15 Co 265/2025-52 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 221 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 920 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 920 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 920 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, zamítá (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 2 217 Kč na účet Okresního soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Okresní soud zdůraznil, že předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení třech smluvních pokut za porušení povinností zástavce sjednaných v zástavní smlouvě ve prospěch zástavního věřitele. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný jako obligační dlužník uzavřel dne 15. 3. 2017 s , právnická osoba, (dále jen „banka“ nebo „postupitel“), smlouvu o hypotečním úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 2 464 000 Kč s tím, že se jedná o spotřebitelský úvěr na bydlení, a to koupí nemovitých věcí a splnění závazků bude zajištěno smlouvou zástavním právem k věcem nemovitým. Žalovaný úvěr na bydlení zcela čerpal. Mezi bankou jako zástavním věřitelem a zástavci , jméno FO, a , jméno FO, , byla dne 21. 3. 2017 uzavřena smlouva označená jako zástavní smlouva, kterou žalovaný podepsal jako vedlejší účastník dne 20. 3. 2017. Podle obsahu smlouvy byly jako předmět zajištění uvedeny tam přesně specifikované nemovitosti. Zástavní právo bylo zřízeno ve prospěch zástavního věřitele k předmětu zajištění a zajišťovalo veškeré existující a budoucí peněžité pohledávky zástavního věřitele vůči klientovi nebo zástavci, které vzniknou z titulu poskytnuté jistiny předmětného hypotečního úvěru až do maximální výše 2 464 000 Kč po dobu 32 let od uzavření smlouvy a ostatních peněžitých pohledávek zástavního věřitele vůči klientovi nebo zástavci až do výše 2 464 000 Kč, které budou vznikat po dobu 32 let od uzavření této smlouvy, a to na základě smlouvy o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, . V této zástavní smlouvě se zástavce v čl. 5.1. písm. m) zavázal, že od uzavření smlouvy až do okamžiku zániku zástavního práva, na výzvu zástavního věřitele umožní vstup pracovníkovi zástavního věřitele na předmět zajištění za účelem kontroly jeho stavu. Podle bodu 5.1. písm. n) zástavní smlouvy, se zástavce zavázal, že bude řádně platit veškeré daně a poplatky týkající se předmětu zajištění a doloží zástavnímu věřiteli na jeho výzvu jejich uhrazení. V článku 7 bodu 1 zástavní smlouvy bylo ujednáno, že v případě nesplnění jakékoliv povinnosti ustanovené v článku 5.1 [tj. povinnosti pod písmeny a) až p)] a článku 5.2 [tj. povinnosti pod písmeny a) až c)] této smlouvy, je zástavní věřitel oprávněn účtovat zástavci smluvní pokutu ve výši 3 % zajištěných pohledávek za každé jednotlivé porušení. Podle článku 7. 3. uplatněním práva na zaplacení smluvní pokuty podle tohoto článku není nijak dotčeno případné právo zástavního věřitele na náhradu škody.3. Okresní soud dále zjistil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, a proto společnost , právnická osoba, (univerzální právní nástupce původního obligačního věřitele , právnická osoba, ) vyzvala žalovaného v dopise ze dne 28. 8. 2023 ke splacení úvěru, včetně úroků a všech ostatních peněžitých dluhů, nejpozději do 17. 9. 2023, včetně dodejky. Nároku na splacení hypotečního úvěru se vůči žalovanému domáhala v jiném soudním řízení (sp. zn. 26 C 213/2024 vedeném u Okresního soudu v Karviné) společnost , Jméno žalobkyně, (jako postupník), neboť nabyla pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2024 uzavřenou s , právnická osoba, (obligační věřitel). V tomto řízení byla shledána smlouva o hypotečním úvěru pro porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného absolutně neplatnou.4. Okresní soud dále po právní stránce dovodil, že zástavní smlouva ujednaná k zajištění hypotečního úvěru je platnou zástavní smlouvou. Dále dovodil, že v ní byly ujednány předmětné smluvní pokuty, které se vztahovaly na povinnosti, ohledně nichž žalobkyně tvrdila, že byly žalovaným porušeny. Následně posuzoval přiměřenost ujednání o smluvní pokutě sjednané v zástavní smlouvě prizmatem § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že toto ujednání smluvní pokuty ve výši 3 % zajištěných pohledávek za každé jednotlivé porušení povinnosti zakládá výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech žalovaného jako spotřebitele v jeho neprospěch, a proto se k ujednání o smluvních pokutách nepřihlíží. Nepřiměřenost ujednání o pokutách spatřoval v tom, že pokuta byla ujednána pro porušení jakékoliv povinnosti stanovené v čl. 5.1. a 5.2. zástavní smlouvy, což činilo nejméně 19 povinností, a mohla být požadována i opakovaně, nadto byla ujednána ve výši 3 % ze zajištěných pohledávek za každé jednotlivé porušení. Na základě tohoto závěru žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dále dodal, že žalobu zamítl i proto, že žalobkyně ani netvrdila, zda a jaké následky jí mělo tvrzené porušení smluvní povinnosti způsobit. Rovněž ani netvrdila a neprokázala, že se sama v určený den na prohlídku nemovitostí dostavila (když za nezpřístupnění nemovitosti žalovaným požaduje pokutu) a ve výzvě ohledně doložení listin žalovanému ani nespecifikovala, jaké konkrétní listiny po něm žádá předložit.5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výrokům I. a II., podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému i povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně nesouhlasila s právním závěrem okresního soudu, že ujednání o smluvních pokutách je nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z., a proto se k němu nepřihlíží. Zdůraznila, že přiměřenost ujednání o smluvní pokutě je nutno dle judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1299/2025) posuzovat v kontextu celé smlouvy a konkrétních okolností případu, čemuž okresní soud nedostál. Nadto předmětné ujednání o pokutách sledovalo legitimní cíl, a to chránit ekonomický zájem zástavního věřitele, tj. uchovat hodnotu zajištění pro případ, že obligační dlužník nesplní svůj dluh ze smlouvy o úvěru. Povinnosti zástavce zajištěné pokutou byly sjednány proto, aby zástavní věřitel mohl včas zjistit, zda na předmětu zástavy váznou další dluhy, zda je či není pojištěna, zda je podhodnocena, či znehodnocena. Povinností zástavce bylo udržovat zástavu v dobrém stavu a umožnit zástavnímu věřiteli právo na přiměřený přístup a kontrolu zástavy, dále řádně platit daně a poplatky související s předmětem zástavy, jakož ji i pojistit proti běžným rizikům. Smluvní pokuta zajišťující splnění těchto povinností zástavce představovala doplňkový zajišťovací prostředek, motivovala dlužníka k tomu, aby řádně plnil své povinnosti ze zástavní smlouvy tak, aby hodnota zástavy byla zachována. Nejedná se proto o nepřiměřené ujednání.6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.7. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) posoudil odvolání žalobkyně jako odvolání včasné, odvolání přípustné a podané osobou k tomu subjektivně legitimovanou.8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a II., a to včetně řízení vydání rozsudku předcházejícího. Výrok III. rozsudku okresního soudu napaden nebyl, nejedná se o výrok závislý, tento výrok proto nabyl odděleně právní moci. Při přezkumu postupoval odvolací soud dle § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. odvolací soud neshledal, jejich existenci pak nenamítali ani účastníci řízení. Odvolací soud po zopakování dokazování pak dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná a rozsudek okresního soudu je ve výroku věcně správný, byť nikoliv z důvodů, pro které žalobu zamítl okresní soud.9. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně se v řízení zahájeném dne 3. 4. 2025 vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 221 760 Kč s příslušenstvím (3 x 73 920 Kč), a to jako třech smluvních pokut sjednaných v zástavní smlouvě. Tvrdila, že žalovaný jako obligační dlužník uzavřel s bankou dne 20. 3. 2017 smlouvu o hypotečním úvěru, úvěr v plném rozsahu ve výši 2 464 000 Kč vyčerpal. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Banka uzavřela s žalobkyní dne 5. 6. 2024 smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, výše postupované jistiny činila 1 944 678,62 Kč, pohledávka z úvěru byla postoupena na žalobkyni s veškerým příslušenstvím a se všemi právy s pohledávkou souvisejícími, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Úvěr byl zajištěn zástavním právem na základě zástavní smlouvy č. , Anonymizováno, . V zástavní smlouvě byla sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele předmět zás