57 Co 228/2025-148 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 30. 8. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení zaplacením 1 800 Kč (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl stíhán na základě usnesení Policie ČR ze dne , datum, , doručeného žalobci dne 20. 7. 2021, pro přečin , druh trestného činu, dle § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Obžaloba ve věci byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne 2. 8. 2021, rozsudkem tohoto soudu byl nejprve odsouzen k podmíněnému trestu v trvání šesti měsíců se zkušební dobou dvanácti měsíců a současně mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody 20 000 Kč poškozenému, který byl jeho otcem. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , a podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), byl žalobce zproštěn obžaloby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 11. 2022. Žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové újmy představující náklady na právní zastoupení a úhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč vůči žalované dne 2. 3. 2023, žalovanou mu byla přiznána pouze částka za náklady obhajoby, která mu rovněž byla i vyplacena. Současně bylo konstatováno, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a byla učiněna omluva, nemajetková újma žalobci nebyla žalovanou přiznána, neboť podle ní tato nebyla zjištěna ani doložena. Vztahy mezi žalobcem a jeho otcem již byly narušeny před trestním stíháním. Žalobce měl po celou dobu trestního stíhání podporu své družky, přátel, kamarádů, širší rodiny, i svého nadřízeného, všechny tyto osoby mu důvěřovaly, věřily v jeho nevinu. Pocítil však odstup od sousedů svého otce, které znal odmala, neboť v bytě dříve také bydlel, i nyní, po smrti otce, když se se svou rodinou do bytu nastěhoval, jej sousedé jen pozdraví, případně stručně odpoví na jeho dotaz. Pokud uváděl, že měl obavu z finančních následků v případě odsouzení, z nemožnosti platit hypotéku, pak v řízení ani nebylo řádně tvrzeno a už vůbec prokázáno, že by nějakou hypotéku platil. Tvrdil-li, že byl před jednáními nervózní, méně spal, méně jedl, jednalo se o běžnou, pochopitelnou nervozitu, nijak nevybočující z obvyklé nervozity před důležitou událostí či úředním jednáním. Ke komparaci okresní soud použil žalobcem předložený rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10. 1. 2017, č. j. 40 C 194/2016-41.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně podřadil pod § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“], a s poukazem na ustálenou rozhodovací praxi (představovanou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, nebo nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz) uzavřel, že nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je dán. Při posuzování rozsahu nemajetkové újmy zohlednil i) povahu trestní věci a její průběh, ii) délku trestního stíhání a iii) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nespáchal vytýkaný trestný čin, trestní stíhání proti němu tedy nemělo být zahájeno, mezi vznikem škody na straně žalobce a porušením právní povinnosti ze strany státu je tudíž dána příčinná souvislost. Dále soud zohlednil, že trestní stíhání žalobce trvalo od 29. 7. 2021 do 23. 11. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby. Tato délka nebyla shledána nepřiměřenou. Žalobci nehrozil nepodmíněný trest, což mu bylo známo, když v původně vydaném trestním příkazu ze dne , datum, byl odsouzen k peněžitému trestu 25 000 Kč a náhradě škody 20 000 Kč otci, v rozsudku soudu prvního stupně mu pak byl uložen podmíněný trest. Pokud byl stíhán pro přečin , druh trestného činu, , kterého se měl dopustit tím, že měl odcizit svému otci v době, kdy byl tento hospitalizován, z bytu, v němž otec bydlel, částku 20 000 Kč, pak tímto trestním stíháním nedošlo k výraznému narušení vztahů s otcem, když tyto byly špatné již dříve, žalobce jej navštěvoval jen výjimečně. Jeho vztahy s družkou, se širší rodinou, matkou přítelkyně, přáteli, kamarády a rovněž v zaměstnání zůstaly i po zahájení trestního stíhání dobré, od těchto lidí měl podporu, všichni věřili v jeho nevinu, nehrozilo mu propuštění z práce. Žalobce netvrdil a neprokázal, že by splácel hypotéku, pročež nemohl mít obavu ze ztráty schopnosti tuto splácet, naopak vlastnil byt, ve kterém mělo dojít ke krádeži. Pokud tvrdil nervozitu, špatný spánek a nechuť k jídlu, nejedná se o závažné následky, ale o obvyklou frustraci a nervozitu, která je v probíhajícím trestním řízení naprosto pochopitelná. Případ navržený žalobcem ke srovnání nebyl přiléhavý, neboť žalobce byl sice rovněž zproštěn obžaloby, avšak pro skutek, kterým se měl dopustit násilného trestného činu vůči ženě se zraněním, v důsledku kterého se měla tato léčit po dobu čtyř týdnů. Jde tedy o mnohem závažnější trestný čin, navíc žalobce ve srovnávané věci pociťoval negativně obavy z možného odsouzení, neboť doložil, že splácí hypotéku, měl obavy z finančních problémů rodiny, pokud by byl odsouzen, jeho rodina trpěla i tím, že žalobce měl potíže v práci, ve které na něj pohlíželi negativně. Stejně tak neměl podporu ani u rodiny, kamarádů a známých, jako žalobce v tomto případě. Ačkoliv stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by rovněž každou takovou osobu v každém případě musel odškodnit penězi, kdy k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo přiměřenou dobu v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než peněžité formy odškodnění, jak tomu je i v daném případě, pročež okresní soud nárok žalobce v celém rozsahu zamítl. Přihlédl i k tomu, že již v průběhu trestního řízení, pokud by jej žalobce skutečně vnímal tak negativně, jak uváděl, se mohl dalšímu trestnímu řízení vyhnout tím, že by zaplatil částku 20 000 Kč svému otci, který ji požadoval, a tento by vzal svůj souhlas s trestním stíháním žalobce zpět. To však žalobce neučinil s tím, že by tím tzv. přiznal vinu a raději celé trestní řízení nechal proběhnout.4. Tento rozsudek napadl zcela žalobce, domáhal se jeho změny tak, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno. Namítal, že okresní soud zcela nelogicky a nedostatečně vyhodnotil zásah trestního stíhání do života žalobce a jeho závažnost, jakož i příkoří, které žalobce pociťoval po celou dobu trestního stíhání. Nesprávně vyhodnotil kritéria pro přiznání nároku, stejně tak nesprávně hodnotil referenční případ označený žalobcem. Ačkoliv správně obecně konstatoval, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje život stíhané osoby, je však naprosto zarážející, že se nikterak nezabýval skutečností, že žalobce byl doposud osobou zcela bezúhonnou. Vedle toho ani nevyhodnotil okolnosti vedení trestního stíhání proti žalobci, kdy tento nikterak nepřispěl k zahájení stíhání, spáchání , druh trestného činu, od počátku popíral a celou dobu bylo trestní stíhání vedeno na základě jediného důkazu v podobě výpovědi jeho otce. Již policejní orgán ve fázi před zahájením trestního stíhání měl k dispozici podání vysvětlení žalobce, který jednoznačně popřel, že by otci cokoliv ukradl. V této fázi trestního řízení měl policejní orgán rovněž k dispozici vyjádření sester žalobce, podle něhož otec žalobce byl silný alkoholik, který si mnohdy vymýšlel, překrucoval věci, zapomínal. I přesto, že ani nebylo zdokumentováno, jakou měl otec žalobce před svou hospitalizací celkovou hotovost, přistoupil policejní orgán k zahájení trestního stíhání žalobce, a to pouze na základě tvrzení otce žalobce, že mu žalobce údajně vrátil o 20 000 Kč méně, než měl původně doma uschováno. Pokud se jedná o povahu trestní věci, z pohledu možných trestněprávních následků byl žalobce pro přečin , druh trestného činu, dle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku ohrožen trestní sazbou odnětí svobody v délce trvání až 2 roky. Z pohledu charakteristiky činu, pro který byl žalobce stíhán, se však jednalo o skutek, který byl velice difamující, neboť žalobce byl stíhán zjednodušeně proto, že měl vlastnímu otci odcizit 20 000 Kč v době jeho hospitalizace. Takový čin vůči vlastnímu nemohoucímu otci