69 Co 86/2024-114 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud vydaným rozhodnutím řízení zastavil o částku 2.567 Kč s příslušenstvím (výrok I.) Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 44.737 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit na nákladech řízení žalobci částku 31.501 Kč (výrok III.).2. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu co do jeho výroku č. II. a III. Důvodnost odvolání žalovaný shledává především v tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (ust. § 205 odst. 2 písm. b/, d/, e/ a g/ o. s. ř.). Soud prvního stupně v bodě 10 a 33 rozsudku mylně uvádí, že na shromáždění vlastníků dne 29. 10. 2019 došlo ke schválení změny předpisu měsíčních úhrad, jelikož žalovaný již dříve uváděl, že ani před ani při shromáždění nebyl vlastníkům předpis úhrad (který měl být údajně schvalován) předložen, přestože je v zápise ze shromáždění uváděn jako jeho příloha a nebyl ani vyvěšen na nástěnce. Samotný předpis je datován až dne 21. 11. 2019, zatímco shromáždění se konalo dne 29. 10. 2019. Ke schválení předpisu proto dle žalovaného vůbec dojít nemohlo. Žádný předpis ke dni odeslání pozvánky neexistoval a neexistoval ani ke dni schvalování jednotlivých položek na shromáždění a teprve následně správce začal vyhotovovat podle vlastní úvahy a jednotlivých dílčích položek (nikoli však kompletních položek či snad dokonce na základě celého odsouhlaseného předpisu) prezentovaných žalobcem na shromáždění. Na takové rozhodnutí je nutno hledět jako by přijato nebylo. Je tedy zcela nepochybné, že první část „usnesení“ ve znění „Shromáždění vlastníků schvaluje platnost předpisu příspěvku dle čl. 17 odst. 1 stanov společenství a záloh na služby poskytované s užíváním bytu dle čl. 17 odst. 5 stanov společenství od 1.1.2020“ žalobce doplnil do zápisu následně, jelikož toto nebylo ani předmětem pozvánky ani nebylo obsahem samotné schůze a hlasování na něm. Jako příklad protiprávního jednání žalovaný uvedl zápis ze shromáždění vlastníků ze dne 13. 9. 2016, kde jsou v bodě č. , hodnota, v zápisu ze shromáždění výborem žalobce vloženy údaje, které se neshodují s verzí zápisu ze shromáždění poskytnutou správcem. Podobně postupoval výbor žalobce také v souvislosti se zápisem ze shromáždění vlastníků ze dne 23. 6. 2016, kde jsou uvedeny dvě verze strany č. , hodnota, , Anonymizováno, . Nezbývá než se domnívat, že výbor tehdy využil situace, kdy se žalovaný předmětného shromáždění neúčastnil.Právě v tomto nicotně schváleném předpise úhrad (29. 10. 2019) se poprvé vyskytla položka úvěru ve výši 763 Kč, která byla ze 40 % tvořena náklady na výměnu balkónu za lodžii, který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Dále v bodě 7 rozsudku soud prvního stupně chybně uvádí, že příspěvky jsou splatné na účet správce, přičemž v čl. 17 odst. 3 stanov , Anonymizováno, , adresa, se jasně hovoří o účtu společenství vlastníků, v bodě 19. a 20. rozsudku soud prvního stupně opětovně uvádí mylné skutečnosti, jelikož pozvánka na shromáždění vlastníků ze dne 2. 1. 2023 neexistuje, ani se dne 17. 1. 2023 žádné shromáždění nekonalo. Neexistuje tedy ani zápis s listinou přítomných, ze které by mohl soud zjistit, že žalovaný byl přítomen. Odvolatel vytýká okresnímu soudu, že se nedostatečně seznámil s vyjádřeními žalovaného, když v bodě 42 rozsudku uvádí, že žalovaný dlužné částky po částečném zpětvzetí nerozporoval, přestože žalovaný existenci žádné dlužné částky neuznává.Dle názoru žalobce rozhodnutí první instance spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jelikož nesprávně vyhodnotil meritum věci, s ohledem na to, co uvádí v bodě 38 rozsudku, v takovém postupu soudu prvního stupně se vyskytuje mnoho pochybení, jelikož soud prvního stupně nerozlišuje mezi neplatností a zdánlivostí, resp. nicotností namítaného usnesení shromáždění společenství vlastníků, která byla žalovaným několikrát namítána. Odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2275/2021 se odvolatel neztotožňuje, neboť rozhodnutí se zabývá především namítnutím neplatnosti přehlasovaným vlastníkem ve smyslu § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a v samotném rozhodnutí je posuzována nicotnost usnesení shromáždění společenství vlastníků usnesení shromáždění , Anonymizováno, v rozhodnutí se týká zásahu do společných částí domu, a nikoliv do výlučného majetku vlastníka. Žalovaný nikdy nenamítal neplatnost jako přehlasovaný vlastník ve smyslu § 1209 o. z., jelikož namítal nicotnost ve smyslu § 1221 odst. 1 o. z. ve spojení s § 245 o. z., přičemž by připadalo v úvahu řízení dle § 258 o. z. V odkazovaném rozhodnutí se hovoří pouze o nemožnosti přezkoumávat platnost usnesení shromáždění , Anonymizováno, a tak je argumentace tímto rozhodnutím irelevantní. Dle názorů vyjádřených v právní nauce lze nicotnost přezkoumávat i v jiných řízeních než v řízení dle § 258 o. z., např. dle Dvořáka: „Závěr, že shromáždění přijalo nicotné usnesení, je možné učinit i v jiném soudním řízení než v řízení podle § 258 a násl. ObčZ nebo v rejstříkovém řízení; soud nebo jiný orgán veřejné moci může vždy tuto otázku posoudit jako otázku předběžnou (civ. R 62/2018).“ Již samotná povaha nicotnosti aktu vyjadřuje nutnost považovat takový akt za nicotný v každém řízení, neboť důvody neplatnosti jsou závažné a odporují základním zásadám občanského práva, na jejichž dodržování je veřejný zájem. Tyto závěry potvrzuje i skutečnost, že sám Nejvyšší soud ČR posuzoval nicotnost v citovaném rozhodnutí týkající se řízení, v němž se jednalo o zaplacení dlužné částky. Dále dle názoru vyjádřeném v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012 se neuplatní žádné lhůty jako pro namítnutí neplatnosti, a tak lze návrh podat bez jakéhokoliv časového omezení. Nicotnost usnesení shromáždění vlastníků ze dne 29. 10. 2019 žalovaný namítal ze dvou důvodů stanovených v § 1221 odst. 1 o. z. ve spojení s § 245 o. z., a to pro rozpor s dobrými mravy a že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout. Neplatnost jednoho z posledních shromáždění spočívala především v tom, že již v době zaslání pozvánky výboru , Anonymizováno, , který je svolavatelem shromáždění, uplynulo jejich funkční období a nebyli tedy oprávněni shromáždění svolat. Výbor SVJ včetně jeho předsedkyně nadále tvrdila, že důvodem pro svolání je údajný havarijní stav vodovodních ventilů, avšak prvním bodem shromáždění po zvolení bylo schválení odměn výboru, a to se zpětnou platností za období, kdy již výbor nezastával tuto funkci. Za další projev nemravného chování odvolatel považoval samotné vyjádření žalobce, který jej vybízel k podání návrhu dle § 258 o. z., jedině snad, že by si byl žalovaný vědom ust. § 260 o. z. Obsahem odvolání byly dále námitky k neoprávněnému výběru 18.000 Kč předsedkyní výboru žalobce a jejich použití pro osobní účely a námitky vůči usnesení shromáždění SVJ, které se týká zásahu do výlučného majetku žalovaného (vlastníka) s odkazem na důkazy, které nebyly okresním soudem provedeny z důvodu nadbytečnosti, což je důvodem nesprávného právního posouzení. Žalovaný má za to, že soud prvního stupně měl posoudit nicotnost usnesení shromáždění SVJ a z toho vyplývající výše příspěvků, neboť došlo k rozporu s dobrými mravy v souvislosti s údajným schvalováním předpisu úhrad a rovněž žalobcem provedenou výměnou balkonů, která vedla k vytvoření černých staveb a na příspěvek na úvěr čerpaný v souvislosti s ní doplněný do předpisu úhrad v rozporu se stanovami, zákonem i případnými rozhodnutími shromáždění, a to mimo svou působnost. , právnická osoba, i úvěrem žalovaný jednak od počátku nesouhlasil a jednak byla stavba provedena na předmětu jeho výlučného vlastnictví a nemůže se tak ani jednat o příspěvek na opravu společných částí domu ve smyslu čl. 17 odst. 1 stanov. Současně je nepochybné, že žádný předpis úhrad nebyl na dotčené schůzi vlastníků žalobce schvalován a v tomto směru nelze zápis považovat za věrohodný důkaz, na základě kterého by tedy mohl soud rozhodnout o žalobcem požadovaných platbách. Žalobcem požadované platby dále neodpovídají stanovám a platbám, které může žalobce po žalovaném požadovat a dále jsou požadovány na základě předpisu, který nemohl být schůzí vlastníků schválen a který neexistoval v době jeho údajného schválení. S ohledem na všechny skutečnosti výše uvedené žalovaný navrhuje, aby odvolací soud rozsudek co do jeho výroku II. a III. změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.3. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce, který zdůraznil, že rozsudek považuje za zákonný a věcně správný výsledek ř