75 Co 172/2025-79 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.260 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 75.824 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9.794,13 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.764,73 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.363,75 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.990,45 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 51.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 14.396,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.396,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18.000 Kč s tím, že částka 11.543 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti, částka 6.457 Kč pak na refinancování jiného závazku žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, poplatek ve výši 17.637 Kč splatit v 18měsíčních splátkách po 1.980 Kč. Na tuto smlouvu byla žalovaným celkově uhrazena částka 5.940 Kč. Další smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 51.000 Kč s tím, že částka 44.657 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti, částka 6.343 Kč pak na refinancování jiného závazku žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a poplatek ve výši 46.542 Kč splatit ve 30měsíčních splátkách po 3.252 Kč. Žalovaný na tuto smlouvu ničeho nezaplatil. Dále okresní soud z provedeného dokazování zjistil, že žalovaný byl v květnu roku 2017 omezen ve svéprávnosti, když rozhodnutím mu byla doba, po kterou byl omezen ve svéprávnosti, prodloužená dne 20. května 2021 na dobu dalšího jednoho roku. Rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 pak byla žalovanému navrácena plná svéprávnost.3. Okresní soud dovodil, že mezi účastníky došlo k uzavření obou smluv o úvěru, přičemž dovodil jejich neplatnost pro rozpor s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, když dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečným způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Dále také okresní soud dovodil neplatnost obou úvěrových smluv s ohledem na nezpůsobilost žalovaného k jejich uzavření. Na základě těchto závěrů pak okresní soud dospěl k úvaze o pouze částečné důvodnosti žaloby co do částky 50.260 Kč. Uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 7. 2019 částku 11.543 Kč a dále dne 24. 10. 2019 částku 44.657 Kč. Žalovaný uhradil částku 5.940 Kč. K částkám, které právní předchůdkyně žalobkyně použila na refinancování dříve uzavřených smluv ve výši 6.343 Kč a ve výši 6.457 Kč, okresní soud nepřihlížel, když žalobkyně nedisponovala k těmto částkám žádným tvrzením ani důkazy.4. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání, které zaměřila do výroků II., a to co do částky 12.800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63.060 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení. Odvolatelka vytkla okresnímu soudu, že dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že pokud se týká první smlouvy o úvěru, se žalovaný obohatil pouze o částku 44.657 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 51.000 Kč. Žalobkyně je toho názoru, že bezdůvodné obohacení představuje celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv. „na ruku“ žalovaného. Žalovaný obdržel částku 51.000 Kč, neobdržel pouze částku 44.657 Kč, jak dovodil okresní soud, přičemž obohacením je zapotřebí rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena „na ruku“ žalovaného. Na základě výše uvedeného má žalobkyně nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (tedy bezdůvodného obohacení) ve výši 51.000 Kč. Rovněž, pokud jde o druhou smlouvu o úvěru, namítá žalobkyně, že okresní soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že se žalovaný obohatil pouze o částku 11.543 Kč, když předmětem smlouvy o zápůjčce byla částka ve výši 18.000 Kč. Bezdůvodné obohacení představuje opět celkovou částku poskytnutou žalovanému, nikoliv pouze částku vyplacenou tzv. „na ruku“ žalovaného. Žalovaný obdržel částku 18.000 Kč, neobdržel pouze 11.540 Kč, jak uvádí okresní soud, když obohacením je potřeba rozumět celkový finanční prospěch žalovaného, tedy i ten, který byl „započten“ na úhradu dluhů žalovaného, přestože tato část nebyla reálně vyplacena „na ruku“ žalovaného. Na základě uvedeného má žalobkyně za to, že má nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 12.060 Kč. Dále žalobkyně nesouhlasí s názorem soudu prvého stupně, že dosud nenastalo prodlení žalovaného, a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Žalobkyně tvrdila a v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, které mu bylo odesláno dne 13. 1. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 27. 1. 2023 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvého stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Žalobkyně má tedy nárok vedle nároku na zaplacení části nesplacené jistiny úvěru, tedy bezdůvodného obohacení, ve výši 63.060 Kč také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63.060 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení. V tomto směru navrhla žalobkyně změnu výroku II. rozsudku okresního soudu.5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II., a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zcela důvodné.7. Předně krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, vyjma závěru okresního soudu, že žalobkyně neprokázala u první úvěrové smlouvy uhrazení částky 6.343 Kč a u druhé úvěrové smlouvy ve výši 6.457 Kč.8. Pokud jde o právní posouzení věci, krajský soud zcela akceptuje závěry okresního soudu o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když v tomto směru lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu, přičemž uvedené ani není předmětem odvolací argumentace žalobkyně. Rovněž tak je správný závěr okresního soudu o neplatnosti obou úvěrových smluv uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným z důvodu, že je uzavřela osoba, která v době uzavírání smlouvy nebyla právně způsobilá k uzavírání takových právních úkonů. Tento závěr zcela jednoznačně vyplývá z provedeného dokazování a ze skutečnosti, že žalovaný byl v době uzavírání obou úvěrových smluv omezen ve svéprávnosti a nebyl způsobilý nakládat s majetkem a finančními prostředky, jejichž hodnota převyšuje částku 4.000 Kč měsíčně, uzavírat smlouvy s předmětem plnění převyšujícím částku 1.000 Kč, uzavírat smlouvy o úvěru, poskytovat ručitelská a směnečná prohlášení a zajištění závazku třetím osobám atd.9. Z důvodu neplatnosti obou úvěrových smluv pak okresní soud nárok žalobkyní uplatněný správně vypořádával z titulu bezdůvodného obohacení, ovšem nesprávně nezohlednil předchůdkyní žalobkyně poskytnuté částky úvěru ve výši 6.343 Kč a 6.457 Kč, když uzavřel, že žalobkyně nedisponovala k těmto částkám žádným tvrzením ani důkazy. Tento závěr okresního soudu neobstojí, když žalobkyně v průběhu řízení jednoznačně tvrdila, že u prvního poskytnutého úvěru bylo žalovanému vyplaceno 44.657 Kč a zbylá částka 6.343 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, . Stejně tak u druhé smlouvy o úvěru žalobkyně tvrdila, že částka 6.457 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, . Bezdůvodné obohacení tak nepředstavuje částku 50.260 Kč, jak určil okresní soud, nýbrž částku 63.060 Kč. Chybí tedy přiznat žalo