11 Co 157/2025-131 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalovaného odstranit z pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, stavbu vodovodu – samospádného vodojemu, včetně všech staveb a zařízení s ním provozně souvisejících.2. Proti rozsudku podali žalobci včasné odvolání, v němž vyjadřovali nesouhlas s jeho obsahem. Opakovali tvrzení přednesená v řízení před soudem prvého stupně. Pozemek parc. č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, je lesním pozemkem v chráněném krajinném území, na němž se nachází cizí stavba vybudována v roce 1967, a to vodovod – samospádný vodojem a stavby a zařízení s ním provozně související (dále jen „stavba“). Ačkoli se jedná o stavbu povolenou a zkolaudovanou, podmínky uvedené v kolaudačním rozhodnutí nebyly splněny. Po obnovení samosprávy obcí přešla stavba do vlastnictví žalovaného a do roku 2005 byla vedena jako jeho majetek; v roce 2005 ji vyřadili z účetní evidence. Podle žalobců tím došlo k zániku vlastnického práva žalovaného ke stavbě a k přerušení lhůty pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu. Vodojem byl do majetku žalovaného znovu zařazen v roce 2013. U žalovaného tak chyběla dobrá víra o existenci věcného břemene na pozemku žalobců. Stavba byla zřízena na cizím pozemku bez právního důvodu, bez souhlasu žalobců a bez finančního plnění (kupř. ve formě nájemného). Odběr vody z pozemku žalobců ve prospěch třetích osob způsobuje dlouhodobě nedostatek vody v nemovitosti žalobců-rodinném domě na pozemku parc. č. , hodnota, v sousedství vodojemu. Tím je vážně ohroženo vlastnické právo žalobců. Žalovaný pojal záměr převést vlastnictví k vodojemu na jiné osoby – uživatele vodojemu, ačkoli nedisponuje veřejnoprávním či soukromoprávním titulem ke stavbě na cizím pozemku. Ve vodojemu chybí voda a je sporné, zda jde o funkční stavbu. V době jejího zhotovení, tj. v letech 1966–1968, užívalo vodojem maximálně 5 osob, v současné době je zde 15 uživatelů a stejný počet přípojek. Spotřeba vody tím značně vzrostla, čímž došlo ke změně charakteru stavby oproti době její kolaudace. Podle názoru žalobců měl okresní soud provést znalecké dokazování k posouzení funkčnosti stavby a jejího vlivu na zásobování objektu žalobců vodou. Nedostatek vody pro potřeby žalobců má být totiž hlavním důvodem k rozhodnutí o odstranění stavby z jejich pozemku. Za předpokladu, že stavba byla na pozemku zhotovena po právu, nelze vyloučit, že v následující době se okolnosti změnily. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR plyne, že v případě zániku právního titulu vyřazením stavby z majetku žalovaného nedochází k obnovení právního vztahu mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem tím, že je stavba po uplynutí několika let znovu zavedena do stavebníkova majetku. Žalobci připustili, že v daném případě vznikl konflikt dvou vlastnických práv. Vlastnické právo žalovaného ke stavbě nelze preferovat před vlastnickým právem žalobců k pozemku. Žalobci se vyjadřovali rovněž k otázkám povolení nakládání s vodami a dovozovali, že nesplnění zákonných podmínek v této oblasti má za následek nezákonné provozování vodojemu ohrožující majetek žalobců v blízkosti stavby. Okresní soud se s věcí vypořádal standardním a mechanickým způsobem, aniž hodnotil konkrétní okolnosti daného případu. Žalobci se domáhali změny napadeného rozsudku tak, že soud jejich žalobě vyhoví.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Okresní soud konstatoval, že stavba vodovodu není neoprávněná, neboť žalovaný má právní titul k umístění stavby na pozemku žalobců. Stavba byla na jejich pozemku zhotovena na podkladě veřejnoprávního souhlasu, konkrétně rozhodnutí o povolení stavby vodovodu pro občany v údolí , adresa, ze dne , datum, vydaného odborem vodního hospodářství a pro věci zemědělství a lesnictví ONV ve , adresa, , č. j. , číslo, . Užívání stavby bylo povoleno rozhodnutím o schválení stavby ze dne , datum, vydané stejným odborem, č. j. , číslo, . Zjištění, že po určité době žalovaný nevedl stavbu ve své účetní evidenci, nemá vliv na existenci jeho vlastnického práva ke stavbě. Žalobci neuvedli žádné okolnosti nasvědčující tomu, že vlastnické právo žalovaného ke stavbě zaniklo.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu, postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.5. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.6. Podle § 509 o. z. liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.7. Podle § 59a odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), vlastník pozemku je povinen strpět za jednorázovou náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. Tato povinnost vázne na pozemku jako služebnost ve prospěch vodního díla, a není-li to možné, tak ve prospěch osoby, která je vlastníkem stavby vodního díla podle § 55 odst. 1 tohoto zákona.8. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb. vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejménac) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací.9. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odst. 4. odůvodnění napadeného rozsudku a s jeho závěrem o skutkovém stavu vyloženým v odst. 7. odůvodnění.10. Žalovaný je vlastníkem stavby vodovodu – samospádného vodojemu a staveb a zařízení s ním provozně souvisejících zhotovených na pozemku parc. č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, ve spoluvlastnictví žalobců. Kolizi těchto dvou vlastnických práv upravuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, v ust. § 59a odst. 1. Posuzovaná stavba je vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) cit. zák. vybudovaným přede dnem 1. 1. 2002. Podle § 59a odst. 1 cit. zák. žalobci jsou jako spoluvlastníci pozemku povinni strpět vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání. Tato povinnost je služebností ve prospěch vodního díla. Žalobci proto nemohli uspět se žalobou o odstranění stavby. Vztahy mezi účastníky nebylo možno podřadit pod institut neoprávněné stavby (na cizím pozemku) podle § 135c obč. zák. Stavba vodního díla byla zhotovena na pozemku žalobců, resp. právního předchůdce žalobců se souhlasem vlastníka pozemku. Případný nedostatek jeho souhlasu ostatně řeší výše cit. ust. § 59a odst. 1 zák. č. 254/2001 Sb., o vodách. V podrobnostech krajský soud zcela odkazuje na pregnantní odůvodnění právních závěrů vyložených okresním soudem v odstavcích 10. – 15., s nimiž lze souhlasit.11. Odvolací argumenty žalobců postrádaly právní význam. Právně irelevantní je zejména námitka, že se jednalo stavbu, jež není oprávněná podle stavebních předpisů (neboť podmínky stanovené v rozhodnutí o kolaudaci stavby nebyly splněny). Uvedenou otázkou se totiž nelze zabývat v řízení podle části třetí o. s. ř.12. Podle žalobní argumentace opakované v odvolání žalobci měli za to, že vlastnické právo žalovaného k označené stavbě nabyté zhotovením věci v 60. letech minulého století zaniklo dočasným vyřazením stavby z účetní evidence majetku žalovaného v roce 2005. Jedná se o chybný závěr, neboť tato skutečnost není důvodem k zániku vlastnického práva dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013, případně dle jiného právního předpisu.13. S těmito závěry byl rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně správného a náležitě odůvodněného nákladového výroku.14. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci jako procesně neúspěšní účastníci povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě odvolacích nákladů částku 6.655 Kč. Náleží k nim odměna advokáta za 2 úkony v sazbě po 2.300 Kč, tj. 4.600 Kč (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, podle § 9 odst. 1, § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada za stejné 2 úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., a 21% DPH ze součtu obou těchto položek, tedy z částky 5.500 Kč, která se rovná částce 1.155 Kč.