69 Co 35/2026-86 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci osobní automobil , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , SPZ, , včetně servisní knížky a všech klíčů k vozidlu nebo aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 252.500 Kč (výrok I.). Rozhodl, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).2. Proti výroku II. o nákladech řízení podala odvolání žalovaná. V důvodech podaného odvolání uvedla, že byla nucena podepsat plnou moc svému právnímu zástupci, a to bez ohledu na jakýkoliv osobní nebo rodinný vztah z minulosti z důvodu toho, že to byl žalobce, který uplatnil svůj žalobní návrh prostřednictvím své právní zástupkyně. Žalovaná není schopna s ohledem na svůj zdravotní stav, věk a odbornou problematiku hájit se v tomto řízení sama bez pomoci odborně způsobilé osoby. Právní zástupce žalované nemá již déle než 15 let žádný vztah se žalovanou, vyjma podepsané plné moci v tomto řízení a žalovaná je vůči svému zástupci ve stejném postavení jako kterýkoliv jiný klient, tudíž i z tohoto důvodu bude žalovaná povinna zaplatit svému právnímu zástupci vyčíslené náklady řízení. Žalovaná také zdůraznila, že právní zástupkyně žalobce měla vyhodnotit již na začátku soudního sporu jak skutkový stav, tak důkazy, se kterými žalobce disponoval, včetně analýzy právního stavu po hmotně právní stránce. Pokud by toto hodnocení bylo provedeno, muselo by být žalobci zřejmé, že žaloba nemá nárok na právní úspěch v soudním sporu, a také poukázala na to, že bylo v moci žalobce, aby v průběhu soudního řízení před vyhlášením soudního rozhodnutí vzal zpět žalobní návrh a vyhnul se tak případné povinnosti hradit náklady řízení. Neučinil tak a musel v takovém případě počítat i s variantou, že bude zavázán hradit náklady řízení protistraně.3. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání především polemizuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně o darování předmětného vozidla žalované. Poukázal také na to, že se před zahájením sporu snažil probrat věc s žalovanou, ale neúspěšně. Dále také uvádí, že sice byl v řízení líčen jako bohatá osoba, skutečnost je však taková, že prodal rozestavěný dům, a proto mohl i právnímu zástupci žalované půjčit jeden milion korun, který mu právní zástupce žalované také vrátil, stejně jako dcera žalované další drobnější půjčené částky. Poznamenal, že je líčen také jako osoba, které žalovaná sloužila, nakupovala mu a poskytovala jiné služby, k čemuž uvádí, že on za žalovanou vyřizoval různé věci, které jí přinesly nemalé finanční zhodnocení, pracoval na zahradě a okolo domu apod. Také zpochybnil tvrzení právního zástupce žalované, že mezi ním a žalovanou již patnáct let není žádný vztah, když poukázal na to, že žalovaná je babičkou dětí právního zástupce, a že jejich vztah tak trvá i nadále, o čemž svědčí to, že se žalovaná obrátila na něj a ne na jiného advokáta. Žalobce považuje napadený výrok rozhodnutí o nákladech řízení v daném případě za správný, odpovídající slušnosti a navrhuje jeho potvrzení.4. Odvolání žalované je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho odvoláním napadeném výroku II. o nákladech řízení podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a § 212 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.5. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované vydání osobního automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , SPZ, , včetně servisní knížky a všech klíčů k vozidlu nebo (eventuálně) aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 252.500 Kč. V žalobě především tvrdil, že předmětné vozidlo bylo zakoupeno z jeho výlučných prostředků, a to tak, že dne 23. 10. 2014 byla uhrazena u prodejce záloha ve výši 10.000 Kč a dne 8. 1. 2015 pak částka ve výši 252.500 Kč. Vzhledem k tomu, že v prodejně žalovaná jednala s prodejcem, byla žalovaná uvedena na fakturách a následně evidována jako vlastník vozidla, ačkoliv peníze byly poskytnuty žalobcem. V té době měli účastníci spolu blízký vztah, trávili spolu volný čas, jezdili spolu nakupovat, na chalupu apod.; v roce 2018 jejich vztah ochladl. Protože byli účastníci stále přátelé, žalobce se vydání vozidla dříve nedomáhal.6. Napadeným rozsudkem soud žalobu o vydání předmětného automobilu i o eventuální zaplacení částky ve výši 252.500 Kč zamítl. Učinil přitom závěr, že mezi účastníky byla uzavřena darovací smlouva ve smyslu ust. § 2055 obč. zák., na základě které žalobce daroval žalované finanční prostředky k zakoupení předmětného motorového vozidla, a to tak, že tyto finanční prostředky přímo převedl na účet prodávajícího. Darovací smlouva byla uzavřena v situaci, kdy existoval vztah mezi účastníky a účastníci spolu trávili společně volný čas. Okresní soud dovodil, že pokud žalobce, který společně se žalovanou vyřizoval koupi vozidla, souhlasil s tím, aby veškeré faktury o koupi vozidla byly vystaveny na jméno žalované a souhlasil také s tím, aby žalovaná vozidlo držela, včetně dokladů, a klíčů od vozidla, musel vědět, že tímto jednáním mu vlastnické právo k předmětnému vozidlu nemůže vzniknout. Důvodem zamítnutí žaloby tedy bylo, že žalobce neprokázal, že by předmětné vozidlo bylo v jeho výlučném vlastnictví, když okresní soud zároveň zdůraznil, že žalovaná již dva roky není evidována jako vlastník předmětného vozidla, a pokud jde o vydání vozidla, není tedy ani pasivně ve věci legitimována.7. Okresní soud nepřiznal napadeným rozsudkem žalované právo na náhradu nákladů řízení, a to za použití ustanovení § 150 o. s. ř., když dospěl k závěru, že ve věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro to, aby náklady řízení žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznány nebyly. Soud přihlédl k předmětu soudního řízení, k okolnostem, které v průběhu řízení vyšly najevo, a k tomu, že žalovaná získala v roce 2015 věc vysoké majetkové hodnoty, tuto věc užívala, postupně spotřebovávala, a nakonec převedla do vlastnictví své dcery. Za této situace pak uložení placení nákladů řízení žalobci vůči žalované by podle okresního soudu bylo nepřiměřenou tvrdostí, a to také s přihlédnutím k tomu, že žalovaná byla zastupována svým bývalým zetěm, advokátem , Jméno advokáta, , který může být považován za osobu blízkou a nejedná se o běžný vztah mezi advokátem a klientem.8. Podle ustanovení § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.9. Předně je třeba si uvědomit, že použití ustanovení § 150 o. s. ř., podle něhož lze účastníku, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, tyto zcela nebo zčásti nepřiznat, je možno toliko ve výjimečných případech hodných zvláštního zřetele. Soud musí pečlivě posoudit všechny rozhodné okolnosti věci, mezi které předně patří majetkové, sociální, osobní a další poměry všech účastníků; významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení apod.10. V projednávané věci není zřejmé, co mínil okresní soud hodnotícím kritériem ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. v podobě okolností, které vyšly v průběhu řízení najevo. Okresní soud vycházel při rozhodnutí ze skutkových zjištění, podle nichž žalobce v roce 2015, kdy měl s žalovanou blízký vztah, této daroval peníze na koupi automobilu, a to přímo převodem na účet prodávajícího. Žalovaná byla zapsána jako vlastník vozidla, které následně společně s žalobcem užívala, a poté, co jejich vztah ochladl, jej užívala výlučně, a dále vozidlo darovala své dceři. Odvíjel-li okresní soud své úvahy o mimořádném použití moderačního práva k nákladům řízení od těchto skutkových zjištění, pak jsou jeho úvahy naprosto nepřípadné. Samotnou podstatou darování totiž je, že se dárce dobrovolně vzdává (části) svého majetku ve prospěch obdarovaného, a to mnohdy majetku zásadní majetkové hodnoty, aniž by mu za to náležela jakákoliv protihodnota, a na vrácení daru či jeho peněžního ekvivalentu má nárok jen za zákonem stanovených podmínek, které v projednávané věci ani nebyly tvrzeny. Skutečnost, že žalobce tvrdil jiné důvody pro vrácení vozidla či pro zaplacení částky jeho pořizovací hodnoty, které opíral o odlišný skutkový stav (žalobce popíral uzavření darovací smlouvy a tvrdil dohodu mezi účastníky o koupi vozidla, o jeho užívání a povinnosti žalované k jeho vrácení), jež však nebyl v řízení prokázán, je pak nutně spojena s jeho neúspěchem ve věci, a ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. také s povinností nahradit úspěšné žalované náhradu nákladů řízení; bylo na žalobci, který byl zastoupen advokátkou, aby již před podáním žaloby důkladně zvážil možnosti úspěchu podané žaloby a z možného neúspěchu plynoucí následky