8 Co 76/2024-68 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 12.444,49 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 5. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 5. 2022 do zaplacení (odstavec I. výroku). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku).2. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Proto je smlouva o úvěru, na základě níž se žalovaná domáhala zaplacení částky 12.444,49 Kč s příslušenstvím, neplatná. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel byla tedy povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalobkyně pak neuvedla a neprokázala rozhodné skutečnosti vztahující se k čerpání celkové částky za dobu trvání smluvního vztahu a ke skutečnostem, jaká celková částka byla za dobu trvání smluvního vztahu žalovanou uhrazena. Povinností žalobkyně bylo totiž nejprve tvrdit, jakou celkovou částku žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu čerpala a jakou následně uhradila. Toto tvrzení nelze nahradit odkazem na výpisy z účtu žalované, které ani časově nepokrývají celou dobu smluvního vztahu. Žalobkyně totiž na žádost okresního soudu neposkytla úplný výpis z účtu žalované číslo , č. účtu, , a to za situace, kdy k výzvě soudu v rámci svého doplnění žaloby ze dne 1. 6. 2023 tvrdila, že žalované celkem poskytla částku 21.816,52 Kč a žalovaná jí zaplatila celkem částku 10 300 Kč, přičemž však žalovaná výpisem z uvedeného účtu za měsíc duben 2021 kromě připsání příchozí platby 14.727 Kč ze strany , Anonymizováno, , prokázala ještě další příchozí platby v částce 12.183 Kč dne 1. 4. 2021 jako příchozí úhradu z , Anonymizováno, a dále částky 9.481 Kč jako příchozí úhradu dne 9. 4. 2021 z úřadu práce a téhož dne od téhož plátce dále částku 1.000 Kč. Žalobkyně se pak k jednání soudu nedostavila, a proto okresní soud konstatoval, že nemohla být ani náležitě k uvedení rozhodných skutečností poučena. V tomto ohledu tedy neunesla břemeno tvrzení a následně i břemeno důkazní.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uváděla, že s žalovanou uzavřela Smlouvu o kontokorentním úvěru, přičemž předmětem této smlouvy bylo umožněno přečerpání účtu č. , č. účtu, . Číselně specifikovaný účet je ve smlouvě přesně vymezen a k tomuto jako důkaz předložila smlouvu a výpisy z účtu. V žalobě, včetně doplnění ze dne 1. 6. 2023, 2. 11. 2023, 13. 12. 2023, přesně uvedla, že žalovaná započala čerpat opakovaně poskytnutý kontokorentní úvěr dne 13. 9. 2021, když veškeré kreditní prostředky před 13. 9. 2021 byly použity na zaplacení poskytnutého kontokorentního úvěru a nejsou předmětem sporu. Dne 13. 9. 2021 došlo k opakovanému čerpání úvěru, když žalobkyně umožnila přečerpání běžného účtu do výše povoleného limitu, avšak v měsíci prosinci roku 2021 došlo k jeho nepovolenému přečerpání. K prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalované byly předloženy jako důkaz výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za období 09/2021 až 05/2022, a to dne 1. 6. 2023, kdy z nich vyplývá, že žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a umožnila žalované čerpat peněžní prostředky „do mínusu“ svých finančních možností. Dále byl žalobní nárok v doplnění ze dne 2. 11. 2023 a 13. 12. 2023 vymezen a vyčíslen s tím, že žalovaná čerpala opakovaně úvěr ode dne 13. 9. 2021 a z příchozích a odchozích plateb vyplývá debet ve výši 12.235,25 Kč. Od 13. 9. 2021 byla celková debetní částka 23.132,23 Kč a od 13. 9. 2021, resp. 20. 12. 2021 byla celková kreditní částka 10.900 Kč. Žalovaná dne 20. 12. 2021 svůj kontokorentní úvěr z části vyrovnala a započala čerpat opakovaně až do jeho přečerpání.4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Jak vyplývá z žaloby, žalobkyně svůj nárok na zaplacení částky 12.444,49 Kč s příslušenstvím odůvodnila tím, že byla mezi ní a žalovanou uzavřena dne 7. 5. 2020 smlouva o povoleném debetu na běžném účtu žalované č. , č. účtu, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované kontokorentní úvěr do výše 10.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,90 % p. a. a s poplatky účtovanými v souvislosti s poskytnutím úvěru. Protože žalovaná překročila hranici úvěru, banka oznámila dne 15. 12. 2022 žalované, že z důvodu porušení smluvních podmínek a nezaplacení dlužné částky, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 1. 5. 2022 a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 30. 12. 2022. Dlužná částka se přitom k uvedenému dni sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12.235,25 Kč a z dlužného kapitalizovaného úroku ve výši 209,24 Kč.7. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud zcela jako na správná a úplná odkazuje.8. Odvolací soud se plně ztotožňuje s názorem vysloveným okresním soudem, že žalobkyně dostatečně ve smyslu ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. netvrdila rozhodné skutečnosti tak, aby bylo možno dospět k závěru, že žalobkyní požadovaná částka jistiny odpovídá skutečnému dluhu žalované, když toto nelze dovodit ani z výpisu z osobního účtu žalované. Je sice pravdou, že žalobkyně doložila soudu výpis z běžného účtu žalované za dobu od 9/2021 do 5/2022, nicméně z něj přesto nelze dovodit, jakou konkrétní částku za celou dobu trvání smluvního vztahu (dle smlouvy o povoleném debetu, tj. již od 7. 5. 2020) vyčerpala a jakou celkovou částku na vyčerpaný úvěr uhradila. To vše za situace, kdy žalobkyně řádně neprokázala náležité zkoumání úvěruschopnosti žalované a kdy z toho důvodu bylo nutno dospět k závěru o absolutní neplatnosti dané smlouvy ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a v souladu s ust. § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, jak správně uzavřel okresní soud. Žalobkyně tedy v daném případě má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, a nemohla tak k poskytnutým částkám, resp. čerpaným částkám ze strany žalované připočítávat jakýkoliv sjednaný úrok a poplatky ze smlouvy o povoleném debetu. Odvolací soud se plně ztotožňuje s právním závěrem okresního soudu, že popsaný způsob, jak byl uveden žalobě i v jejím doplnění ze dne 1. 6. 2023 a v podání ze dne 2. 11. 2023, jak žalobkyně dospěla závěru, že dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 12.235,25 Kč, je nedostatečný a nelze jej bez dalšího dovodit ani z doložených výpisů z běžného účtu žalované.9. Žalobkyně se svou neúčastí u jednání okresního soudu zbavila možnosti být ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. adekvátně poučena k nutnosti doplnění rozhodných skutečností k výši bezdůvodného obohacení a ohledně označení důkazů.10. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobkyně neprokázala výši bezdůvodného obohacení, proto okresní soud zcela správně žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl a jeho rozhodnutí tak bylo v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrzeno, a to včetně nákladového výroku.11. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, které by tak náležela náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalované však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.