8 Co 85/2023-283 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byl návrh, aby bylo určeno, že právní vztah v podobě užívacího práva založený mezi žalobkyní a žalovaným na základě dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny - fotovoltaickou elektrárnu, nacházející se v provozovně s názvem „FVE“ v k. ú. , adresa, , na parcele č. , Anonymizováno, , o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 0,02783 MW, trvá, zamítnut. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž se domáhala změnit rozsudek tak, aby žalobě bylo vyhověno. V odvolání uvedla, že soud I. stupně se nevypořádal s argumentací žalobkyně, že důvod pro odstoupení od dohody nebyl v rámci právního jednání žalovaného, kterým k odstoupení došlo, dostatečně konkrétně vymezen. Právní jednání žalovaného v podobě odstoupení je pak neplatné pro neurčitost. Navíc soud mohl zkoumat pouze oprávněnost důvodů pro odstoupení, které žalovaný uvedl v rámci svého jednání, kterým od dohody odstupoval. Neměl se však zabývat až dodatečně uváděnými důvody po podání žaloby, ač takto činil. Právním protimluvem je v tomto kontextu tvrzení žalovaného o tom, že od předmětné dohody odstoupil proto, že žalobkyně žalovanému neplatí bezdůvodné obohacení za užívání jeho technologie. Neplacení bezdůvodného obohacení nemůže být nikdy porušením smluvního závazku, když z podstaty samotného právního institutu bezdůvodného obohacení plyne, že se uplatní tam, kde odpovídající právní jednání chybí. Pokud nebylo sjednáno plnění za užívání technologie dle dohody, nemůže být neplacení nesjednaného plnění důvodem pro odstoupení od dohody. Neplacení bezdůvodného obohacení tak nemůže být důvodem pro odstoupení od dohody, když v době jejího uzavření nemohlo být s vydáním bezdůvodného obohacení kalkulováno. Pouze v případě, že by v dohodě byla sjednána odměna, včetně její výše, pak by teprve bylo možno použít neplacení sjednané odměny jako důvod pro odstoupení od dohody, nic takového však sjednáno nebylo. Soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s námitkou žalobkyně, že jednání žalovaného je zjevným zneužitím práva a šikanózním výkonem práva vůči žalobkyni, odstoupení od dohody nemůže mít pro žalovaného žádný ekonomický přínos, kdy jeho jednání je vedeno pouze snahou poškodit žalobkyni a zamezit tak jejímu dalšímu podnikání. To vše navíc za situace, kdy žalovaný je společníkem a jednatelem žalobkyně. Okresní soud zcela v rozporu s písemným zněním dohody dospěl k závěru, že se jedná o jednostrannou deklaraci, a že dohoda zcela nezachycuje celý závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Dohoda je smluvním aktem, který byl mezi účastníky uzavřen, na tom nemůže nic změnit ani fakt, že se tak stalo na formuláři staženém z webových stránek ERÚ. Dohoda obsahuje podpisy obou smluvních stran a je závazná. Rovněž není jasné, co vedlo soud k tomu, že uvedl, že dohoda nezachycuje celý obsah ujednání mezi účastníky. Žalobkyně také nechápe úvahy soudu o tom, že žalovanému se žádného plnění nedostalo, žalovaný se stal rovnodílným společníkem žalující korporace a jejím jednatelem. Korporace po celou dobu podnikání kumuluje zisk, o jehož rozdělení nebylo prozatím rozhodnuto. Žalovaný má nepochybně právo - nárok na podíl na tomto zisku a zákon mu dává dostatek možností, jak se jeho vyplacení domáhat. Soud I. stupně se nezabýval skutečností, že protiplněním za poskytnutí technologie k užívání žalobkyni je podíl na obchodní korporaci žalobkyně, který má majetkovou hodnotu, stejně jako nárok na podíl na zisku, který žalobkyně vytváří. To však nesouvisí s předmětem tohoto řízení, když v tomto řízení je posuzován právní vztah založený na základě konkrétního právního jednání mezi žalobkyní a žalovaným, vztahy mezi společníky, způsoby jednání a rozhodování na valných hromadách se toho nijak nedotýkají. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že okresní soud neprovedl navržené důkazy, jedná se o rozsudek Okresního soudu ve Znojmě 3 , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně 7 , Anonymizováno, ze dne 2. 3. 2023, na základě nichž byl žalovaný za jednání vůči žalobkyni pravomocně odsouzen za přečin zpronevěry, kdy podstatou bylo jednání žalovaného, kterým si protiprávně přivlastnil peníze ve vlastnictví žalobkyně v částce , Anonymizováno, , čímž jí způsobil škodu v této výši. Pokud má žalovaný za to, že ze strany pana , jméno FO, došlo k porušení povinností z dohody, kterou uzavřeli, pak se musí obracet na pana , jméno FO, , nemůže to jít k tíži žalobkyně. Dále má žalobkyně za to, že právo žalovaného na odstoupení od smlouvy je promlčeno, když údajné podmínky dohody měly být splněny již v roce 2014 a již tehdy mohlo dojít k odstoupení od smlouvy.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného s tím, že okresní soud správně hodnotil důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. Žalobkyně účelově přehlíží v kontextu situace podstatnou rámcovou dohodu, která uzavření dohod z 4. 11. 2014 předcházela, této skutečností se soud I. stupně náležitě a podrobně věnoval a obsah této rámcové dohody posuzoval. Ujednání rámcové dohody mezi , jméno FO, a , jméno FO, , a to před založením obou společností , právnická osoba, a , právnická osoba, , byla dohoda o předčasném ukončení licencované činnosti , jméno FO, na výrobu elektřiny platné do roku , Anonymizováno, za ujednání kruciální podmínky budoucího uspořádání právních a majetkových vztahů mezi spolupracujícími osobami, a to tak, že obě tyto osoby se stanou logicky rovnodílnými účastníky v obou společnostech, které budou obě technologie výroby elektřiny po majetkovém vypořádání s jejich vlastníkem v jejich společné nemovitosti užívat. Okresní soud tedy dospěl ke správnému závěru, že dohoda ze dne 4. 11. 2014 o užívání technologické části výrobny FVE nebyla nikdy mezi účastníky zamýšlena jako bezúplatná a nejednalo se tedy o dohodu, jež by upravovala celý vzájemný závazkový vztah mezi účastníky. Žalovaný jako účastník dohody z 4. 11. 2014 neměl v úmyslu sjednat tuto dohodu s žadatelem o licenci, tedy s žalobkyní za předpokladu, že tato bude bezplatná, a že nebude naplněna rámcová smlouva o rovnodílném jeho podílu ve společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, Pokud by soud přistoupil na účelovou argumentaci žalobkyně o tom, že žalovaný jako výlučný vlastník technologické části výrobny FVE má toliko na 50% podíl na zisku žalobkyně, tak již nelze nijak logicky vysvětlit skutečnost, proč se vlastník technologické části vzdal jednak 100% zisku, který měl garantovaný dříve platnou licencí na výrobu elektřiny z obou výroben MVE i FVE do roku 2031 a současně, aby z tohoto polovičního podílu z jedné části výroby FVE splácel podnikatelský úvěr, kterým si technologii ve výši , anonymizováno, Kč pořídil. Dříve platnou licenci žalovaný ukončil právě za účelem, aby oběma společnostem, jejichž měl být společníkem a jednatelem, umožnil tyto licence nabýt a obě výrobny elektrické energie provozovat. Jakékoliv snahy o narovnání majetkových vztahů s žalobkyní byly bezvýsledné.4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhovala rovněž potvrzení rozsudku okresního soudu. Ve vyjádření k odvolání uvedla, že je spoluvlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , a to spolu se společností , právnická osoba, Stavební část výrobny FVE a technologická část výrobny FVE tvoří jeden funkční celek, proto bylo podle energetického zákona, konkrétně ust. § 5 odst. 3 bezpodmínečně nutné, aby k udělení licence byly uzavřeny obě dohody z 4. 11. 2014. Pokud došlo ke změně vlastníka stavební části, bylo povinností žadatele o licenci, tedy žalobkyně, splnit povinnost podle energetického zákona, kdy tuto skutečnost měla oznámit. Stejně tak stavební část výrobny MVE a technologická část výrobny MVE tvoří jeden funkční celek a výše uvedené platí i pro tuto MVE. Za situace, kdy žalobkyně uvedené zákonné povinnosti ignorovala a kdy opakovaně odmítala s vedlejší účastnicí jednat o úhradě bezdůvodného obohacení za užívání stavební části výrobny elektřiny FVE a rovněž odmítala do budoucna upravit vzájemné vztahy užívání formou nájmu, když sám jednatel žalobkyně tyto smlouvy k podpisu připravil, avšak následně odmítl podepsat, nezbylo vedlejší účastnici, než s takovým užíváním svého majetku nesouhlasit, což bylo učiněno dopisem ERÚ z 23. 11. 2019.5. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16. 5. 2023 byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že žalobě bylo vyhověno a žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného byli zavázáni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání a rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2024 ve znění opravného usnesení téhož soudu byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že při výkladu právního jednání se opouští důraz na formální hledisko projevu typický pro předchozí občanský zákoník a že se