69 Co 204/2025-313 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud napadeným rozsudkem návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 208.523 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 4. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok I.), žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 175.029,50 Kč, které je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů řízení částku 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci uložil nahradit státu náklady řízení ve výši 182 Kč do tří dnů od právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Jeseníku (výrok IV.).2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že je dán odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Z odůvodnění rozsudku je patrné, že soud dospěl k názoru, že strom ve vlastnictví žalované způsobil škodu sám od sebe, tedy že na pád stromu neměly vliv žádné vnější faktory. V tomto se žalobce se soudem ještě shoduje. Nicméně soud následně žalobu zamítl s tím, že žalovaný nezanedbal řádný dohled nad stromem a v tomto případě tedy došlo k liberaci dle § 2937 odst. 1 o. z. a fine. S tímto názorem žalobce zásadně nesouhlasí. Soud shrnuje, že žalovaný měl nastavený jakýsi systém starání se o stromy a současně, že tento konkrétní padlý strom byl řádně kontrolován a byly navrženy pěstební zásahy dle platné legislativy. Současně však soud uvádí konkrétně v bodě 38 rozsudku, že strom byl kontrolován v roce 2013 a při této kontrole byl proveden stabilizační řez s pěstebním návrhem na jeho opakovaní po 4 letech, nicméně k žádnému dalšímu stabilizačnímu řezu již nedošlo. Následně byl strom kontrolován až v roce 2019, kdy byl navržen další stabilizační řez – redukce koruny o 20 % s opakováním po 5 letech, nicméně ani tento stabilizační řez nebyl proveden do pádu stromu o 2 roky a 8 měsíců později. Současně z dokazování vyplynulo, že strom na náměstí v , adresa, , tedy v samém srdci obce byl za dobu vedení záznamů, tedy od roku 2006 kontrolován všeho všudy 4x v roce 2016, 2011, 2013 a 2019. Dle standardů péče o přírodu a krajinu je doporučená frekvence kontrol takto exponovaných stromů 2x ročně. Soud v rozsudku sice uvádí, že tato frekvence má u hlídaných stromů být pouze v případě, že vlastník ví o skutečnosti, že je strom napadený, nicméně dle mínění žalobce se tato povinnost měla vztahovat na tento strom s ohledem na jeho velmi rizikové umístění (centrum obce, kde vysoká zastavěnost budov a frekvence pohybujících se lidí) a současně i s ohledem na skutečnost, že tento strom byl dle záznamu problémový (asymetrická sekundární koruna, napadené a prosychající listy). Přesto byl strom za 15 let kontrolován pouze sporadicky a v případě, kdy byla kontrola provedena a byl doporučen další pěstební postup, tento nebyl dodržen, jak uvedeno výše. I přesto soud uzavřel, že žalovaný dodržel řádný dohled a došlo tedy k liberaci. Žalobce však zastává názor, že možnost liberace by měla být spíše výjimečným institutem, který se užije ve chvílích, kdy vlastník dodrží veškeré i doporučené postupy a dohled nad věcí, a přesto dojde ke vzniku škody. Nicméně toto není tento případ. Žalovaný opakovaně nedodržel odborně stanovený postup, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že ani přes doporučení provádění stabilizačních řezů po čtyřech letech při prohlídce v roce 2013 tedy následně v letech 2017 a 2021 byl proveden toliko první řez při uvedené prohlídce v roce 2013. Následně tedy byl při prohlídce v roce 2019 doporučen redukční řez o 20 %, ale ani ten nebyl proveden. Žalobce nemůže souhlasit s tvrzením soudu, že napadení kořenového systému houbou nebylo možné odhalit, neboť probíhala skrytě uvnitř stromu. Toto není pravdou, neboť v případě, že by žalovaný nechal provést tahovou zkoušku u tohoto exponovaného stromu, musel by z této zkoušky poškození kořenů zjistit a dalo se tím předejít pádu stromu, který prasknul, jako by neměl kořeny vůbec. Opět tedy došlo k selhání dohledu žalovaného nad stromem, neboť v případě, že by se o strom řádně staral a nechal tahovou zkoušku provést, nedošlo by k nekontrolovanému pádu stromu a vzniku škody. Docházelo tedy k zanedbávání náležité péče a nelze uzavřít, že by měl být žalovaný liberován od hrazení vzniklé škody. Na tom nic nemění ani to, že k napadení houbou, což byla primární příčina pádu stromu, mělo docházet skrytě uvnitř stromu, toto je konečně patrné i z uvedeného ohledně neprovedení tahové zkoušky, neboť prvotní signály toho, že se stromem není vše v pořádku jsou patrné i ze zápisu o prohlídkách, kdy je konstatováno, že dochází k prosychání koruny a napadení větví, což je jedním z příznaků napadení kořenového systému a strom měl tedy být kontrolován pečlivěji. Ze strany žalovaného došlo současně i k porušení prevenční povinnosti, neboť přes skutečnost, že město mělo informace o tom, že strom není zcela v pořádku a zdráv, neprovedl žádné preventivní opatření k zamezení případných škod způsobených špatným zdravotním stavem stromu. V případě, že by město po zjištění špatného zdravotního stavu stromu pečlivěji tento zkontrolovalo, například nechalo provést tahovou zkoušku, nechalo strom častěji kontrolovat, muselo by dojít k odhalení těchto defektů dříve než po pádu a zákonitě by muselo dojít k pokácení stromu z důvodu, aby bylo zabráněno případným škodám. Soud nevzal v potaz ani polohu daného stromu, tedy fakt, že se nacházel na hlavním náměstí obce, tedy na jedné z nejexponovanějších lokalit a tudíž nároky na péči měly být vyšší než kontrola jednou za 10 let. Žalobce poukazuje též na to, že standard péče o přírodu a krajinu jsou toliko nezávazným dokumentem, který je však v tomto odvětví obvykle užíván, tedy nelze skutečnost, že tyto standardy ukládají povinnost každý strom kontrolovat jen jednou za 10 let, brát jako jediné kritérium řádné péče o stromy. Neboť v takovém případě by k liberaci v případě pádu stromu stačilo pouze to, že ho jednou za 10 let někdo kontroluje, a co se s tím stromem děje mezi kontrolami, nikoho nezajímá. Toto by mohlo následně vést až k takovým extrémům, že v případě, že kontrola říká, že strom je zatím v pořádku, ale jeho stav je hraniční a tento strom následně během dvou tří let spadl, ačkoliv se tomu dalo zabránit, stejně by došlo k liberaci vlastníka, neboť svou povinnost dohledu jednou za 10 let splnil. Soud nemůže přejít fakt, že pádu stromu se dalo včasnou kontrolou a případným preventivním pokácením předejít, neboť veškeré indicie k tomu, že strom není v pořádku a může způsobit škodu, žalované město mělo, ale rozhodlo se je ignorovat a tvrdit, že za pád může uhnití kořenů, které se nedalo zjistit, což není pravdou. Žalobce tak navrhuje zrušení rozsudku a vrácení věci soudu k novému projednání, případně změnu a vyhovění žalobě.3. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu, napadený rozsudek je správný. Pokud jde o námitky v odvolání, žalovaný uvádí, že okresní soud dospěl k danému skutkovému i právnímu závěru po provedeném znaleckém dokazování (znalecký posudek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, z 10. 10. 2022 zpracovaný , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Znalec měl v rámci znaleckého zkoumání k dispozici všechny relevantní podklady, tj. že strom byl posuzován obchodní společností , právnická osoba, v následujících termínech s provedenými opatřeními: kontrola a hodnocení 30. 8. 2006, kontrola a hodnocení 21. 7. 2011, ošetření stromu v roce 2013 – byla provedena lokální redukce z důvodu stabilizace, kontrola a hodnocení stromu dne 13. 11. 2019 – návrh ošetření – obvodová redukce 20 %, 20. 6. 2022 byl strom v databázi označen jako pokácený. Po zrušení původního rozsudku soud doplnil dokazování o výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který jednoznačně trval na závěrech písemného posudku, odpověděl na otázky soudu a účastníků s konečným stanoviskem, že nemá za to, že by došlo k nějakému odchýlení od běžné praxe, pokud jde o péči žalovaného o stromy. Žalovaný připomíná též judikaturu, kterou zmiňoval v řízení (např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 618/2001) a která je aplikovatelná i za současné právní úpravy, ze které vyplývá, že odpovědnost za vznik újmy je založena na doktrině zanedbané prevenční činnosti, respektive nevykonávání náležitého dohledu nad vlastním či spravovaným majetkem, co má za následek vznik újmy. Kdo prokáže, že dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě. Podle uvedeného judikátu je každý povinen dle § 415 o. z. zachovat takový stupeň bedlivosti (pozornosti), který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který objektivně posuzováno je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku, uvedené ustanovení mu však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody, tedy že výkon preventivní péče není bezbřehý, ale musí být přiměřený reálnému nebezpečí. Pokud žalobce vytýká,