75 Co 183/2025-108 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 245.656,45 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu ohledně zaplacení částky 88.255,27 Kč a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 292.167,47 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 292.167,47 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.) a zavázal žalovaného povinností k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 28.009 Kč (výrok III.).2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z níž žalobkyně dovozovala své nároky proti žalovanému, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZSÚ“) neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalovaného. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalovanému žalobkyně poskytla částku 300.000 Kč a žalovaný jí zaplatil částku 54.343,55 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 245.656,45 Kč, zavázal žalovaného k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II. v rozsahu zamítnutého úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 245.656,45 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení a souvisejícímu nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznán navíc i úrok z prodlení ve výši ve výši 14,75 % p. a. z částky 245.656,45 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení. Namítala, že soud prvního stupně pochybil, když postavil nepřiznání zákonného úroku z prodlení na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně pochybil, jestliže zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného z moci úřední samostatně, ba dokonce proti vůli žalovaného. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022 „přiměřenost této lhůty (tj. lhůty k vydání bezdůvodného obohacení) bez dalšího plyne z toho, že ji stanovil sám žalobce a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru“. Žalobkyně si na tomto místě dovoluje krátce se vyjádřit k povaze civilního procesu. Podle § 18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rovněž podle čl. 96 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod jsou si účastnici řízení před soudem rovni. Soud tak má namísto účastníka řízení vstupovat do řízení (a tím suplovat jeho procesní aktivitu) jen výjimečně, v případech, kdy je dotčen veřejný zájem. V rámci zkoumání úvěruschopnosti se jedná o zkoumání absolutní neplatnosti smlouvy dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž doktrína a judikatura v odkazu na evropskou legislativu dovodila, že poskytování úvěrů spotřebitelům bez zkoumání jejich schopnosti úvěr vrátit má dopady na veřejný pořádek. Žalobkyně má nicméně za to, že by bylo v rozporu s výše citovanými ustanoveními i ústavních předpisů, byla-li by tato problematika extenzivně vztažena i na další navazující právní povinnosti, jako je vrácení bezdůvodného obohacení. Je to účastník řízení, kdo má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr, a je to tedy on, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení. Žalobkyně má za to, že soud narušil rovnost účastníků řízení, jestliže za situace, kdy žalovaný výslovně uvedl, že je schopen vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyně (resp. splatit úvěr jako takový, kdy žalovaný po celou dobu soudního řízení svůj závazek uznával), sám rozhodl, že žalovaný není schopen bezdůvodné obohacení vrátit, a není tedy v prodlení. Žalobkyně dále odkazuje na článek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ve kterém uvedl, že „skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. … Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele splnit tento dluh na základě vlastních domněnek“ (, jméno FO, , , Anonymizováno, . Záhada splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy, 2022, č. 23-24, s. 808-812). Opačný postup prvostupňového soudu tak jde proti recentním stanoviskům judikatury i odborné veřejnosti v této problematice i proti ústavnímu principu rovnosti účastníků před soudem. V návaznosti na výše uvedené žalobkyně zdůrazňuje, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nemohl tak tvrdit, jaká by byla doba „přiměřená jeho schopnostem“. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že i za situace, kdy by soud naznal, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky byla absolutně neplatná, měl žalobkyni přiznat zákonný úrok z prodlení plynoucí z částky bezdůvodného obohacení 245.656,45 Kč ode dne 29. 2. 2024 (tj. den následující po dni, do kterého měl žalovaný uhradit celou dlužnou částku) do zaplacení.4. Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil, po celou dobu odvolacího řízení zůstal pasivní.5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 4. 2024 u Okresního soudu v Šumperku domáhala zaplacení částky 297.943,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 34.065,70 Kč (splatnost pohledávky 28. 2. 2024), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.902,60 Kč (splatnost pohledávky dne 28. 2. 2024), úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 297.943,42 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 297.943,42 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení a to z titulu nároků vzniklých ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalovaným dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Na základě této se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % ročně měsíčními splátkami o výši každé 5.748 Kč splatnými vždy 15. dne příslušeného měsíce počínaje dnem 15. 10. 2022; první splátka úroků za dobu od poskytnutí jistiny úvěru do zahájení jeho splácení byla 2.957,50 Kč splatná dne 15. 9. 2022. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy o úvěru splnila dne 24. 8. 2022 platbou částky 300.000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný povinnost platit splátky úvěru a úroků plnil řádně až do dne 15. 3. 2023, kdy zaplatil pouze část splátky, a to platbou ve výši 5.559,90 Kč. Vzhledem k této skutečnosti žalobkyně s žalovaným uzavřela dodatek ke Smlouvě o úvěru, jímž byla odložena splatnost splátek žalovaného v době od 15. 4. 2023 do 15. 5. 2023 z důvodu jeho nepříznivé „finanční situace“, ale jistina úvěru bude i po tuto dobu úročena. Ode dne 15. 6. 2023 tak měl žalovaný nadále splácet splátky o výši každé 6.094 Kč splatné vždy 15. dne měsíce. Žalovaný však nebyl schopen splátky řádně a včas plnit, poslední splátku zaplatil ve výši 6.094 Kč dne 7. 9. 2023, a proto jej žalobkyně vyzvala písemně dne 10. 1. 2024 k zaplacení celého zbytku dluhu, protože se žalovaný dostal do prodlení a toto právo žalobkyni založilo ujednání v čl. 9.1 písm. f) Podmínek Smlouvy, kdy dluh představovala částka 292.167,47 Kč jako jistina úvěru. Na základě právního poměru s žalovaným pak žalobkyně uplatnila poplatky v celkové výši 10.040 Kč, které podrobně rozepsala na jednotlivé položky. Žalobkyně na tuto částku započetla úhradu žalovaného ve výši 4.364,05 Kč a žalobou požaduje zaplacení částky poplatků ve výši 5.775,95 Kč. Žal