16 Co 233/2025-139 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou dne 31. 10. 2024 se žalobce jako zaměstnanec proti žalované coby své někdejší zaměstnavatelce domáhal zaplacení částky 406 127,52 Kč s úrokem z prodlení jako peněžitého vyrovnání z konkurenční doložky ze dne 1. 12. 2022 za dobu od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024. Žalobu zdůvodnil tím, že u žalované v době od 1. 8. 2017 do 31. 5. 2023 působil v pracovním poměru, přičemž spolu postupně sjednávali konkurenční doložky, kdy aktuální vždy nahradila tu předchozí. V té poslední, výše zmíněné, se žalobce zavázal nevykonávat po dobu 1 roku po skončení pracovního poměru výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti žalované nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu, zatímco žalovaná se mu za to zavázala poskytovat měsíční plnění ve výši poloviny jeho průměrného měsíčního výdělku. Součástí doložky bylo ujednání o právu žalované odstoupit od doložky bez udání důvodu, což odporuje právnímu řádu. Dne 27. 3. 2023 žalobce uzavřel pracovní smlouvu se spol. , právnická osoba, . s ohledem na omezení plynoucí z doložky. Práci pro žalovanou měl rád co do pracovní náplně, avšak doložka pro něj byla omezující (a současně podnětná k rozšíření pracovních kompetencí), a tak si našel novou práci a svůj pracovní poměr rozvázal výpovědí ze dne 28. 3. 2023, načež byl posledním dnem výpovědní doby 31. květen 2023. Toho dne mu žalovaná předložila pouze návrh dohody o zrušení konkurenční doložky, kterou odmítl podepsat právě proto, že si zvolil novou práci vzhledem k doložce. Nikdy přitom žalované neslíbil, že takovou dohodu podepíše. Dne 1. 6. 2023 se mu pošta pokusila doručit výpověď konkurenční doložky, která je právně přípustná pouze ze strany zaměstnance a navíc potom nedává smysl nepravdivé tvrzení žalované, že se měl žalobce během výpovědní doby vyhýbat podepsání výpovědi (jako jednostranného právního jednání). Žalobci tedy ani nemohlo být dne 31. 5. 2023 doručeno odstoupení od doložky - které v té době ani neexistovalo - jestliže žalovaná zamýšlela doložku zrušit teprve výpovědí podanou příštího dne. Psací tahy na žalovanou předložené fotokopii odstoupení byly vytvořeny fotomontáží - sloučením dvou či více předloh do jednoho celku, což plyne z odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 27. 5. 2025 (dále jen odborného vyjádření). Navíc by takové odstoupení museli kromě žalované podepsat alespoň dva další svědci. To se nestalo, poněvadž , jméno FO, i , jméno FO, tak učinili jako zaměstnavatel, přičemž navíc z ničeho nevyplývá jejich zástupčí oprávnění. Žalované nic nebránilo odstoupit od konkurenční doložky kdykoli během výpovědní doby. Iniciovala však její zrušení teprve posledního dne žalobcova pracovního poměru, kdy věděla, že si již žalobce nebude schopen najít práci, kterou konkurenční doložka zakazovala. A přitom se svými zaměstnanci tyto doložky sjednávala velmi často a v reakci na rozvázání pracovního poměru je pak zase plošně rušila, aniž by v žalobcově případě obhájila nepotřebnost konkurenční doložky do budoucna. To vše svědčí o její svévoli a zneužití zákona na žalobcův úkor. Pokud jde o žalobcovy námitky proti písemnému odstoupení od doložky, na druhém jednání před soudem jeho zástupce popřel i pravost a věcnou správnost originálu odstoupení, avšak tuto námitku nepodpořil žádným konkrétním argumentem ani v tomto ohledu nenavrhl žádný důkaz.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že bezprostředně po podání výpovědi z pracovního poměru žalobce informovala, že na konkurenční doložce netrvá a že bude zrušena buďto dohodou, anebo – pokud žalobce dohodu nepodepíše – odstoupením ze strany žalované. Žalobce odpověděl, že je mu trvání závazku z doložky lhostejné, že si stejně našel jinou práci a že podepíše dohodu, čemuž žalovaná věřila, protože se tak běžně dělo a i v rozhodném období stalo u jiných zaměstnanců. Posléze však začal termín uzavření dohody oddalovat až do 31. 5. 2023, kdy definitivně řekl, že nepodepíše. Žalovaná na to byla připravena a vzápětí, ještě téhož dne, mu doručila odstoupení za přítomnosti svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, . Byl to tudíž žalobce, kdo způsobil, že byla doložka zrušena na koci jeho pracovního poměru. Jeho námitky proti fotokopii odstoupení jsou irelevantní, poněvadž byl předložen jeho originál a vyslechnuti podepsaní svědci. Odstoupení bez udání důvodu umožňuje zákon i doložka samotná. Smyslem dopisu doručovaného žalobci dne 1. 6. 2023, bylo pouze žalobce upozornit na platnost předchozího odstoupení navzdory žalobcovu nesouhlasnému názoru. Dopis napsala zaměstnankyně , jméno FO, , která nemá právní vzdělání. Žalobce nepředložil jediný důkaz o tom, že by odmítl nabídku práce odpovídající doložce a svědkové nepotvrdili, že by věděli o tom, že si žalobce našel práci mimo původní obor.3. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 120 407,42 Kč (výrok II). Dospěl přitom ke skutkovým zjištěním zachyceným v bodech 5. – 10. odůvodnění a shrnutým v bodě 18. především do tohoto skutkového závěru. Účastníci dne 1. 8. 2017 uzavřeli pracovní smlouvu a poté i dohodu o změně pracovní smlouvy, podle nichž se žalobce zavázal na dobu neurčitou vykonávat práci pro žalovanou a žalovaná se mu za ni zavázala platit. Žalobce takto vykonával práci do 31. 5. 2023, kdy pracovní poměr zanikl uplynutím výpovědní doby na základě žalobcovy výpovědi ze dne 28. 3. 2023. Účastníci též ve dnech 21. 12. 2018, 1. 7. 2021 a 1. 12. 2022 uzavřeli konkurenční doložky, přičemž novější vždy nahrazovala starší. V poslední doložce se žalobce zavázal zdržet 1 rok po skončení pracovní činnosti pro žalovanou výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalované nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu (tj. veškerých činností týkajících se válcovaných polotovarů z hliníku, ocelových, pozinkovaných a nerezových plechů, pásů, profilů a tyčí, litých a litých frézovaných polotovarů z hliníku, tvarových dílů obráběných nebo řezaných vodním paprskem, válcovaných polotovarů z mědi). Žalovaná se pak zavázala mu za to poskytnout přiměřené peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny jeho průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc tohoto zdržení se. Součástí doložky bylo ujednání účastníků o právu žalované odstoupit od doložky i bez udání důvodu. Žalovaná pravidelně uzavírala konkurenční doložky se svými zaměstnanci pracujícími na obchodním oddělení, kteří byli na pozici stejné či obdobné jako žalobce, resp. vyšší. V případě ukončení pracovního poměru potom analyzovala, zda s ohledem na konkrétního zaměstnance a jeho význam má či nemá smysl doložku zachovat. Doložky byly rušeny vždy dohodou s tím kterým zaměstnancem. V daném případě tedy žalovaná analyzovala žalobce jako zaměstnance, konkrétně jeho nahraditelnost, know-how, vliv jeho odchodu a potenciální rizika pro případ, že by pracoval na obdobné pozici u jiné společnosti - a dospěla k závěru, že žalobcův odchod a jeho případný nástup do jiné firmy na obdobnou pozici není pro žalovanou rizikem. Žalobce po podání výpovědi řekl, že netrvá na konkurenční doložce, že už má domluvenou jinou práci. A tak se žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců pokoušela zrušit konkurenční doložku dohodou během výpovědní doby. To se však nepodařilo jak z důvodů objektivních (žalobce čerpal dovolenou, byl na pracovních cestách či u lékaře), tak subjektivních (žalobce přislíbil, že se dostaví k podpisu dohody, avšak nedostavil se). Proto se žalovaná snažila o rozvázání doložky dohodou ještě v poslední den pracovního poměru - 31. 5. 2023 - avšak žalobce odmítl dohodu podepsat. Z toho důvodu žalovaná ještě téhož dne odstoupila od konkurenční doložky, přičemž žalobci odstoupení předávala prostřednictvím svých zaměstnanců, leč žalobce je odmítl převzít, což písemně potvrdili zaměstnanci , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Poté žalovaná prostřednictvím paní , jméno FO, zaslala žalobci informativní přípis ze dne 31. 5. 2023, ve kterém mu oznámila, že platnost konkurenční doložky byla ukončena ke dni 31. 5. 2023.4. Svědecké výpovědi okresní soud vyhodnotil jako věrohodné, protože odpovídaly ostatním důkazům i sobě navzájem, svědkové vypovídali věcně a konzistentně, výpověď svědkyně Hanouskové byla emotivní a do značné míry osobní. Svědci nejevili známky nervozity a jejich výpovědi nebyly ani až podezřele obsahově shodné. Pouhý zaměstnanecký poměr k žalované neznamená nevěrohodnost jejich výpovědí.5. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § 310 odst. 1, odst. 4, odst. 6 a § 334 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a došel k závěru, že žalobou uplatněný nárok nevznikl. Okresní soud případ právně vyhodnotil ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. II. ÚS 1889/19, který připouští odstoupení od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu a vymezuje některé právně významné skutečnosti. Skutečnost, že žalobce odmítl odstou