16 Co 100/2025-288 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni naposledy stanovenou rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 11. 2012, č. j. 100 P 367/2012-108, který nabyl právní moci dne 4. 1. 2013, s účinností od 1. 4. 2021 zvýšil na částku 6 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2024 na částku 8 000 Kč měsíčně, s tím, že výživné je žalovaný povinen platit na výživu žalobkyně vždy ke každému prvému dni v měsíci k jejím rukám (výrok I), dlužné výživné vyplývající z tohoto zvýšení za dobu 1. 1. 2021 do 31. 12. 2024 ve výši 114 000 Kč zavázal žalovaného zaplatit k rukám žalobkyně v pravidelných splátkách po 2 000 Kč měsíčně s tím, že první splátka bude splatná dne 1. 1. 2025 a další vždy k 1. dni následujícího kalendářního měsíce spolu s běžným výživným, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok II), rozhodl, že výživné splatné do doručení rozsudku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do tří dnů od doručení rozsudku (výrok III), řízení o zvýšení výživného žalovaného vůči žalobkyni z částky 4 000 Kč na částku 6 000 Kč za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 3. 2021 zastavil (výrok IV) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 58 % na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým bude určena jejich výše poté, co soud rozhodne pravomocně o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta (výrok V).2. Okresní soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zvýšení výživného je s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby důvodný, neboť od poslední úpravy výživného došlo ke změně poměrů. Žalobkyně řádně studuje a není schopna se sama živit, proto vyživovací povinnost žalovaného trvá ve smyslu § 911 o. z. Poslední úprava vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni byla naposledy provedena před dvanácti lety. Uvedená doba sama o sobě zdůvodňuje potřebu úpravy výše výživného. V době posledního rozhodnutí byla žalobkyně nezletilá a navštěvovala 5. třídu základní školy, její matka dosahovala v roce 2011 průměrného čistého výdělku ve výši 19 444 Kč a na odměnách jí bylo vyplaceno 7 850 Kč a za dobu od ledna do září 2012 činil průměrný měsíční výdělek matky 19 981 Kč. V uvedené době žil žalovaný otec po dobu 4 let s přítelkyní , jméno FO, , která byla na mateřské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek 7 600 Kč měsíčně a měl jednu vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , nar. , Anonymizováno, , který byl v celodenní péči své matky. Žalovaný hradil za bydlení částku 8 500 Kč měsíčně. Dále splácel hypotéku 4 260 Kč měsíčně, pojištění hypotéky 1 168 Kč ročně, inkasní poplatky ve výši 3 127 Kč měsíčně a poplatek za plyn a elektřinu ve výši 750 Kč měsíčně. Za jízdné do zaměstnání otec hradil 2 500 Kč, splácel úvěry v celkové výši 7 210 Kč měsíčně, hradil kupní cenu televizoru 850 Kč měsíčně. Rovněž si hradil penzijní připojištění ve výši 400 Kč měsíčně. Žalovaný pracoval jako mechanik-seřizovač u firmy , právnická osoba, , kde jeho průměrný měsíční výdělek v roce 2011 činil 29 144 Kč a za dobu od ledna do září 2012 činil 29 567 Kč. Dále měl příležitostný výdělek zpravidla třikráte ročně ve výši asi 1 000 Kč.3. Od posledního rozhodnutí soudu došlo k podstatné změně poměrů na straně obou účastníků. Žalobkyně vystudovala střední školu a dále pokračuje v bakalářském studiu na vysoké škole, s čímž má zvýšené výdaje s dojížděním a nákupem studijních pomůcek, zvýšené výdaje má dále se svým zdravotním stavem, náklady na ošetření zubů či v souvislosti s oční vadou. Příjmy matky se zvýšily v roce 2021 na částku 40 237 Kč, v roce 2022 na částku 43 375 Kč, avšak v roce 2023 došlo k poklesu těchto příjmů v souvislosti s nepříznivým zdravotním stavem matky, která je v současné době od 1. 9. 2024 v plném invalidním důchodu, který pobírá ve výši 23 134 Kč. Na straně žalobce došlo k zvýšení jeho příjmů na částku 37 489 Kč v roce 2021, na částku výši 39 480 Kč v roce 2022, na částku 41 324 Kč v roce 2023 a na částku 48 830 Kč v roce 2024. Žalovanému přibyla další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , narozenému 5. 6. 2024. Rovněž došlo k zvýšení příjmů na straně manželky žalovaného, a to na částku 13 478 Kč v roce 2021, na částku 23 581 Kč v roce 2022, na částku 26 121 Kč v roce 2023 a na částku pohybující se kolem částky 25 000 Kč v roce 2024. Na straně účastníků pak okresní soud zohlednil výdaje spojené s bydlením a u žalovaného s placením hypotéky na bydlení, jeho další výdaje spojené s výživou nezletilých děti, na kterých se podílí spolu se svou manželkou. Okresní soud naopak nezohlednil splácení úvěru na zakoupení pozemku a auta, kdy zejména nákup pozemku nepředstavuje nezbytné výdaje žalovaného, přičemž zatěžují rodinný rozpočet částkou ve výši 7 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně po zvážení výše uvedených skutečností výživné zvýšil od 1. 4. 2021, jelikož výživné je možno zvýšit za dobu tří let před podáním žaloby, přičemž samotná doba od posledního rozhodnutí soudu odůvodňuje potřebu tohoto zvýšení. Za přiměřenou okresní soud považoval částku 6 000 Kč, a to s přihlédnutím k potřebám žalobkyně, výši příjmů obou rodičů při zohlednění jejich výdajů. V této době se na úhradě potřeb žalobkyně mohla ve větší míře podílet její matka, což v posledních dvou letech není možné, a to v souvislosti s jejím vážným zdravotním stavem, který vedl až k přiznání plného invalidního důchodu. Další zvýšení výživného okresní soud vázal k datu 1. 1. 2024, kdy došlo k opětovnému nárůstu nákladů žalobkyně, a to zejména v souvislosti s jejím zdravotním stavem, kdy je žalobkyně v péči odborných lékařů (probíhá proces tranzice na muže a od 21. 6. 2023 byla nasazena hormonální léčba, která vyžaduje zvýšené výdaje). Rovněž došlo k výraznému poklesu příjmů její matky, a to téměř o polovinu, což je zapříčiněno vážnými zdravotními problémy matky. Na straně žalovaného pak došlo k postupnému zvýšení příjmů (v měsíci lednu 2024 dosáhl průměrného příjmu ve výši 36 072 Kč, v období od března 2024 do června 2024 činil průměrný čistý příjem 48 830 Kč). Žalovanému sice přibyla další vyživovací povinnost, současně však došlo i k postupnému zvýšení příjmů na straně manželky žalovaného (v období od ledna až září 2024 činil 25 594 Kč, cestovní náhrady 22 300 Kč, nezdanitelné příjmy 13 050 Kč). Okresní soud přihlédl i ke skutečnosti, že s ohledem na velmi vážný zdravotní stav se již matka žalobkyně nemůže podílet ve zvýšené míře jako doposud na úhradě potřeb žalobkyně, naopak její zdravotní stav vyžaduje zvýšené výdaje, včetně pomoci samotné žalobkyně, což je zřejmé ze samotné onkologické diagnózy. Okresní soud proto zvýšil vyživovací povinnost od 1. 1. 2024 na částku 8 000 Kč, kterou považuje za odpovídající jak majetkovým poměrům žalovaného, tak i potřebám žalobkyně, navíc od zvýšení výživného od 1. 4. 2021 uplynula doba dalších téměř tří let, která sama o sobě představuje zvýšené výdaje oproti době minulé, a to zejména v oblasti nákupu potravin, ošacení, jízdného.4. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání žalovaný, který se domáhal jeho změny tak, že vyživovací povinnost bude zvýšená s účinností od 1. 4. 2021 na částku 5 000 Kč a s účinností od 1. 1. 2024 na částku 6 000 Kč měsíčně. Namítal, že soud prvního stupně zjistil neúplně skutkový stav a z dosud provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Tvrzení žalovaného nevzal okresní soud náležitě v potaz a nezohlednil navrhované důkazy. Naopak vycházel toliko z tvrzení žalobkyně, které považoval bez dalšího za pravdivá, aniž by jejich pravdivost jakkoliv ověřil. Stanovené výživné je nepřiměřeně vysoké s ohledem na výši jeho příjmů. Vyšel z nesprávné informace, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za období od března 2024 do června 2024 činil 48 830 Kč, ve skutečnosti se jednalo o 43 999 Kč, což představuje rozdíl 4 831 Kč v neprospěch žalovaného. Dle aktuálního potvrzení zaměstnavatele dosáhl od února 2024 do července 2024 průměrného čistého výdělku ve výši 43 453 Kč a od srpna 2024 do prosince 2024 45 640 Kč. Okresní soud tedy s účinností od 1. 1. 2024 stanovil výživné ve výši 8 000 Kč z nesprávného výdělku žalovaného, který byl vyšší o více než 4 000 Kč oproti faktickým příjmům. Okresní soud nepřihlédl adekvátním způsobem k nákladů na každodenní dojíždění do práce ve výši 4 600 Kč měsíčně z , Anonymizováno, do , adresa, a zpět. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že zůstatek hypotéčního úvěru, který byl poskytnut matce žalobkyně dne 1. 7. 2019 ne výši 1 240 000 Kč, byl splacen z životní pojistky matky žalobkyně, aniž by si ověřil, jaká částka jí byla z této pojistky celkem vyplacena a na co byla použita, tj. jaké jiné příjmy kromě invalidního důchodu měla matka žalobkyně v rozhodném období. Soud prvního stupně se rovněž opomenul vypořádat s tím, že v rozhodném období byla uspořádána veřejná sbírka s výtěžkem 120 850 Kč pro potřeby žalobkyně, případně její matky. Žalovaný nesouhlasí se skokovým zvýšení výživného od 1. 4. 2021 a zejména pak od 1. 1. 2024, neboť je