71 Co 68/2026-184 – Krajský soud v Ostravě

ECLI: ECLI:CZ:KSOS:2026:71.Co.68.2026.1
Datum: 2026-05-29
Předmět: o zaplacení částky 2 000 000 Kč a poskytnutí omluvy
Ustanovení: § 14 z. č. 99/1963 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 132 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 219 z. č. 99/1963 Sb., § 224 z. č. 99/1963 Sb.
náklady řízenípodjatostdokazovánínáhrada nákladůodvolání
O co šlo: o zaplacení částky 2 000 000 Kč a poskytnutí omluvy (§ 14 z. č. 99/1963 Sb., § 118a z. č. 99/1963 Sb., § 132 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 219 z. č. 99/1963 Sb., § 224 z. č. 99/1963 Sb.)
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na poskytnutí písemné omluvy a zaplacení částky 2 000 000 Kč (odstavec I. a II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (odstavec III. výroku).2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci byli sousedé a bydleli v bytech nad sebou. V jednom případě se stalo, že žalovaný hodil žalobci do schránky lístek s textem „choďte v bytě jako člověk, ne jako slon“. Nárok žalobce posoudil dle § 81, § 82 a § 2951 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení byl zjištěn pouze jednorázový zásah v podobě vhození lístku do schránky, který však nebyl objektivně způsobilý vyvolat žalobci újmu. Neobsahoval žádnou vulgaritu a užité slovní spojení je běžně používané a zažité. Byť žalobce mohl takové označení subjektivně vnímat jako hanlivé, z objektivního hlediska jej takto posuzovat nelze. Optikou průměrného člověka je vyloučeno, aby takto podaná zpráva v soukromé korespondenci vyvolala jakoukoliv újmu. Další tvrzené zásahy nebyly ze strany žalobce v řízení prokázány přes poučení dle § 118a o. s. ř., proto se okresní soud nezabýval tím, zda žalobci vznikly tvrzené újmy. Předložené lékařské zprávy neprokazují, že uváděné zdravotní problémy vznikly či se zhoršily z důvodu chování žalovaného. Skutečnosti v nich uváděné ve vztahu k žalovanému jsou pouze subjektivním popisem žalobce a nejedná se o prokázání jednání žalovaného ani o zjišťování objektivního stavu.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení okresnímu soudu, popř. jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Namítal, že lékařskými zprávami bylo prokázáno tvrzení, že v důsledku nemravných a neoprávněných zásahů do osobnostní sféry žalobce došlo k významnému zhoršení zdravotního stavu žalobce. Je přesvědčen, že v řízení prokázal, že popsanými jednáními bylo zasaženo do cti, vážnosti, důstojnosti a soukromí žalobce, což se odrazilo do jeho zdravotního, zejména , Anonymizováno, stavu. Závěry z lékařských zpráv byly ze strany okresního soudu bagatelizovány. Žalobce nikdy nepopíral, že se léčí u , lékař, , ale zásadní je skutečnost, že do doby protiprávního jednání žalovaného se léčil ambulantně a jeho stav byl stabilizovaný. Ze sdělení Magistrátu města , adresa, je zřejmé, že žalobce protiprávní jednání žalovaného oznamoval, což svědčí o tom, že hledal ochranu před zásahy žalovaného. Žalobce nemohl svá tvrzení prokázat např. výpověďmi svědků – sousedů, neboť tito se spikli s žalovaným proti žalobci a jejich výpovědi by tak nebyly objektivní. Žalobce je proto ani nenavrhoval k důkazu a tím se dostal do důkazní nouze. Právní hodnocení okresního soudu o neunesení důkazního břemene ze strany žalobce je nesprávné a je důvodem pro zrušení napadeného rozsudku.4. V rámci podaného odvolání vznesl žalobce rovněž námitku podjatosti soudkyně s tím, že tuto zjistil až po přečtení protokolu o jednání ze dne 17. 12. 2025, kterého se žalobce osobně neúčastnil. Usoudil, že postup soudkyně Mgr. Evy Hankové byl zaujatý a neadekvátně formalistický. Žalobce i z ostatních sporů vedených u téhož soudu začíná vnímat postup okresního soudu vůči jeho osobě jako příliš přísný a nespravedlivý.5. Žalovaný navrhoval potvrzení rozsudku. Uvedl, že je mu 84 let a nemá sílu a čas účastnit se dalších soudních jednání ohledně šikanózních žalob ze strany žalobce. Poukázal na množství žalob, které žalobce podal na soudy s tím, že má problémy s úřady, policií a také s lidmi, kde bydlel. Dělá naschvály, problémy a podává nesmyslné a lživé žaloby.6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Odvolací soud se zabýval nejprve námitkou podjatosti, kterou uplatnil žalobce vůči soudkyni okresního soudu Mgr. Hankové.8. Soudkyně Mgr. Eva Hanková uvedla, že není s účastníky ani se zástupcem žalobce v žádném vztahu, jsou jí známi pouze z úřední činnosti. V minulosti vyřizovala více návrhů žalobce, avšak z tohoto důvodu se necítí být ve věci podjatá. Na výsledku řízení nemá žádný osobní zájem.9. Z uplatněné námitky podjatosti vyplývá, že tuto žalobce spatřuje v postupu a jednání soudkyně v tomto, popř. v jiných soudních jednáních. Námitka o zaujatém a neadekvátně formalistickém přístupu soudkyně není blíže odůvodněna. Ve skutečnosti, že nebylo vyhověno žalobě, popř. jiným návrhům žalobce, nelze spatřovat podjatost soudkyně. Námitka podjatosti uplatněná v rámci podaného odvolání nebyla shledána důvodnou, když tato je dle § 14 odst. 4 o. s. ř. nepřípustná.10. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající § 132 o. s. ř. Skutková zjištění odvolací soud jako správná přejímá s tím, že skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.11. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které v podrobnostech odkazuje.12. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že v řízení bylo prokázáno pouze jedno z vytýkaných jednání ze strany žalovaného, a to vhození dopisu do schránky žalobce. Toto jednání nelze hodnotit jako zásah do osobnostních práv žalobce, když se jednalo o jednorázové jednání, neobsahovalo žádné hanlivé či dehonestující výrazy a s jeho obsahem se měl možnost seznámit pouze žalobce. Ohledně dalších vytýkaných jednání žalobce přes poučení ze strany okresního soudu nenavrhl žádné relevantní důkazy a v tomto směru tak neunesl důkazní povinnost. Nedůvodná je odvolací námitka žalovaného ohledně hodnocení lékařských zpráv ze strany okresního soudu. Žalobce je povinen nejprve tvrdit a prokázat, že se žalovaný dopustil určitého jednání a teprve poté prokázat, že tímto jednáním bylo zasaženo do jeho osobnostních práv. Odvolací soud souhlasí s hodnocením těchto listinných důkazů ze strany okresního soudu. Tyto zprávy svědčí o zdravotním stavu žalobce, včetně jeho vývoje. Pokud je v nich uvedeno, že mohou souviset s problémy žalobce se sousedem, nejedná se o objektivní zjištění ze strany ošetřujících lékařů, ale toliko o záznam subjektivního sdělení informací ze strany žalobce. Nevyplývá z nich, o jaké konkrétní problémy by se mělo jednat a jaké konkrétní osoby se týkají. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil v žalobě vytýkaných jednání, nebylo nutné se dále zabývat, zda a z jakých příčin došlo na straně žalobce ke zhoršení jeho zdravotního stavu.13. Obdobně je nutno nahlížet na sdělení Magistrátu města , adresa, , když z tohoto pouze vyplývá, že probíhala přestupková řízení, která byla odložena, nikoliv skutečnost, že se žalovaný skutečně dopustil uváděných jednání.14. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i skutečnosti, že ze spisu nevyplývají žádné náklady, které by procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením vznikly.

Citovaná ustanovení

§ 118a (99/1963 Sb.)§ 132 (99/1963 Sb.)§ 14 (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 219 (99/1963 Sb.)§ 224 (99/1963 Sb.)