75 Co 188/2024-366 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 290.160,62 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 167.220,74 Kč s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 420.309,37 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,8 % ročně z částky 420.309,37 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, pak žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne 19., Anonymizováno, 5. 2019, z níž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, když předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 500.000 Kč a žalovaný jí zaplatil částku 209.839,38 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 290.160,62 Kč, zavázal žalovaného k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II. v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení a souvisejícímu nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení. Namítala, že žalovaný se dostal do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a z toho důvodu po něm žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení. Nárok vyplývá přímo ze zákona, a to z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 500.000 Kč. V prodlení je pak podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Protože pak s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen plnit bez zbytečného odkladu, považuje žalobkyně jako první den prodlení právě den 1. 5. 2023. Žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli-žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 3. 2023, které mu bylo odesláno dne 17. 4. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 1. 5. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ještě předžalobní upomínkou ze dne 1. 8. 2022. Její odeslání do sféry dispozice žalovaného pak prokázala podacím lístkem České pošty s. p. Žaloba pak byla podána až v říjnu 2022. Žalovaný tak měl dostatečný prostor vrátit min. poskytnutou jistinu, což však neučinil. Žalovanému pak nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž však břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti, a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí odvolacího Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 75 Co 61/2023-103 ze dne 21. 3. 2023 v obdobné věci. Hlavní funkce úroků z prodlení je zcela zřejmá – jedná se o zákonem předpokládanou sankci za to, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas, tak jak bylo mezi smluvními stranami ujednáno anebo poté, co věřitel dlužníka k vrácení plnění vyzval. Druhou funkcí úroků z prodlení je funkce kompenzační a zajišťuje, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu měl dlužník vrátit. Žalobkyně je tedy toho právního názoru, že soud prvního stupně jednoznačně pochybil, když v napadeném rozsudku nepřiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení. Na základě výše uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 290.160,62 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně si v této souvislosti dovoluje také poukázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 54/2023-80 ze dne 3. 4. 2023 v obdobné věci, kdy Krajský soud v, Anonymizováno, Ostravě rozhodl o tom přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení a dále na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, č. j. 60 Co 226/2022-51 ze dne 29. 11. 2022 v obdobné věci, kdy Krajský soud v Brně rozhodl o tom přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení.4. K výzvě odvolacího soudu pak žalobkyně upřesnila, že výslovně žádá přiznat úrok z prodlení ve výši pouze 11,75 % ročně z částky 290.160,62 Kč od 1. 5.2023 do zaplacení, ač byla krajským soudem upozorněna na rozpor ve svém žádání, neboť zákonná výše úroku z prodlení ke dni 1. 5. 2023 činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15 % ročně.5. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.7. Z obsahu spisu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, se žalobou podanou dne 27. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 457.381,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, . (dále též jen „věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 19. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli úvěr v počtu 120měsíčních splátek ve výši 6.552,29 Kč, skládající se z platby jistiny a úroku. Měsíční splátka pojištění byla sjednána ve výši 649 Kč. Celková výše měsíční splátky tak činila 7.201,29 Kč. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena ve výši 9,8 % p. a. a RPSN bylo ujednáno ve výši 10,33 %. Žalobkyně tvrdila, že věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (zejména databáze BRKI, NRKI, IS, ISIR aj.) a dále vycházel z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 209.839,38 Kč. Aktuálně tedy dluží částku neuhrazené jistiny úvěru ve výši 420.309,37 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok ke dni zesplatnění, tj. ke dni 22. 2. 2022 ve výši 17.486,16 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný ke dni 26. 7. 2022 ve výši 13.959,28 Kč, úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaný ke dni 26. 7. 2022. ve výši 881,55 Kč, dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3.245 Kč (5měsíčních poplatků á 649 Kč) a 2 poplatky za upomínky a 1 poplatek za zesplatnění úvěru v celkové výši 1.500 Kč. Souhrnná dlužná částka činí 457.381,36 Kč. Dále se pak žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 420.309,37 Kč od 27. 7. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 17.486,16 Kč od 27. 7. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dne 13. 4. 2023 došel soudu návrh na záměnu účastníků spolu se souhlasem nového žalobce se vstupem do řízení. Tato záměna byla připuštěna usnesením č. j. 13 C 341/2022-167, které nabylo právní moci dne 15. 9. 2023. Podáním ze dne 28. 7. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z čás