15 Co 197/2025-56 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 656 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 28 319,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 215,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 345,42 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 37 400 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úroku 15 % ročně z částky 36 500 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud vyšel ze zjištění o aktivní legitimaci žalobkyně, která uplatněné pohledávky nabyla smlouvou o postoupení pohledávek. Následně dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 20. 2. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru do sjednané výše úvěru 60 000 Kč. Okresní soud dovodil, že úvěrová smlouva měla charakter spotřebitelské smlouvy, a proto na smlouvu dopadal i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ZoSÚ“). Okresní soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným nezkoumala řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 ZoSÚ. Okresní soud následně dovodil, že žalobkyni náleží jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalovanému plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, a to ve výši nesplacené jistiny úvěru. Výše nesplacené jistiny činí rozdíl mezi žalovaným čerpanou částkou 60 000 Kč a žalovaným splacenou částkou 40 344 Kč, tj. výše bezdůvodného obohacení činí částku 19 656 Kč. Okresní soud zdůraznil, že z § 87 ZoSÚ vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Vyložil, že v tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. Odkázal na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až rozsudkem okresního soudu, nemohl se žalovaný dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Okresní soud proto vyhověl žalobě pouze co do částky 19 656 Kč představující bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.3. Žalobkyně proti rozsudku, a to pouze proti části výroku II. rozsudku v rozsahu částky 7 010,49 Kč, podala včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud výrok II. rozsudku okresního soudu změnil a přiznal žalobkyni částku 7 010,49 Kč. V odvolání uvedla, že nenapadá správnost právních závěrů okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti stanovené v § 86 ZoSÚ. Namítala, že okresní soud přijal nesprávný skutkový závěr o výši čerpané částky ze strany žalovaného a v důsledku toho i nesprávný závěr o výši bezdůvodného obohacení. Zdůraznila, že se jednalo o úvěr revolvingový s horním limitem čerpání 60 000 Kč, nicméně pokud žalovaný úvěr čerpal a zezačátku i částečně splácel, pak mohl prostředky opět čerpat, a to do celkového limitu 60 000 Kč, a to opakovaně. Žalovaný tak vyčerpal celkem 67 010,49 Kč, což se ostatně podává z denní historie čerpání úvěru, kterou jako důkaz žalobkyně připojila již k žalobě. Z této listiny plyne, že žalovaný vyčerpal za celou dobu celkem částku 67 010,49 Kč (devátý sloupec – čerpání), zaplatil celkem částku 40 344 Kč (desátý sloupec – nazvaný „splátka klienta“), bezdůvodné obohacení proto činí 26 666,49 Kč. Okresní soud však přisoudil žalobkyni jen 19 656 Kč, žalobkyně se proto domáhá přisouzení ještě částky 7 010,49 Kč ze zamítnutého výroku II.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku II. co do částky 7 010,49 Kč, a v závislém výroku III., když v dalších výrocích nabyl rozsudek odděleně právní moci. Odvolací soud přezkoumal i řízení vydání rozsudku předcházející, a to ve smyslu § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Po takto provedeném přezkumu pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je plně důvodné a jsou splněny podmínky pro změnu rozsudku v odvoláním napadeném rozsahu.5. Odvolací soud nařídil k projednání odvolání žalobkyně jednání, k němu řádně předvolal účastníky řízení. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal. Odvolací soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, jakožto smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť předchůdkyně žalobkyně (úvěrující), před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 ZoSÚ. Odvolací soud tyto právní závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru plně sdílí. S ohledem na to, že ani sama žalobkyně tento právní závěr ve svém odvolání nikterak nenapadá, nebude odvolací soud blíže rozvádět důvody, pro které považuje závěry okresního soudu o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pro porušení povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 věta druhá ZoSÚ za správný.7. Předmětem odvolacího přezkumu byla pouze otázka výše bezdůvodného obohacení žalobkyně.8. Odvolací soud zopakoval dokazování k výše uvedené otázce listinou s názvem „denní historie“, kterou provedl k důkazu i okresní soud, avšak neučinil z ní správné skutkové zjištění. Z této listiny plyne, že žalovaný z revolvingového úvěru vyčerpal dne 20. 2. 2023 částku 60 000 Kč a dále dne 16. 6. 2023 další částku 7 010,49 Kč, celkem tak vyčerpal 67 010,49 Kč, a nikoliv jen částku 60 000 Kč, jak nesprávně dovodil okresní soud. Z této listiny dále plyne, že na úvěr zaplatil celkem 40 344 Kč.9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení věty třetí odstavce 1 § 87 ZoSÚ je speciální úpravou k obecné úpravě bezdůvodného obohacení upravené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a proto je nutno přednostně použít tuto speciální úpravu. Náleží-li žalobkyni v případě absolutně neplatné smlouvy pro porušení povinnosti dle § 86 ZoSÚ nesplacená jistina, pak se jedná o rozdíl mezi žalovaným čerpanou a jím zaplacenou částkou. Výše nesplacené jistiny činí 26 666,49 Kč, a nikoliv jen částku 19 656 Kč, kterou okresní soud žalobkyni přisoudil. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni částku 7 010,49 Kč.11. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že splatnost nároku na vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele se neodvíjí od výzvy věřitele, ale od možností spotřebitele v čase vrátit nesplacenou jistinu. Jinak řečeno, § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ stanoví speciální hmotněprávní splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení.12. Odvolací senát opakovaně judikuje, že smyslem a účelem tohoto ustanovení (a to v souladu s důvodovou zprávou k § 86 a § 87 ZoSÚ) je ochrana spotřebitele, aby poté, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, nebyl vystaven povinnosti splatit dluh bez zbytečného odkladu, i když by to nebylo v jeho možnostech. Smyslem ochrany je, aby se spotřebitel nedostal do prodlení s povinností splnit povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním na základě absolutně neplatné smlouvy, pokud není v jeho možnostech dluh ihned zaplatit. Nicméně ze zákonné úpravy (ani z jeho jazykového výkladu a ani z jeho smyslu a účelu) neplyne, že by bylo možno automaticky presumovat, že jen proto, že se jedná o spotřebitele, automaticky není v jeho možnostech a schopnostech dluh ve výši nesplacené jistiny bez zbytečného odkladu vrátit. Odvolací soud má za to, že principům sporného řízení odpovídá, že každý tvrdí skutečnosti, z nichž vyvozuje pro sebe v řízení prospěch a ohledně těchto skutečností nese i břemeno důkazní. Pokud žalovaný má za to, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech jistinu tvořenou poskytnutými prostředky bez právního důvodu vrátit žalobkyni bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy prostředky na základě absolutně neplatných smluv převzal do své dispozice, pak bylo jeho procesní povinností skutkově tvrdit jaké byly a jsou (či nebyly a nejsou) jeho konkrétní možnosti a schopnosti k vrácení dluhu od čerpání jistiny do dne rozhodnutí soudu. Bylo tedy procesní povinností žalovaného tvrdit své poměry majetkové, výdělkové, sociální, případně i zdravotní (například pokud mu zdraví brání získávat prostředky výdělečnou činností, a proto je bez příjmu apod.), z nichž lze dovodit možnosti a schopnosti ke splácení dluhu (tj. i potencialitu). Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává vždy v tom rozsahu, v ja