16 Co 25/2026-38 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 53 341 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny.2. Žalovaný, ač vyzván, se k žalobě nevyjádřil.3. Okresní soud ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 000 Kč ve výši 12,75 % od 15. 8. 2024 do zaplacení a částku 25 841 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 25 841 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení (výrok I), žalobu co do částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 500 Kč ve výši 12,75 % ročně od 15. 8. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že věc projednal s odkazem na § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání. Po zjištění skutkového stavu věci posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že byla podána důvodně, smlouva uzavřená mezi účastníky se řídí zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích, tzv. energetický zákon, dodávky elektřiny se řídí ustanovením § 21a následujících, konkrétně z § 28 odst. 2 citovaného zákona vyplývají povinnosti zákazníka, a to zejména uhradit dodavateli dodávky elektřiny, a to od okamžiku zahájení těchto dodávek. V prvé řadě se v projednávané věci žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady dodávky elektřiny za období od 29. 2. 2024 do 11. 7. 2024, celková spotřeba elektřiny činila 900 MWh, cena byla vyúčtována dle ceníku ve výši 25 841 Kč. Pokud žalovaný ničeho za dodávky elektřiny neuhradil, zcela nepochybně dluží žalobkyni částku ve výši 25 841 Kč, další fakturou ze dne 31. 7. 2024 se splatností 14. 8. 2024 byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 27 500 Kč. Podle okresního soudu nepochybně ze smlouvy a obchodních podmínek vyplývá nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty pro případ porušení smluvních povinností, která představuje nedodržení smlouvy, respektive předčasné ukončení smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2026. Žalobkyně tvrdila a prokazovala, že k ukončení smlouvy došlo na základě jednání žalovaného, který za trvání smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 31. 1. 2024 uzavřel jinou smlouvu s jiným dodavatelem, proto žalobkyně ukončila dodávky elektřiny do odběrného místa žalovaného k 11. 7. 2024. Podle okresního soudu tak žalovaný nepochybně porušil smlouvu a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Podle obchodních podmínek se smluvní pokuta skládá z fixní částky 500 Kč a flexibilní části, flexibilní část se stanoví násobkem 750 Kč pro odběrné místo a počtu kalendářních měsíců, a to i neúplných zbývajících do konce doby trvání smlouvy. Smluvní pokuta tedy podle okresního soudu činí jednak fixní část, tedy částku 500 Kč a dále flexibilní část, tj. částku 750 Kč x 30, neboť do skončení trvání uzavřené smlouvy chybělo 30 měsíců, tj. 6 měsíců roku 2024, 12 měsíců roku 2025 a 12 měsíců roku 2026, dohromady 30 měsíců. 750 Kč x 30 je 22 500 Kč, spolu s fixní částí ve výši 500 Kč činí dle soudu smluvní pokuta 23 000 Kč. Z tohoto důvodu shledal okresní soud žalobu po právu jednak co do neuhrazené ceny za dodávky elektřiny ve výši 25 841 Kč, jednak co do smluvní pokuty ve výši 23 000 Kč. Pokud se žalobkyně domáhala u okresního soudu smluvní pokuty ve výši 27 500 Kč, z důvodů shora uvedených výrokem II smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč včetně příslušenství zamítl, důvodně má žalobkyně právo na smluvní pokutu pouze ve výši 23 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení následujícím po splatnosti vystavené faktury.4. Proti výroku II rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvedla, že okresní soud žalobkyni nepřiznal nárok na zaplacení části smluvní pokuty za předčasné ukončení Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí č. , IBAN, ze dne 31. 1. 2024, a to v rozsahu částky 4 500 Kč, neboť sjednané základní období trvání smlouvy uzavřené na dobu určitou končilo ke dni 31. 12. 2026, přičemž smlouva byla ze strany žalovaného předčasně ukončena již dne 11. 7. 2024. Flexibilní část smluvní pokuty přitom byla ve smlouvě stanovena násobkem částky 750 Kč (resp. 900 Kč dle distribuční sazby stanovené k odběrnému místu uvedené ve smlouvě) a počtu kalendářních měsíců (i neúplných) zbývajících do konce doby trvání smlouvy. Toto období dle okresního soudu činilo 30 měsíců, což je v rozporu s tvrzením žalobkyně v žalobě, kde byla uvedena doba 36 měsíců. Žaloba tedy obsahovala zjevný nesoulad mezi skutkovými tvrzeními ohledně výpočtu smluvní pokuty s ohledem na zbývající období trvání smlouvy po jejím předčasném ukončení žalovaným a listinami předloženými žalobkyní k prokázání těchto tvrzení, zejména fakturou č. , hodnota, ze dne 31. 7. 2024 s vyúčtovanou smluvní pokutou za předčasné ukončení smlouvy ve výši 27 500 Kč ve spojení s fakturou č. , hodnota, ze dne 17. 7. 2024 za sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa v období od 29. 2. 2024 do 11. 7. 2024, kde byla u výpočtu platby za související služby v elektroenergetice uvedena distribuční sazba D57d coby údaj rozhodný pro stanovení výše smluvní pokuty. Jestliže okresní soud v odůvodnění rozsudku poukazuje na tento rozpor, měl před jeho vydáním žalobkyni o této nesrovnalosti poučit, popřípadě ji vyzvat k vysvětlení či odstranění tohoto rozporu anebo za tím účelem nařídit ústní jednání, v jehož rámci by uvedená nejasnost či pochybení ve skutkových tvrzeních žalobkyně byla objasněna či odstraněna. V důsledku toho, že okresní soud tímto způsobem před rozhodnutím ve věci samé nepostupoval, mělo toto procesní pochybení za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť je zřejmé, že do konce doby trvání smlouvy od jejího předčasného ukončení žalovaným chybělo 30 měsíců namísto tvrzených 36 měsíců. Tento počet kalendářních měsíců byl pro účely vyúčtování smluvní pokuty žalobkyní násoben částkou 900 Kč (s ohledem na distribuční sazbu D57d evidovanou distributorem) namísto v žalobě uvedených 750 Kč. V návaznosti na výše uvedené tak žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, anebo navrhuje, aby odvolací soud písemným dotazem na provozovatele distribuční soustavy, společnost , právnická osoba, ., zjistil, jaký údaj o distribuční sazbě v předmětném odběrném místě (EAN č. , hodnota, na adrese , Adresa žalovaného, ) evidoval v období smluvní dodávky elektřiny od 29. 2. 2024 do 11. 7. 2024, a na základě takto provedeného dokazování výrok II napadeného rozsudku změnil tak, že „Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení“, a aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Žalovaný, ač vyzván, se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobkyně proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil, odvolací soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.8. Předně je třeba uvést, že bez nařízení jednání může soud rozhodnout, jak v předmětné věci učinil okresní soud, jen jestliže má za to, že účastníky předložené listiny prokazují všechna potřebná skutková zjištění, tedy jestliže byl na základě předložených listin náležitě zjištěn skutkový stav věci; v opačném případě nelze postupovat podle § 115a o. s. ř. a soud musí nařídit jednání, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005 sp. zn. 29 Odo 1198/2003).9. V dané věci s ohledem zjevný nesoulad mezi skutkovými tvrzeními ohledně výpočtu smluvní pokuty a listinami předloženými žalobkyní k prokázání těchto tvrzení okresní soud nemohl rozhodnout bez nařízení jednání, a pokud tak učinil, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nicméně odvolací soud učinil opatření, směřující k odstranění této vady, proto k projednání věci nařídil odvolací jednání a dokazování v potřebném rozsahu provedl.10. Jelikož v projednávané věci v předložených listinách panoval rozpor o distribuční sazbě pro dané odběrné místo v rozhodném období (ve smlouvě byla uv