívací právo odvozené od otce žalovaného, však ničeho nedoložil, teprve až u jednání 21. 9. 2023.3. Žalovaný navrhl, aby věcně správný rozsudek okresního soudu byl potvrzen. Okresní soud se zabýval poctivostí držby žalovaného a dospěl k závěru správně, že garáž neužíval neoprávněně.4. Odvolání žalobce je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, obsahuje i způsobilé odvolací důvody, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 206 a § 212a o. s. ř. a po provedení odvolacího řízení v režimu neúplné apelace s přihlédnutím k nastalé koncentraci řízení dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.5. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení za protiprávní užívání garáže, jednak jako většinový spoluvlastník této věci v období od 1. 4. 2020 do 29. 1. 2023 a následně jako výlučný vlastník od 30. 1. 2023 do 28. 2. 2023 s odůvodněním, že žalovaný garáž užíval bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu.6. Okresní soud po provedeném důkazním řízení dospěl ke skutkovému závěru, že otec žalovaného , Jméno zainteresované osoby 1/0, , jehož soud k důkazu vyslechl, měl zájem předmětnou garáž odkoupit od svědkyně , Anonymizováno, , spoluvlastnice garáže, jednající za ostatní spoluvlastníky garáže. Se svědkyní , Anonymizováno, se , Jméno zainteresované osoby 1/0, v důsledku nezdaru při realizaci nabytí vlastnického práva ke garáži dohodl, že může garáž bezplatně užívat, o čemž ostatní spoluvlastníci garáže věděli. Podle dohody mohl otec žalovaného garáž užívat nejprve do uzavření kupní smlouvy, pak do vyřešení problémů s nabytím vlastnického práva ke garáži, výsledně po neomezeně dlouhou dobu. Svědkyně předala svědku , jméno FO, i své jediné klíče od garáže. Žalovaný užíval předmětnou garáž nejméně od 1. 4. 2020 do 28. 2. 2023 na základě svolení svého otce, svědka , jméno FO, chovajícího se podle závěru soudu prvého stupně jako vlastník a žalovanému tvrdil, že garáž nabyl pro rodinu, což mu žalovaný věřil. Za existence této dohody o užívání garáže uzavřené otcem žalovaného se spoluvlastnicí Kufovou začal žalobce nabývat jednotlivé podíly k předmětné garáži od spoluvlastníků, aniž by byl některým ze spoluvlastníků informován o dohodě o užívání garáže. Žalobce spoluvlastnické podíly nabýval, aniž si garáž prohlédl, či se seznámil s faktickém stavem garáže. Poté, co žalobce zjistil, že garáž užívá žalovaný, vyzval žalovaného 8. 3. 2023 k vyklizení garáže a k jejímu předání, což žalovaný učinil v březnu 2023, přičemž 9. 3. 2023 podepsal předávací protokol, v němž bylo uvedeno, že užíval garáž bez právního důvodu od 1. 4. 2020.7. Okresní soud na základě zjištěného skutkového stavu věc po právní stránce posoudil podle § 2994 o. z. a žalobu zamítl závěrem, že žalovaný měl až do 8. 3. 2023 z přesvědčivého a uvěřitelného důvodu zato, že garáž patří jeho otci, který mu užívání garáže nabídl a povolil. Okresní soud vzal tak za prokázané, že žalovaný byl po celou dobu v dobré víře (měl z přesvědčivého důvodu zato), že garáž užívá oprávněně, po právu.8.