69 Co 217/2025-746 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby soud určil, že žalobce , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , bytem , adresa, je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha nádvoří, jehož součástí je stavba – rodinný č. p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, , pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí stavba – garáž bez č. p./č. e. a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahrada – zemědělský půdní fond, vše zapsáno v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v obci , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , zamítl (výrok I.). Zamítl žalobu na určení, že žalovaný , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, II.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 163.200 Kč ve lhůtě třídenní (výrok III.).2. Včas podaným odvoláním rozhodnutí okresního soudu napadl žalobce, který za naplněné odvolací důvody označil ustanovení § 205 odst. 1 písm. a), e) a písm. g) o. s. ř. Odvolatel má za to, že žalovanému daroval nemovitost, jež je předmětem tohoto sporu, když si přál tuto nemovitost darovat za stejných podmínek, za kterých nemovitost dostal darem od svých rodičů. Není pravdou, že měl advokát sepisující výše uvedenou darovací smlouvu doporučit věcné břemeno doživotního bydlení pro jeho osobu do darovací smlouvy nezahrnovat, takovouto domněnku soud prvého stupně neopírá o jakékoliv relevantní důkazy. Pokud soud prvého stupně dále uzavřel, že takovéto doporučení bylo příčinou toho, proč nebylo věcné břemeno doživotního bydlení v darovací smlouvě zřízeno, se stejně tak nezakládá na pravdě. Nemovitost byla rekonstruována před uzavřením darovací smlouvy, nebylo tedy nutné uvažovat o jakémkoliv úvěru a zřízení zástavního práva na nemovitost, žalovaný nikdy nemovitost zástavním právem nezatížil. Žalobce vnímá to, že byl žalovaným v rámci uzavírání darovací smlouvy podveden. Soud prvého stupně sice uvádí, že mimo okolnosti ohledně zřízení věcného břemene bylo dohodnuto, že on bude užívat nemovitost dle dosavadního stavu, čímž de facto připouští, že žalovaný údajnou výše zmíněnou dohodu mezi žalovaným a jeho osobou nedodržel, pokud by totiž tuto dohodu dodržel, byl by oprávněn rozhodovat o tom, kdo bude nemovitost užívat, jak tomu bylo před uzavřením darovací smlouvy s žalovaným. Po celou dobu byl žalobce přesvědčen, že mu syn věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí zřídil, když měl za to, že toto právo je zapsáno v katastru nemovitostí. Synovi v této věci plně důvěřoval, proto si neověřoval, zda tomu tak je. Skutečnost, že tak tomu není se dozvěděl až od právního zástupce. Pokud okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že ani v průběhu další doby žalobce ničeho takového (jako je zřízení věcného břemene) po žalovaném nepožadoval, k tomu žalobce sdělil, že po celou dobu měl za to, že je v katastru nemovitostí věcné břemeno řádně zapsáno. Jakmile se dozvěděl o tom, že je to naopak, opakovaně žalovaného vyzýval, aby byla situace napravena, bohužel bez úspěchu. Pokud by žalovaný žalobci nezačal vyhrožovat vystěhováním, nikdy by nevyhledal právní pomoc advokáta, a nikdy by se ani nedozvěděl, že nemá zřízeno věcné břemeno doživotního užívání. Uvedené skutečnosti dle názoru žalobce byly z nepochopitelných důvodů bagatelizovány. Má tedy za to, že soud prvého stupně v této souvislosti došel na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobce je přesvědčen, že samotné vyhrožování žalovaného vůči jeho osobě, že jeho osobu může kdykoliv vystěhovat, naplňuje zákonné podmínky k odvolání daru pro nevděk. Sám žalovanému nemovitost daroval v očekávání, že v této bude moci v klidu dožít, jedná se o neakceptovatelné chování žalovaného, jež se hrubě příčí dobrým mravům. Soud prvého stupně ve svém rozhodnutí omlouvá hrubé chování žalovaného a jeho chování aktuálním psychickým rozpoložením partnerky žalovaného ovlivněný nepříznivou životní situací, ke konkrétním výrokům vůči jeho osobě, které byly po celou dobu schvalovány žalovaným, se soud prvého stupně nevyjádřil a nikterak nekomentoval ani výhrůžky přítelkyně žalovaného, dnes manželky vůči žalobci a jeho přítelkyni. Žalovaný proti jednání své partnerky nikdy nezasáhnul, ba naopak její jednání schvaloval. Soud prvého stupně dle názoru odvolatele nesprávně vyhodnotil i výroky žalovaného vůči jeho osobě. Má za to, že používání výrazu „mišuge“ je zcela za hranou jakéhokoliv slušného vyjadřování vůči starému člověku, neboť tímto výrazem se označuje člověk, který je bláznivý, ujetý, popletený či šílený. Za zcela neakceptovatelnou považuje žalobce argumentaci soudu prvého stupně stran napadení jeho přítelkyně ze strany žalovaného. Žalobce má za to, že zmíněné údajné vysmívání se žalovanému nelze hodnotit jako zavrženíhodný způsob jednání ospravedlňující fyzické napadení, k němuž mělo dojít ze strany žalovaného vůči , Anonymizováno, . , jméno FO, . Toto fyzické napadení soud prvého stupně omlouvá, avšak pouhé negativní projevy o partnerce žalovaného považuje za neodpustitelné, čímž zaujatě obhajuje veškerá jednání žalovaného a jeho partnerky, zatímco žalobce a jeho přítelkyni hodnotí jako iniciátory veškerých konfliktů. Nesprávnou instalaci kamery do dvorního traktu nemovitosti soud prvého stupně vyhodnotil tak, že se nejednalo o úmyslný postup vůči jeho osobě a osobě jeho partnerky, což by mohlo být akceptováno do té míry, pokud byly přes internetovou aplikaci z telefonu nepěkným způsobem manželkou žalovaného vyzváni k opuštění prostoru. Soud prvého stupně učinil tento závěr, přestože partnerka žalovaného dané zařízení využívala pravidelně právě k tomu, aby vyzývala přítelkyni žalobce k opuštění zahrady. Výše popsané jednání manželky žalovaného soud prvého stupně obhajuje tím, že jde o následek správních a policejních šetření, k čemuž odvolatel sdělil, že soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav na základě provedených důkazů, neboť útoky z kamerového systému začaly probíhat ještě před správními a policejními šetřeními. Co se týče záměrného vypínání klimatizace ze strany žalovaného, tak tuto skutečnost soud prvého stupně uzavřel tak, že důvodem bylo údajně neefektivní větrání, k čemuž žalobce uvedl, že nebyla okresním soudem vyhodnocena správně skutečnost, že žalobci tím prokazatelně nebyla způsobena újma na zdraví, nemění nic na faktu, že mu být způsobena mohla. Stejně tak soud prvého stupně zlehčuje výhrůžky žalovaného, že může žalobce kdykoliv vystěhovat, odvolatel se domnívá, že i v tomto případě nebyl hodnocen skutkový stav správně, když soud prvého stupně bagatelizoval výhrůžky žalobce vůči jeho osobě. Skutečnost, že po žalovaném požadoval zřízení věcného břemene nemůže ospravedlnit fakt, že se žalovaný vůči jeho osobě uchýlil k výhrůžkám, jež způsobily obavy, že nebude moci v nemovitosti v klidu dožít. Dodatek soudu, že mu měl dát žalovaný najevo svůj zájem na tom, aby v nemovitosti dožil se nezakládá na pravdě, chování žalovaného nelze omluvit ani argumenty soudu prvého stupně, že se měl nejprve vyjadřovat k vystěhování jeho přítelkyně. Odvolatel poukazoval na rozpory závěry soudů prvého postupně, kterými na počátku polemizuje nad údajnou domluvou mezi žalobcem a žalovaným, že i bez zřízení věcného břemene bude moci nemovitost užívat jako dosud, přesto si byli oba účastníci vědomi, že žalobce bude nadále užívat byt ve druhém nadzemním podlaží a přilehlé nemovitosti jako doposud, přičemž se dokonce dohodli i na úhradě nájmu vzniklých se službami, pokud by tomu tak bylo, nebyl by žalovaný oprávněn zasahovat do rozhodnutí žalobce, kdo s ním bude nemovitost, včetně zahrady užívat. S ohledem na shora uvedené má odvolatel za to, že soud prvého stupně věc nesprávně právně posoudil, neboť veškerá jednání žalovaného a jeho partnerky byla konána úmyslně, čímž došlo k hrubému porušení dobrých mravů, pročež popsané jednání lze považovat za projev nevděku vůči jeho osobě opravňující k odvolání daru. Dále odvolatel poukazoval na komentovaná ustanovení občanského zákoníku, co se rozumí nevděkem, jaké jednání je nutné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Ve vztahu k fyzickému napadení jako důvodu odvolání daru pro nevděk odkazoval na rozhodovací praxi NS ČR, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 411/2019, sp. zn. 33 Cdo 1180/2017, 29 Cdo 228/2000. Pokud se jednalo o další odvolacího důvod, pak žalobce uvedl, že soudkyně soudu prvého stupně je vůči jeho osobě od počátku soudního řízení zaujatá, na tuto skutečnost opakovaně upozorňoval, učinil námitky ohledně pochybnosti o nestrannosti soudkyně, v průběhu soudního jednání dne 6. 2. 2023 ze strany soudkyně zaznělo několik výroků, které jsou pro žalobce neakceptovatelné. Je nutné podotknout, že v průběhu celého řízení se míra zaujetí soudkyně vůči jeho osobě výrazně stupňovala, některé z jí pronesených výroků se dají považovat za takové, když jejich cílem bylo žalobce zesměšnit a ponížit. Přes