8 Co 238/2025-95 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 570,74 Kč, částku 145.594,68 Kč, částku 3.206,18 Kč, částku 573,74 Kč, částku 3.362,61 Kč a částku 3.789,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 92.363,60 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím (odstavec II. výroku) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku) a žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku ve výši 2.495 Kč (odstavec IV. výroku).2. Proti tomuto rozsudku, co do odstavce II. výroku, podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí z částky 570,74 Kč, z částky 145.594,68 Kč, z částky 3.206,18 Kč, z částky 573,74 Kč, z částky 3.362,61 Kč a z částky 3.789,37 Kč rovněž úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 22. 10. 2024 do zaplacení. Namítala, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnuté jistiny až rozhodnutím soudu o neplatnosti smluv o úvěru, ale již před podanou žalobou, a to na základě výzev k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by totiž dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nemohl by soud žalobě vyhovět. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli - žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2024, které mu bylo odesláno dne 8. 10. 2024. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 22. 10. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta. Přičemž však břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Soudu nenáleží domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh, aniž by měl reálné podklady ve zjištěném skutkovém stavu. Věřitel musí pouze unést procesní břemeno ohledně doložení skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto z čisté logiky se jeví absurdním, že by věřitel v tento okamžik vůbec mohl znát reálné majetkové poměry nekontaktního dlužníka.3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud pro stručnost v celém rozsahu odkazuje, kdy ve shodě s okresním soudem je nutno uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným bylo uzavřeno celkem 8 smluv o úvěru. Jednalo se o smlouvy:a) ze dne 8. 6. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 24 splátkách po 591,67 Kč, celkem tedy částku 12.129,99 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky téhož dne vyplaceny na jeho účet vedený u této banky. Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 9.429,26 Kč.b) ze dne 26. 10. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 220.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 108 splátkách po 2.263,25 Kč, celkem tedy částku 311.170,11 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet č. , č. účtu, vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 74.405,32 Kč.c) ze dne 22. 2. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 30 splátkách po 806,37 Kč, celkem tedy částku 22.769,92 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 16.793,82 Kč.d) ze dne 7. 3. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 24 splátkách po 565,23 Kč, celkem tedy částku 11.925,85 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 9.426,26 Kč.e) ze dne 7. 2. 2022, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 30 splátkách po 903,35 Kč, celkem tedy částku 22.678,11 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 16.637,39 Kč.f) ze dne 15. 12. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 40 splátkách po 967,91 Kč, celkem tedy částku 34.302,79 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet č. , č. účtu, vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 26.210,63 Kč.g) ze dne 29. 9. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 30 splátkách po 1.089,28 Kč, celkem tedy částku 34.848,47 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet č. , č. účtu, vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 35.807,55 Kč.h) ze dne 29. 4. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 50.000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky ve 40 splátkách po 1.345,33 Kč, celkem tedy částku 59.371,68 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny na jeho účet vedený u této , právnická osoba, . Dosud žalovaný uhradil žalobkyni, resp. právní předchůdkyni, částku 51.125,17 Kč.Ve všech případech žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů a výdajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, přičemž žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 20.980 Kč, že je na dobu neurčitou zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, a dále měl žalovaný měsíční splátky vůči , právnická osoba, (postupně až do výše 9.885,70 Kč a vůči jiným subjektům ve výši 5.608 Kč. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně odhadla na základě historických dat ČSÚ a z interních a externích zdrojů si zjistila výši měsíčních splátek závazků žalovaného. Dále vycházela z procentuálního podílu na nákladech na bydlení. Pokud jde o příjem žalovaného ze zaměstnání, tento vyplynul z výpisu z bankovního účtu žalovaného, který si soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. opatřil k ověření, zda je žalovaný skutečně majitelem účtu č. , č. účtu, . Pokud jde však o výdaje žalovaného, nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně vůbec zjišťovala, natož ověřovala skutečné výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení a živobytí, a spokojila se pouze s údaji, které uvedl žalovaný. Nadto právní předchůdkyně odhadla v procentech výdaje žalovaného na bydlení, kdy tato procenta jsou navíc v každém jednotlivém případě rozdílná, aniž by zkoumala skutečné výdaje žalovaného.6. Odvolací soud pak rovněž souhlasí s právním závěrem okresního soudu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny ve všech případech smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., které současně podléhají právnímu režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když byly uzavřeny mezi podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem a předmětem smlouvy bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, jak vyplývá z textu samotných smluv. Současně za správný považuje i závěr okresního soudu o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením uvedených smluv v rozporu s ust. § 86 ZoSÚ řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost úvěrových smluv ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 a 588 o. z., k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Ostatně proti závěru o neplatnosti předmětných smluv žalobkyně ničeho nenam