8 Co 254/2025-202 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.500 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2.800 Kč (odstavec II. výroku) a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 720 Kč (odstavec III. výroku).2. Proti tomuto rozsudku, co do odstavců I. a III. výroku, podal žalovaný včas odvolání a domáhal se jeho změny tak, že bude zavázán zaplatit žalobkyni pouze částku 5.000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím a ve zbylé části bude žaloba zamítnuta. Namítal, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, když uzavřel, že žalobkyně splnila svou povinnost náležitě zkoumat jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru, a tudíž, že úvěrová smlouva byla uzavřena platně. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici tři relevantní výplatní pásky a pouze jeden aktuální výpis z jeho běžného účtu, čímž nemohla získat objektivní obraz o jeho výdajích a také nedoložila, jakým způsobem ověřila jeho běžné výdaje před uzavřením smlouvy (např. na stravu, dopravu do zaměstnání, na energie, nájem atd.). K tomuto žalobkyně ve svém vyjádření uvedla pouze, že výdaje byly posuzovány pečlivým způsobem a nebyly nikterak extenzivně vysoké ani nízké. Pokud žalobkyně ve svém sdělení, které provedla na výzvu soudu dne 17. dubna 2025, mimo jiné uvedla, že prováděla lustraci žalovaného v nebankovním registru prostřednictvím služby Nebankovní registr.cz., pak z tohoto výstupu je zřejmý pouze výsledek, že byl zařazen do skupiny B jako „úvěruschopný klient,“ nicméně však nelze zjistit nic ohledně konkrétních výdajů žalovaného u dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru, ani zbývající výši jistiny splátkových produktů. Nelze také zjistit, na jakém základě a pomocí jaké metody byl žalovaný hodnocen s „výsledným skóre lustrace B“, když počet „negativních záznamů“ (7) výrazně převyšuje počet „pozitivních záznamů“ (3). Zjištění žalobkyně, že proti žalovanému nebylo aktuálně vedeno žádné exekuční, či insolvenční řízení, nijak nedokládá, že žalovaný neměl jiné závazky a že tedy bude schopen splácet úvěr a další údaje již není zapotřebí dále ověřovat. Žalobkyně tedy před uzavřením smlouvy o úvěru nezískala v dostatečném rozsahu informace o žalovaném jako potenciálním dlužníkovi z příslušných registrů a databází, když tyto jsou velmi omezené a nekonkrétní. Lze tedy dovodit, že při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala řádně, kvalifikovaně a s o odbornou péčí tak, jak má na mysli judikatura obecných soudů (např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalovaný nadto dne 30. července 2025 provedl platbu na účet žalobkyně č. , číslo, vedeného u , právnická osoba, s kódem , Anonymizováno, částku 5.000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, , což doložil dokladem o provedení této platby.3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila tak, že navrhovala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 10.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6.500 Kč od 21. 3. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1.226 Kč. To vše s přihlédnutím k tomu, že žalovaný po vydání rozsudku soudu prvního stupně uhradil dne 30. 6. 2025 na svůj dluh částku 5.000 Kč, kterou si započetla na úhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu a částečně na náhradu nákladů řízení. V prvé řadě měla za to, že žalovaný v podaném odvolání potvrdil uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 18. 2. 2022 a přijetí částky 5.000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím uživatelského účtu žalovaného, který také potvrdil převzetí předsmluvních informací a poučení o následcích nesplácení. Pokud se jedná o namítané posouzení úvěruschopnosti, pak měla za to, že splnila veškeré zákonné požadavky a bonitu žalovaného prověřila z více zdrojů – výpisů z účtu, výplatních pásek, telefonického ověření, nebankovního registru, insolvenčního rejstříku a z dalších databází. Na základě těchto informací dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Při posuzování postupovala v souladu s metodikou ČNB a vlastními vnitřními postupy schválenými regulátorem. Žalobkyně dále uváděla, že smlouva byla uzavřena svobodně a žalovaný byl řádně informován o podmínkách úvěru i výši poplatků, odkázala na zásadu, že smlouvy mají být plněny (§ 3 odst. 2 písm. d) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s tím, že případné námitky proti výši sankcí lze řešit moderací podle § 577 občanského zákoníku, nikoli neplatností celé smlouvy. Rovněž pak připojila, že jednání žalovaného – čerpání úvěru, jeho neuhrazení a následné zpochybňování smlouvy – lze považovat za zjevné zneužití práva (§ 8 občanského zákoníku), které by nemělo požívat právní ochrany.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení mu předcházející [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.)] v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.5. Pokud se týká skutkových zjištění učiněných okresním soudem, na ta krajský soud v plném rozsahu odkazuje, když rozhodující jsou zjištění okresního soudu, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 5.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit do 20. 3. 2022 celkem částku ve výši 6.500 Kč, přičemž částka 1.500 Kč představovala sjednaný úrok. Částku 5.000 Kč poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet č., č. účtu, dne 18. 2. 2022. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru do výše součinu čísla , hodnota, a celkové výše úvěru. Náklady za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby činily 700 Kč a v případě, že klient neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 14. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, činily náklady mimosoudního vymáhání po 14. dni až do ukončení mimosoudního vymáhání částku 500 Kč. Žalovaný žalobkyni ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Dlužná částka se sestávala z jistiny ve výši 5.000 Kč, z úroku ve výši 1.500 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč, z nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky společností De Vries a. s. ve výši 3.300 Kč (700 Kč + 500 Kč + 500 Kč + 1.600 Kč). Pokud se jedná o ověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně ověřila příjmovou stránku žalovaného z výplatních pásek a z výpisu z účtu žalovaného ověřila, že příjem žalovaného činil cca 27.000 Kč měsíčně čistého s tím, že žalovaný měl kladný zůstatek na účtu u , právnická osoba, , který činil ke dni 31. 1. 2022 částku 6.583 Kč. Z čestného prohlášení žalovaného ke smlouvě o úvěru č. , číslo, dále vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, jeho čistý měsíční příjem činí 27.500 Kč, nemá žádnou exekuci, jeho závazky činí 16.000 Kč měsíčně, bydlení má vlastní, výdaje na bydlení činí 2.000 Kč měsíčně, výdaje na sport a volnočasové aktivity jsou 1.000 Kč měsíčně, výdaje na ošacení 500 Kč měsíčně, žije s manželkou, má dvě vyživovací povinnosti (děti ve věku 6 let a 10 let), a že úvěr potřebuje za účelem nákupu nové pračky. Z nebankovního registru půjček pak vyplynulo jeho hodnocení pod písm. „B“ jako úvěruschopný.6. Odvolací soud pak rovněž souhlasí s právním posouzením věci ze strany okresního soudu, kdy věc je nutno posoudit tak, že mezi účastníky byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru (§ 1810, § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku), kdy žalovaný na základě této smlouvy vyčerpal od žalované částku 5.000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, okresní soud nepochybil, pokud je vyhodnotil jako dostatečné, provedené s náležitou péčí, a to s přihlédnutím k povaze, délce, jakož i výši a rizikovosti úvěru, resp. výši předpokládaných splátek pro žalovaného jakožto spotřebitele.7. V projednávané věci je totiž vskutku nutno akcentovat, že byť nebyly zcela rozkryty výdaje žalovaného a tento sám doložil své další úvěrové závazky (což se odrazilo i na jeho hodnocení v registru nebankovních půjček), žalobkyně měla osvědčen jeho příjem, jakož i výpis z jeho běžného účtu s přehledem útrat a kladným zůstatkem přesahujícím za měsíc leden 2022 částku 6.000 Kč. To vše za situace, kdy se jednalo tzv. mikropůjčku v částce 5.000 Kč, splatnou jednorázovou platbou ve výši 6.500 Kč (bez splátek) do 30 dnů, což zcela jistě vyžaduje nižší míru důkladnosti při zkoumání hledisek úvěruschopnosti, než u úvěrů v řádu desetitisíců či statisíců Kč se splátkovým kalendářem po dobu měsíců či let, jak má výslovně na mysli i samotné ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o sp