75 Co 144/2025-56 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 185.314,58 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a v celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24.456,70 Kč, úroku 15 % ročně z částky 207.790,56 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 207.790,56 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, pak žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky pak rozhodl tak, že žalobkyni se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 1.064 Kč, kterou je povinen zaplatit žalovaný do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z níž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému žalobkyně poskytla částku 200.000 Kč a žalovaný jí zaplatil částku 14.685,42 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 185.314,58 Kč, zavázal žalovaného k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.).3. Proti uvedenému rozsudku, a to do všech výroků, podala žalobkyně včasné odvolání, kdy navrhovala rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k novému projednání a rozhodnutí. Namítala, že napadené rozhodnutí soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, když rozhodnutí soudu ve svém odůvodnění shledává, že žalobkyně nedostatečně prověřovala schopnost původního dlužníka úvěry splácet, a proto dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná. S ohledem na konstatování neplatnosti úvěrové smlouvy soud vypořádal vzájemný vztah mezi žalobkyní a žalovaným v režimu ust. § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně tvrdí, že schopnost úvěr splácet zkoumala řádně s péčí řádného hospodáře. Své tvrzení žalobkyně doložila důkazy, ze kterých vyplývaly jak příjmy, tak výdaje žalovaného ke dni poskytnutí úvěru a důkazy, ze kterých vyplývalo, že žalobkyně prověřovala bankovní registry dlužníků a hodnotila platební morálku žalovaného. Je tedy zřejmé, že žalovaný byl podle předložených důkazů úvěr schopen splácet, také tak činil a žalobkyně dostatečně tuto schopnost žalovaného posoudila. Formální konstatování neplatnosti smlouvy bez zhodnocení všech poskytnutých důkazů a zohlednění všech tvrzení, která byla v žalobě obsažena, je dle názoru žalobkyně mylné a neodráží skutečný stav smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Jak žalobkyně ve své žalobě a následně v jejím doplnění uvedla, posuzování schopnosti úvěr splácet žalovaným žalobkyně provedla standardní bonifikací a vyhodnocením úvěrového rizika, které spočívalo v provedení odhadu reálných možností žalovaného dostát svým závazků, ze svých primárních zdrojů. Žalobkyně má za to, že povinnost žalovaného vrátit půjčené peněžní prostředky a zaplatit úroky není dotčena. Žalobkyně má za to, že učiněný závěr soudu prvního stupně není po právu a odepírá žalobkyni právo na zaplacení dluhů z úvěrové smlouvy, kterou žalobkyně spolu s žalovaným řádně uzavřeli, a to včetně příslušenství. Dále namítá, že i v případě posouzení smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné a povinnosti vrátit žalovaným žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu, byl tento v prodlení a měl být zavázán k vrácení jistiny spolu s příslušenstvím, tedy se zákonným úrokem z prodlení minimálně od dne podání žaloby, tj. ode dne 7. 3. 2024 do zaplacení ve výši platné sazbě ke dni prodlení, tj. ve výši 14,75 % p. a.4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, po dobu celého odvolacího řízení zůstal pasivní.5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání (vyjma části odvolání do výroku I.) a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.6. Z obsahu spisu vyplývá, že podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 209.771,28 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 207.790,56 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 207.790,56 Kč za dobu od 2. 4. 2023 do zaplacení, přičemž žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 207.790,56 Kč a poplatků ve výši 1.980,72 Kč (přičemž se jedná o poplatek za pojištění za měsíc březen 2023 v nezaplacené výši 166,72 Kč a za duben 2023 ve výši 14 Kč, a dva poplatky za upomínky z března a dubna 2023 každá v ceně 900 Kč). Vše výše uvedené žalobkyně žádá z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela s žalovaným dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a na základě které poskytla žalovanému částku 200.000 Kč za účelem konsolidace existujících závazků žalovaného, žalovaný se poskytnuté peníze zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,99 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 3.929 Kč splatných počínaje říjnem 2022. Žalovaný před zesplatněním úvěru dne 1. 4. 2023 uhradil žalobkyni částku 13.685,42 Kč a po zesplatnění dále dne 25. 5. 2023 částku 1.000 Kč. Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně ověřit příjmy žalovaného opatřením potvrzení o příjmu od zaměstnavatele žalovaného, dále žalobkyně žalovaného lustroval v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, výdaje žalovaného ověřil žalobce jednak zjištěním údajů od žalovaného se zohledněním vlastního ekonomického modelu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal pasivní, k jednání soudu dne 11. 3. 2025 se nedostavili žalobkyně ani žalovaný, kdy za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. okresní soud věc projednal v jejich nepřítomnosti žalovaného, kdy provedl k důkazu listiny. U tohoto jednání vyhlásil napadený rozsudek.7. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých v řízení provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění odkazuje, včetně závěru o skutkovém stavu věci (bod 2.-11. písemného odůvodnění napadeného rozsudku).8. Jde-li o právní hodnocení, okresní soud správně posoudil, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi profesionálem a spotřebitelem a s ohledem na předmět smlouvy vedle obecné úpravy úvěrového vztahu dle občanského zákoníku na věc správně aplikoval speciální úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ). Správně tedy okresní soud provedl test postupu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy dle kritéria postupu s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu §§ 75 a 86 ZSÚ, přičemž pokud okresní soud dospěl k závěru, že takovému postupu žalobkyně nedostála (viz bod. 17. odůvodnění), odvolací soud tento závěr akceptuje.9. Podle názoru odvolacího soudu činnost poskytovatele spotřebitelského úvěru spočívá ve dvou fázích. V prvním fázi má poskytovatel úvěru povinnost zajistit si relevantní informace k poměrům žadatele (spotřebitele), a to tedy k jeho příjmům, výdajům a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž primárním zdrojem takovýchto informací jsou informace od spotřebitele. Současně ovšem platí, že činnost poskytovatele v této fázi nespočívá pouze v pasivním přijímání informací od spotřebitele, ale implikuje v sobě i aktivní činnost poskytovatele, neboť je jeho povinností, aby informace získané od spotřebitele podrobil testu minimálně zbytnosti, spolehlivosti a dostatečnosti. Za tímto účelem je poskytovatel úvěru nepochybně oprávněn si od spotřebitele vyžádat dokumenty jeho informace osvědčující (k nimž má ostatně poskytovatel i povinnost jejich ukládání § 78 ZSÚ), dále má možnost vyžadovat si informace z různých databází (zpravidla právě vytvářených bankovními i nebankovními subjekty), popř. i z jiných zdrojů. Poté, co si poskytovatel vyloženým způsobem zajistí relevantní a doložené informace k posouzení úvěruschopnosti žadatele, nastupuje v pořadí druhá fáze jeho činnosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, kdy s odbornou péči zjištěné informace vyhodnotí a spotřebitelský úvěr poskytne pouze v případě, pokud zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vyloženým odvolací soud nevylučuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru může namísto ověření tvrzených výdajů užít ekonomicky model (nejsou-li tvrzené výdaje vyšší než stanovené modelem).10. Pokud se týká prvé fáze posuzování úvěruschopnosti spotřebitele žalobkyní, dospěl v projednávané věci odvolací soud k závěru, že již v této fázi žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, ale pouze zcela f