69 Co 191/2024-237 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci částku 16.767,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání do výroku II. o nákladech řízení s tím, že okresní soud procesně pochybil, když rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že žalobce vzal žalobu částečně zpět, což je nutno hodnotit jako neúspěch v rozsahu 50 %. Žalobce má však za to, že okresní soud nesprávně aplikoval zásadu úspěchu ve věci, aniž zohlednil existující okolnosti zvláštního zřetele hodné spočívající zejména v okolnostech, které vedly žalobce k soudnímu uplatnění nároku, v předprocesním chování stran, v postoji účastníků v průběhu řízení a dalších okolnostech sporu. Žalovaná byla před započetím sporu řádně vyzvána k dobrovolné úhradě předžalobní výzvou, avšak mu nebylo vyhověno a žalobci proto nezbylo nic jiného, než se nároku domáhat před soudem. Žalobou se žalobce domáhal zaplacení částky 33.535 Kč z titulu náhrady škody, domáhal se adekvátního plnění a v základu nároku obdobného tomu, který obdržela žalovaná od žalobce nebo ze zákonného pojištění žalobce. Přičemž žalobu, jíž bylo nutné podat z důvodu blížícího se konce promlčecí doby, ačkoliv skutkově obdobný spor vedený u Okresního soudu v , adresa, nebyl dosud pravomocně skončen. Následně dne 9. 2. 2024 se žalobce ještě před prvním jednáním ve věci s ohledem na rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne 16. 1. 2023, č. j. 217 C 11/2018-289, ve znění rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Olomouci ze dne 31. 10. 2023, č. j. 75 Co 202/2023-337 rozhodl upravit rozsah svého žalobního nároku a vzít žalobu částečně zpět do částky 16.767,50 Kč, když se jedná právě o polovinu částky původně požadované. Specifikovaná rozhodnutí totiž korigovala míru zavinění dopravní nehody, když okresní soud shledal jednání v rozporu s ustanoveními zákona o silničním provozu na straně řidičů obou vozidel, a proto rozhodl, že žalobce i žalovaná odpovídají za škodu v rozsahu 50 %. Při prvním jednání byla žalovaná ze strany soudu dotazována na možnost uzavření smíru, avšak takový postup žalovaná odmítla. Nadto žalovaná a vedlejší účastník řízení nedůvodně sporovali míru zavinění žalované na dopravní nehodě i výši nároku žalobce na náhradu škody, byť se jednalo o bagatelní částku, čímž navyšovali náklady řízení. Žalobce většinu řízení postupoval zcela důvodně, zatímco žalovaná zcela nedůvodně, a tedy náklady většinu času nedůvodně působil nikoliv žalobce, nýbrž žalovaná. Žalobce nepožadoval ani zaplacení úroku z prodlení, byť by tak činit mohl. Žalobce požadoval pouze náhradu toho, co skutečně musel v souvislosti s dopravní nehodou ze svého rozpočtu vynaložit. Žalobce má tak za to, že je mu na místě přiznat plnou náhradu nákladů řízení, když je nutné zhojit účelně vynaložené náklady žalobce k uplatnění jeho nároku. Opačný postup není spravedlivý. Žalobce tak navrhuje zrušení výroku II. nebo změnu tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.3. Vedlejší účastník na straně žalované se k odvolání vyjádřil tak, že odvolaní žalobce je nedůvodné. Pokud v odvolání poukazuje, že žalobce se rozhodl vzít svou žalobu částečně zpět s ohledem na rozhodnutí okresního soudu ze dne 16. 1. 2023, č. j. 217 C 11/2018 a rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Olomouci ze dne 31. 10. 2023, č. j. 75 Co 202/2023, pak pomíjí ve své argumentaci úpravu § 146 odst. 2 o. s. ř., podle které jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V dané věci, pokud se žalobce rozhodl vzít žalobu zpět, tak ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. žalobce takto nevzal žalobu zpět pro chování žalované (neboli žalovaná zpětvzetí žaloby a částečné zastavení řízení v rozsahu 50 % nezavinila). Okresní soud tak rozhodl správně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na zpětvzetí žaloby, které je nutno hodnotit jako neúspěch ve věci. Vedlejší účastník navrhuje, aby odvolací soud rozsudek v napadené části potvrdil.4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výroku II. o nákladech řízení, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo (§ 206, § 212a o. s. ř.), a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Okresní soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů s ohledem na zpětvzetí žaloby ze strany žalobce, které je nutno hodnotit dle okresního soudu jako neúspěch ve věci v rozsahu 50 %, a úspěch žalované v rozsahu 50 %.6. Krajský soud se s rozhodnutím okresního soudu neztotožňuje, neboť s ohledem na průběh řízení je třeba posuzovat míru úspěchu a neúspěchu v jednotlivých fázích řízení samostatně.7. Žalobce se podanou žalobou domáhal původně zaplacení částky 33.535 Kč, v průběhu řízení vzal žalobu 9. 2. 2024 částečně zpět do částky 16.767,50 Kč. Okresní soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne 20. 2. 2024, č. j. 16 C 242/2019-158, přičemž toto usnesení nabylo právní moci 9. 3. 2024. Ke zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci, které se konalo 18. 4. 2024.8. Je tak zjevné, že míra úspěchu a neúspěchu účastníků je v každé fázi řízení jiná a toto je nutno promítnout do rozhodování o nákladech řízení. Jestliže lze úspěch obou účastníků posuzovat jako stejný do okamžiku částečného zastavení řízení, po tomto okamžiku, kdy předmětem řízení zůstala již jen částka 16.767,50 Kč, měl již žalobce zjevně plný úspěch. Je tak třeba náklady řízení fázovat, aby výrok o nákladech odpovídal skutečnému průběhu řízení (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2388/23).9. Ve fázi do doby částečného zpětvzetí žalobce zčásti zavinil zastavení řízení dle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. zpětvzetím žaloby, ve zbývající části pak byl úspěšný dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Za tuto fázi řízení tedy žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.10. Po částečném zastavení řízení, kdy zůstala předmětem řízení částka 16.767,50 Kč, měl žalobce plný úspěch ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a má tak právo na náhradu nákladů vzniklých v této fázi řízení.11. Žalobci tak přísluší náhrada nákladů vzniklých ve fázi po částečném zastavení řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce sestávají z odměny za 3 úkony právní služby po 1.780 Kč (tarifní hodnota , hodnota, Kč) dle § 7 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast u jednání dne 18. 4. 2024, doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne 29. 4. 2024 a účast u jednání dne 28. 5. 2024. K tomu náleží 3x režijní paušál po 300 Kč. Dále náleží náhrada za použití vozidla k jednání dne 18. 4. 2024 ve výši 2.620 Kč a dne 28. 5. 2024 ve výši 2.620 Kč, vždy na cestě , adresa, a zpět vozidlem RZ 5 SM 9858, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou 8,2 litru na 100 km při sazbě základní náhrady za použití vozidla 5,60 Kč za kilometr a ceně pohonných hmot 38,20 Kč/kilometr a náhrada za promeškaný čas na cestě 2 x 10 půlhodin po 100 Kč ve výši , právnická osoba, Kč. K tomu přísluší polovina soudního poplatku připadající na úspěch ve věci ve výši 838,50 Kč. Celkem tak žalobci přísluší náhrada nákladů řízení před soudem prvého stupně ve výši 14.318,50 Kč.12. Nelze však považovat za důvodnou argumentaci žalobce, že by snad s ohledem na okolnosti případu bylo možno přiznat žalobci plnou náhradu nákladů. Žalobce jednoznačně zavinil částečné zastavení řízení zpětvzetím žaloby dle § 146 odst. 2 o. s. ř. a není zde žádná možnost, jak dovodit právo na náhradu nákladů v této části, kde zavinil zastavení řízení.13. Okresní soud tak nerozhodl správně, krajský soud proto usnesení okresního soudu ve výroku II. změnil a uložil žalované a vedlejšímu účastníku zaplatit žalobci uvedené náklady řízení (§ 220 o. s. ř.).14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch obou účastníků v této fázi je nutno hodnotit jako obdobný.