8 Co 134/2024-788 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 182.400 Kč společně s úrokem z prodlení za dobu a ve výši, jak je uvedena v odstavci I. výroku rozsudku, žaloba byla co do částky 117.600 Kč s úrokovým příslušenstvím zamítnuta, žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 260.418 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, dále byla žalované uložena povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku částku 12.000 Kč v téže lhůtě na účet Okresního soudu v Karviné a dále byla zavázána zaplatit České republice na nákladech řízení částku 75.592,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné.2. Proti tomuto rozsudku, a to do odstavců I., III., IV. a V. výroku, podala žalovaná včas odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení. V odvolání žalovaná nesouhlasila s názorem Ústavního soudu, který nesprávně přejal ze závěrů znalce , znalec, a se kterým se okresní soud přesvědčivě nevypořádal, o údajně , diagnóza, , když i revizním ústavním znaleckým posudkem byl tento mylný názor znalce odmítnut. Žalovanou nebyla rozpoznána vzniklá závažná komplikace v podobě , diagnóza, , jak konstatoval Ústavní soud s odkazem na závěr znalce , znalec, , a to proto, neboť se u žalobkyně žádný , diagnóza, nenacházel. Žalovaná nesouhlasila s tím, že Ústavní soud ve svém nálezu, i po provedeném řádném přezkumu, fakticky dával na roveň všechny posudky, čímž zcela popřel zásadní princip možnosti přezkumu znaleckého posudku právě tzv. revizním znaleckým posudkem, kdy výsledek tohoto přezkumu a správnosti neuvedl a tiše přešel. Ústavní soud ve svém rozhodnutí naznačil, že doposud soudy nebyla věnována pozornost otázce bolestivosti. I když okresní soud poté prováděl dokazování výslechy svědků, zcela rezignoval na objasnění i výše uvedených, žalovanou opakovaně namítaných otázek, které jsou pro posouzení případu rozhodující a na jejichž zodpovězení tak byla žalovaná nucena využít znalce , znalec, Žalovaná nerozumí tomu, proč okresní soud nepřijal argumentaci žalované, která byla taková, že nezbytnou součástí zdravotnické dokumentace byla a je dodnes i tzv. „sesterská, resp. ošetřovatelská dokumentace“, tedy záznamy o ošetřovatelské péči, které jsou v případě této věci na velice dobré úrovni. Žalovaná tedy nemůže přijmout mylný a paušální závěr Ústavního soudu o tom, že zdravotnická dokumentace byla údajně vedena zcela nedostatečně, což mělo být dle Ústavního soudu nepochybně prokázáno, když tento závěr, k němuž se přiklonil i okresní soud, nemůže být ani pravdivý, ani přesný. Je tím míněna zřejmě část zdravotnické dokumentace, tzv. „lékařské“, tedy zápisy prováděné lékařem, nicméně tyto zápisy odpovídaly své době. Podle žalované čitelné a pečlivé zápisy ve zdravotnické dokumentaci velice dobře umožňovaly přezkum otázky adekvátnosti tlumení bolesti u žalobkyně. Žalovaná po zrušení rozhodnutí ústavním soudem nově předložila soudu i znalecký posudek , znalec, ze dne 9. 4. 2022, kdy znalec ve znaleckém posudku přehledně vypsal den po dni údaje ve zdravotnické dokumentaci a dle závěrů znalce ze zdravotnické dokumentace jednoznačně vyplývá, že bolestem žalobkyně byla věnována náležitá pozornost a byla podávána analgetika s výjimkou toho, když si to žalobkyně sama nepřála. Ze zdravotnické dokumentace znalec dovodil, že personál věnoval pozornost stížnostem žalobkyně na bolest a bylo na to reagováno podáváním analgetik nebo nabídkou žalobkyni podat tuto léčbu. Ze zápisu vyplývá, že ve dnech 1. 12. – 3. 12. 2005 se střídalo období, kdy žalobkyně měla bolesti s dobou, kdy si na bolest nestěžovala. Záznamy dle znalce nesvědčí pro to, že by žalobkyně trpěla krutou (silnou až nesnesitelnou) bolestí břicha či jiných částí těla, jak žalobkyně tvrdí. Žalovaná znaleckým posudkem jednoznačně prokázala, že sledování bolesti a její tlumení probíhalo prokazatelně dle zdravotnické dokumentace přiměřeně, bylo adekvátní, bolestem žalobkyně byla věnována náležitá pozornost, kdy žalobkyně netrpěla krutými bolestmi. Je vyloučeno, aby mnoho záznamů od různých zdravotnických pracovníků v několika dnech „přehlédlo“ žalobkyní tvrzenou „krutou“ bolest, aby tato žalobkyní tvrzená skutečnost nebyla nikým z těchto pracovníků zaznamenána. Okresní soud měl vyložit chování žalobkyně během hospitalizace a po ní, stejně tak i různorodé výpovědi žalobkyní navržených a již dříve vyslechnutých svědků a vzít v potaz skutečnost, že existuje zdravotnická dokumentace s dokladem skutečného stavu pacienta, s pečlivými zápisy zdravotnického personálu. K výslechu , lékař, žalovaná sdělila, že tento lékař potvrdil, že s ohledem na zápisy ve zdravotní dokumentaci byla žalobkyni poskytnutá dostatečná a adekvátní zdravotní péče ohledně řešení bolesti. Nahlédnutím do dokumentace potvrdil, že žalobkyni byla podávána analgetika způsobem, jak uvedla žalovaná. Pokud se týká nedostatku ve zdravotnické dokumentaci, na kterou bylo poukazováno také ve znaleckých posudcích, znalci opakovaně uvedli, že tyto nedostatky nejsou nakolik zásadní, aby bránily posouzení důležitých otázek, jež byly znalcům položeny. Rozhodně nebylo zjištěno, že by došlo k vědomé úpravě dokumentace ve smyslu „zkreslování poskytnuté péče“ a již vůbec ne právním zástupcem žalobkyně namítané vyšetření 5. 12. 2005 (údajné dopsání věty, že pacientka odmítá analgetika). Tento zápis se v dokumentaci nacházel od počátku. Pokud se týká namítaného dopisování jmen do zdravotnické dokumentace pro účely soudního sporu, bylo nutno zjistit, kteří zdravotničtí pracovníci se podíleli na péči o žalobkyni, a proto po zjištění této skutečnosti, tedy kdo záznam provedl, bylo jméno hůlkovým písmem dopsáno do zdravotnické dokumentace pod podpis zaměstnance, který záznam provedl. Zaměstnanci pracoviště jsou si vědomi, že nepostupovali správně, že do zdravotnické dokumentace není možné zpětně nic doplňovat, ale činili tak s dobrým úmyslem. Pokud , lékař, dal dodatečně parafu pod vyšetření z 1. 12. 2005, učinil tak pravděpodobně proto, že zjistil, že jeho podpis zde chybí, i když je jeho jméno uvedeno u vyšetření. To však neznamená, že neprovedl vyšetření 1. 12. 2005, což ve své výpovědi potvrdila i žalobkyně. Pokud u zápisu 3. 12. (odfajkfnutý), tedy odškrtnutý údaj 20.15 dlp. s. Majerová (novalgin), i k tomuto došlo pravděpodobně ze stejného důvodu, nicméně ze svědeckých výpovědí plyne, že v tuto dobu jednak žalobkyně léčivo obdržela, a jednak negovala bolesti břicha. Ze zápisu zdravotní sestry , jméno FO, dne 4. 12. 2005 vyplývá, že stav žalobkyně z hlediska bolestivosti nebyl toho času zásadní. Lékař na žalobkyni neshledal žádnou významnou změnu zdravotního stavu od situace v předchozích dnech, tedy namítaný záznam 4. 12. 2005 večer neprovedl a jen doporučil provést kontrolní vyšetření následující den ráno. Samotná žalobkyně kontakt s lékařem potvrzuje a potvrzuje i záznam zdravotní sestry za „vidoval lékař“, tedy žalobkyni lékař viděl a zareagoval postupem, který zapsala zdravotní sestra. Indikace ke gynekologickému vyšetření byla v dokumentaci vedena již dříve, v tuto chvíli však lékař uznal, že již nastal správný okamžik k provedení tohoto odloženého vyšetření. Je zjevné, že původní žádanku napsal , lékař, , kdy byla následně aktualizována, aby se nemusela tisknout opětovně, případně primárně ani vytištěna nebyla, jen byla napsána v počítači a byla lékařem vytištěna až 5. 12. 2005, kdy již chtěl vyšetření provést s ruční opravou data. Pokud žalobkyně namítala přepis data na žádance, pak tato skutečnost poukazuje pouze na to, že lékař při přijetí sice žádanku napsal/vypsal (proto datum 1. 12.), ale vyšetření toho času nepožadoval. Většina vyšetření provedena byla, krom vyšetření gynekologického z důvodů, které již byly opakovaně uváděny. Podle dalšího pokynu , lékař, o den později, tj. 2. 12. 2005, mělo být provedeno gynekologické vyšetření, „dále dle vývoje“, což jasně neznamená nikoli okamžitě, ale dle vývoje zdravotního stavu. Nejpodstatnější však je, a plyne to i ze znaleckých posudků, že pokud by , diagnóza, byla stanovena dříve, nebyla by indikována operace, ale byla by indikována konzervativní léčba antibiotiky, což je základní léčebný postup u gynekologického zánětu. ATB léčbu žalobkyně měla nasazenou. Ze závěru urologického vyšetření vyplývá, že lékař doporučil hospitalizaci doplněnou gynekologickým vyšetřením. Urolog v části DG v rámci diferenciální diagnostiky uvedl, mimo jiné , diagnóza, . Přijímací vedoucí lékař chirurgické služby , lékař, na toto zjevně myslel, bylo provedeno USG břicha a rovněž laboratorní vyšetření HCG, což vyloučilo , diagnóza, , tudíž lékař vyloučil tyto akutní gynekologické onemocnění, jež by vyžadovaly urgentní řešení. Další gynekologické vyšetření již nelze provést s odstupem. Pokud žalobkyně namítala zápis na přední straně chorobopisu „, diagnóza, .“, pak v titulní straně chorobopisu je sice uvedena