75 Co 9/2026-64 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 491 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 485,11 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 200,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 456,71 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a dále zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení částkou 8 298 Kč (výrok III.).2. Po projednání věci okresní soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , z níž žalobkyně dovozovala své nároky vůči žalované, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostála své povinnosti s odbornou péči prověřit úvěruschopnost žalované. Vztah mezi účastníky pak okresní soud vypořádal podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že zohlednil, že žalované předchůdkyně žalobkyně poskytla částku 40 385 Kč a žalovaná jí zaplatila částku 3 894 Kč, proto v rozdílu, tj. v částce 36 491 Kč, zavázal žalovanou k její úhradě (výrok I.). Ohledně všech dalších nároků, včetně všeho požadovaného příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.), když, jde-li o úrok z prodlení, odkázal na závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož spotřebitel není povinen vrátit poskytnutou jistinu z neplatné úvěrové smlouvy ihned, ale ve lhůtě odpovídající jeho možnostem, a do rozhodnutí soudu se tak spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny v prodlení.3. Proti uvedenému rozsudku, a to do výroku II. v rozsahu částky 1 423,26 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 894,86 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení a souvisejícímu nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, domáhajíc se jeho změny tak, že žalobkyni bude přiznána navíc částka 1.019,40 Kč a 403,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 36 894,86 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení. Žalobkyně má za to, že okresní soud prvního stupně nesprávně rozhodl o zamítnutí žaloby co do částky 1 019,40 Kč, jejíž úhradu po žalované požadovala z titulu neuhrazeného pojistného z uzavřené pojišťovací smlouvy. Částka ve výši 1 019,40 Kč byla nárokována z titulu uzavřeného pojištění schopnosti splácet úvěr. Smluvní ujednání pojištění se nachází v části 1 přistoupení k pojištění schopnosti splácet úvěr smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) „týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část.“ Žalobkyně v tomto smyslu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 33 Cdo 60/2021. Okresní soud proto neměl plnění, které žalovaná uhradila na pojistné, považovat za plnění na jistinu, a o toto ponížit přiznané bezdůvodné obohacení, jak žalobkyně uvádí dále v odvolání. Odvolací soud by měl na základě výše uvedeného rozhodnout tak, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit dlužné pojistné ve výši 1 019,40 Kč. Soud prvního stupně v rozhodnutí o přiznání toliko bezdůvodného obohacení dále vycházel z předpokladu, že veškeré splátky uhrazené žalovanou měly být započteny v plné výši na jistinu, a to z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobkyně však namítá, s ohledem na argumentaci předloženou v odvolání, že částka ve výši 403,86 Kč, která byla započtena právě na dlužné pojistné, neměla být soudem prvního stupně zohledněna při výpočtu bezdůvodného obohacení. V této souvislosti žalobkyně upozorňuje na skutečnost, že soud prvního stupně uvádí, že požadavek žalobkyně na úrok a smluvní poplatky je nedůvodný právě z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, zcela však opomíná vypořádat se s platností uzavřeného pojištění, což žalobkyně považuje za procesní pochybení. Správný výpočet bezdůvodného obohacení spočívá v odečtení plnění žalované na dluh od poskytnuté výše úvěru. Tato nesrovnalost mezi výrokem a odůvodněním představuje zjevnou chybu soudu. Celková částka poskytnutá žalované činí 40 385 Kč, celková částka uhrazená žalovanou na splátkách činí 3 894 Kč, z toho celková částka uhrazená žalovanou na pojistné je 403,86 Kč. Rozdíl tak, bez zohlednění plateb na pojistné, činí 36 491 Kč, avšak po zohlednění plateb na pojistné výše dlužné jistiny činí 36 894,86 Kč. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni pohledávku ve výši 36 894,86 Kč, a odvolací soud by tedy měl rozhodnout tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni na jistinu částku ve výši 403,86 Kč.4. Pokud jde o nepřiznání zákonného úroku z prodlení, soud prvního stupně pochybil, jestliže zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalované z moci úřední. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 24 Co 40/2022 „přiměřenost této lhůty (tj. lhůty k vydání bezdůvodného obohacení) bez dalšího plyne z toho, že ji stanovil sám žalobce a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru“. Žalovaná se nacházela v prodlení po odstoupení od smlouvy nejpozději od 14. 9. 2024, jak dokládá přiloženým podacím archem k odstupujícímu dopisu, s odkazem na smluvní ujednání nacházející se v části 5 odst. 8 smlouvy, je požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení až od 18. 12. 2024 velmi vstřícným krokem vůči žalované, které tak poskytnul více než dostatečnou dodatečnou lhůtu k plnění, kterou žalovaná nevyužila. Je to účastník řízení, kdo má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr, a je to tedy on, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení, jakožto okolnosti jemu příznivé právní normy. Soud nemá namísto účastníka řízení vstupovat do řízení, a tím suplovat jeho procesní aktivitu, má se tak dít jen výjimečně, v případech, kdy je dotčen veřejný zájem.5. Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila, v průběhu odvolacího řízení zůstala pasivní.6. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 2. 2025 u Okresního soudu v Přerově domáhala zaplacení částky 41 976,11 s příslušenstvím. Tvrdila, že uplatněný nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 1. 2024 uzavřené mezi účastníky. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový limit, který se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 1 952 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požádala o zaplacení celého dluhu, a to jistiny ve výši 38 456,71 Kč, poplatků ve výši 3 519,40 Kč a smluvního úroku ve výši 3 200,11 Kč. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 40 385 Kč bezhotovostně na účet prodejce dne 15. 2. 2024, splátka činila 1 750 Kč a 202 Kč pojištění, žalovaná uhradila pouze dvě splátky celkem ve výši 3 894 Kč, úrok byl sjednán ve výši 22,73 % ročně, žalobkyně však požaduje pouze 20,66 % ročně. Dále upřesnila výpočet kapitalizovaných úroků za dobu od 14. 3. 2024 do 16. 6. 2024 z dlužné jistiny ve výši 20,66 % ročně, tj. 3 203,10 Kč, poplatky ve výši 400 Kč za 1. upomínku, 600 Kč za 2. upomínku a 1 500 Kč za ukončení smlouvy pro prodlení. Dlužné pojistné činí 202 Kč (sjednané pojistné činilo 0,65 % z čerpané části úvěru) za 5 měsíců a poměrnou část za srpen 9,75 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou 15. 3. 2024, následně nezaplatila žádnou splátku, a tím byla naplněna podmínka pro odstoupení od smlouvy sjednaná ve smlouvě. Při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou, které konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází. Příjmy a výdaje ověřovala na základě statistických modelů. Žádné konkrétní údaje neuvedla s tím, že u bagatelních věcí je běžným standardem pouhá kontrola příslušných databází. Na výzvu soudu u jednání, aby uvedla, jakým způsobem ověřila příjmy žalované, jak byly hodnoceny výdaje žalované a jaké částky vstoupily do procesu posuzování žalobkyně uvedla, že postačuje kontrola příslušných databází a že údaje uvedené žalovanou žalobkyně zkoumala v kontextu ostatních informací, které žalovaná sdělila (pokud bydlí žalovaná s rodiči, nejsou údaje o nákladech na bydlení nereálné). Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu dne 2. 7. 2025 a 30.7. 2025 se bez omluvy nedostavila, kdy za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“) okresní soud věc projednal v nepřítomnosti žalované a provedl k důkazu listiny. Dne 30. 7. 2025 byl pak vyhlášen napadený rozsudek.8. Krajský soud považuje za správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z j