71 Co 107/2024-98 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud vyhověl žalobě a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 217.750 Kč (odstavec I. výroku) a náklady řízení ve výši 22.570 Kč (odstavec II. výroku).2. Žalobkyně uplatňovala uvedenou částku jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 46/97. Okresní soud dospěl k závěru, že celková délka řízení přesahující 25 let je jednoznačně nepřiměřená. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, byla po dobu řízení existenčně ohrožena jeho výsledkem, s ohledem na výši žalované částky přesahující 5.000.000 Kč. Žalobkyni náleží náhrada škody dle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen OdpŠk). Ze strany žalované již byla zaplacena částka 272.500 Kč, když žalovaná vycházela ze základní částky 20.000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky jí náleží pouze v poloviční výši. Celková částka 495.000 Kč pak byla snížena o 20 % s ohledem na skutkovou a procesní složitost věci, o dalších 20 % z důvodu, že řízení bylo opakovaně vedeno na všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem a o 5 % z důvodu tzv. sdílené újmy. Okresní soud dospěl k závěru, že nejsou důvody pro toto snížení, když s ohledem na konkrétní okolnosti případu se nejedná o tzv. sdílenou újmu. Rovněž neshledal procesní složitost řízení, která by odůvodňovala prodloužení jeho délky. Řízení nebylo výrazně složitější ani po skutkové stránce v porovnání s jiným řízením o zaplacení peněžité částky z obligačního vztahu. Otázku vlastnictví dotčených nemovitostí si pak musel soud předběžně posoudit již ve vztahu k oprávněnosti nároku jako takového. Nebylo zjištěno žádné obstrukční jednání ze strany žalobkyně. Důvod pro zkrácení neshledal ani v projednávání věci opakovaně na různých stupních soudní soustavy, když ke zrušení a vrácení věci docházelo z důvodu nerespektování rozhodovací praxe vyšších soudů. S ohledem na skutečnost, že soud je vázán žalobním návrhem, přiznal žalobkyni částku, kterou požadovala.3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná a domáhala se jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Namítala, že právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala v předmětném řízení jako účastnice po dobu cca 19 let. Žalobkyně spolu s , tituly před jménem, , jméno FO, jako její právní nástupkyně v řízení vystupovaly pouze po dobu 5 let. K tomuto okresní soud nepřihlédl. Právní nástupkyně původní žalované v současné době uplatňují po žalované dvojnásobnou částku, než by s největší pravděpodobností uplatňovala , tituly před jménem, , jméno FO, , pokud by se řízení účastnila až do jeho konce. Obě z právních nástupnic původní žalované totiž uplatňují stejnou částku ve výši 490.000 Kč za celkovou délku řízení. Nesouhlasila rovněž s posouzením skutkové, procesní a právní složitosti projednávané věci, opakovanému vedení řízení na všech stupních soudní soustavy, jakož i otázku tzv. sdílené újmy. V doplnění odvolání pak poukazovala na judikaturu týkající se právě otázky sdílené újmy, a to ve vztahu k procesním nástupcům původního účastníka. Řízení vedené u okresního soudu pod sp. zn. 81 C 342/2023 o totožném nároku , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo ze strany soudu přerušeno do skončení této projednávané věci s tím, že se jedná o sdílenou újmu a přiznáním zadostiučinění v této věci již byl nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění překročen.4. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Připustila, že při uplatnění nároku došlo z její strany k početní nesprávnosti, ale soud je vázán toliko výši uplatněné částky, nikoliv způsobem jejího výpočtu. Poukazovala na míru inflace, která od roku 2010 překročila 50 % a z tohoto důvodu je na místě navýšení základní částky. Žalobkyně již v průběhu řízení před okresním soudem poukazovala na nepřiměřenou délku daného řízení, která toto navýšení odůvodňuje.5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a žalobkyni náleží v této souvislosti přiměřené zadostiučinění v penězích. Okresní soud rovněž správně vycházel ze stanoviska kolegia Nejvyššího soudu a posuzoval jednotlivá kritéria rozhodná pro stanovení výše přiměřené náhrady. S ohledem na délku posuzovaného řízení rovněž správně vycházel z nejvyšší částky rozmezí stanoveného v daném stanovisku, tj. částky 20.000 Kč za každý rok trvání soudního řízení s tím, že za první dva roky je tato částka snížena na polovinu, když žalobkyně sama vyšší částku v podané žalobě nepožadovala. Odvolací soud přesto s ohledem na okolnosti projednávané věci nesouhlasí se závěrem okresního soudu o důvodnosti podané žaloby.7. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3945/2014 uvedl, že míru odškodnění újmy procesního nástupce je nutno posuzovat individuálně s tím, že nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení. Je na soudech, aby zkoumaly do jaké míry byla újma procesního nástupce shodná s újmou, která by vznikla původnímu účastníku řízení. Při stanovení odškodnění se přihlíží ke kritériím § 31a odst. 3 OdpŠk ve vztahu k těm, kteří řízení jako účastníci dokončili. NS dále uvedl, že v případě, kdy dědicové původního účastníka nastoupili na jeho místo až v závěrečné fázi řízení, není důvod, aby výše zadostiučinění přiznaného dohromady všem dědicům převyšovala částku, která by byla přiznána původnímu účastníku, kdyby se dožil konce řízení. Jako nejvhodnější způsob stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka, je namístě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, kterého se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo, a to z důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku. Za další část řízení, tj. od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem dle stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Uvedený postup je namístě pouze v případě, ve kterém procesní nástupci i za života zůstavitele projevovali o zůstavitelovy záležitosti zájem. Uvedený postup by bylo třeba modifikovat také tehdy, pokud by v řízení byly tvrzeny a prokázány skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že význam předmětu řízení je pro jednoho z dědiců zásadně odlišný než pro ostatní dědice.8. S žalobkyní lze souhlasit, že judikatura Nejvyššího soudu představuje pouze základní vodítko při výpočtu přiměřeného zadostiučinění, které není neměnným rámcem. Rovněž z ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. nevyplývá žádný vzorec či metoda, podle které by mělo být finanční zadostiučinění vypočteno. V dané věci však z žaloby, předložených listin, jakož i z tvrzení samotné žalobkyně před okresním soudem vyplývá, že tato požadovala po žalované toliko nejvyšší možnou základní částku, tj. 20.000 Kč za každý rok trvání soudního řízení. Žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé jakékoliv navýšení této částky, brojila pouze proti krácení této základní částky ze strany žalované. Jakékoliv tvrzení ohledně možnosti navýšení základní částky v průběhu odvolacího řízení by bylo v rozporu s ust. § 205a o. s. ř. a jednalo by se o nepřípustnou novotu. V této souvislosti je nutno uvést, že tvrzení žalobkyně o přihlédnutí k míře inflace, hodnotě spotřebitelského koše a změny životní úrovně je ve vztahu ke stanovení základní částky nerozhodné. Toto vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, 28 Cdo 2/2023) či Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2064/2022). Za celkovou délku řízení (25 let, 10 měsíců a 13 dnů) je tak nutno vycházet ze základní částky 500.000 Kč (po zaokrouhlení). V případě žalobkyně je pak nutno vycházet toliko z ½ takto stanovené částky, s ohledem na počet dědiček po původní žalované a s ohledem na sdílenou újmu obou dědiček, které v řízení vystupovaly jako nerozluční procesní společníci.9. Jak vyplývá z výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, za dobu účasti matky žalobkyně v řízení náleží zadostiučinění ve výši, která by náležela jejich matce, vydělené počtem dědiček, tj. ½. Této skutečnosti si ostatně byla vědoma sama žalobkyně, když v písemném uplatnění nároku sama uvedla, že jí náleží pouze polovina požadované částky, přestože dále došlo z její strany k početní chybě a uvedla celou částku. Od smrti matky žalobkyně do konce řízení pak náleží oběma dědičkám, které vstoupily do jejich práv a povinností a pokračovaly v daném řízení, částka stanovená dle stanoviska Nejvyššího soudu. Za toto období je však nutno přihlédnout ke skutečnosti, že tyto vystupovaly v řízení jako nerozl