8 Co 201/2025-74 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 52.840,45 Kč včetně úrokového příslušenství. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 52.840,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 9. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedla, že všechny listiny k prokázání čerpání a úhrad žalovaného byly již soudu předloženy. Soud I. stupně by měl z těchto listin dojít k závěru, že čerpání a úhrady žalovaného byly prokázány a přiznat dlužnou žalovanou jistinu s úrokem z prodlení. U produktu kontokorent nelze vypočítat bezdůvodné obohacení, a to právě s ohledem na specifičnost tohoto produktu. Žalobkyni připadá nespravedlivé, aby žalovaný u tohoto produktu v případě vyslovení neplatnosti smlouvy soudem nemusel hradit vůbec nic, přestože je zcela zřejmé z listin, že čerpal a přečerpal kontokorent, a to čerpání a přečerpání kontokorentu neuhradil.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, která učinil okresní soud, a to, že mezi , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Rámcová smlouva o finančních službách a o účtu, na základě které byl žalovanému zřízen a veden běžný účet a dne , datum, na ni navazující Smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které umožnil původní věřitel žalovanému čerpat úvěr do výše 50.000 Kč z běžného účtu č. , č. účtu, vedeného u , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu a splatit dluh z kontokorentu, včetně úroku a cen za služby nejpozději do jednoho roku ode dne prvního čerpání kontokorentu a zajistit dostatek prostředků na účtu ke splacení všech dluhů. Žalovaný úvěr čerpal a překročil limit kontokorentu, přičemž ničeho právní předchůdkyni neuhradil, resp. žalobkyni, a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr vypověděla ke dni 12. 4. 2024. Okresní soud dále zcela správně dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zejména nezkoumala jeho výdajovou stránku.6. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s právními závěry učiněnými okresním soudem, že z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného je daná smlouva absolutně neplatná s odkazem na ust. § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSú). Nárok žalobkyně tak bylo nutné posuzovat dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to § 2991 občanského zákoníku. Výši bezdůvodného obohacení byla žalobkyně povinna prokázat a okresní soud zcela správně v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil žalobkyni, aby tvrdila, jakou konkrétní částku žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu (dle smlouvy o kontokorentním úvěru na běžném účtu) vyčerpal a jakou celkovou částku na vyčerpaný kontokorentní úvěr uhradil. Žalobkyně i po poučení nedoplnila žádná skutková tvrzení, když naopak zopakovala tvrzení, že s ohledem na povahu úvěrového produktu není pro žalobkyni možné uvést částku prostého čerpání a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu současně klient nakládal i se svými vlastními peněžními prostředky. Okresní soud pak správně uvedl, že tato tvrzení nelze nahradit odkazem na výpis z účtu žalovaného.7. Odvolací soud tak má za to, že žalobkyně dostatečně ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. netvrdila rozhodné skutečnosti tak, aby bylo možno dospět k závěru, že žalobkyní požadovaná částka jistiny odpovídá skutečnému dluhu žalovaného, když toto nelze dovodit z evidenčního účtu pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a nelze to dovodit ani z předloženého výpisu z účtu žalovaného. Okresní soud tak správně žalobu žalobkyně zamítl.8. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu ohledně částky 50.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 9. 2024 do zaplacení jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., včetně nákladového výroku.9. Ohledně částky 2.840,45 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím od 2. 9. 2024 do zaplacení bylo odvolání žalobkyně odmítnuto, když odvolání směřuje proti částce nepřevyšující 10.000 Kč a z toho důvodu není odvolání přípustné v souladu s ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., když v tomto směru se jedná o samostatný nárok, když se jedná o nepovolený debetní zůstatek, což je odlišná pohledávka od částky 50.000 Kč, které se žalobkyně domáhá z titulu uzavřené Smlouvy o kontokorentním úvěru. V souladu s ust. § 218 písm. c) o. s. ř. tak odvolací soud odvolání žalobkyně v této části jako nepřípustné odmítl.10. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému by náležela plná náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.