69 CO 248/2022-161 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 556.109,21 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), vzájemnou žalobou, kterou se žalovaný domáhal, aby soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1.935.713,36 Kč zamítl (výrok II.) a dále žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 461.794,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný do výroku I. a III. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle názoru žalovaného okresní soud pominul při svém rozhodování zcela zásadní úvahy. Jak okresní soud dovozuje, dle předmětné smlouvy o dílo měl žalovaný provádět těžení a zpracování železobetonových základů pouze do hloubky 1,2 m, když dle projektové dokumentace měly základy demolované budovy být odhadem do hloubky 1,2 metru. Cílem vytěžení mělo být úplné odstranění předmětné stavby včetně jejích základů, a to za účelem revitalizace dané lokality, především pak možné další výstavby. Toto by se však nemohlo uskutečnit v situaci, kdyby žalovaný pouze slepě dle nesprávně vypracované projektové dokumentace vytěžil základy pouze do hloubky 1,2 metru pod povrchem, přičemž zbytek základů by zůstal v zemi. Jak je z uvedeného zřejmé, žalovaný se tak ocitl v situaci, kdy žalobce odmítl řešit vícepráce, které při provádění díla vznikly, přestože odstranění základových patek, respektive železobetonového materiálu v hloubce pod 1,2 metru pod povrchem bylo pro možnou další výstavbu v lokalitě nezbytné, přičemž to byl právě žalobce, kdo dodal žalovanému dokumentaci, podle které měly být základy demontované budovy odhadem do hloubky 1,2 metru. Žalovaný nyní má za to, že žalobce nemůže těžit z toho, že dodal žalovanému vadnou dokumentaci, aniž by následně nesl náklady spjaté se zjištěním, že reálné parametry základů demontované stavby jsou odlišné od parametrů uvedených v předávané dokumentaci. Pokud by žalovaný pouze slepě těžil železobetonový materiál do hloubky 1,2 metru, pak by nebylo v daném místě do budoucna možné jednoduše provést novou výstavbu. Případná výstavba by se mohla pozdržet nejen čekáním na vytěžení zbylého železobetonového materiálu z větší hloubky, ale také čekáním, až si podloží tzv. sedne a bude na něm možné stavět základy nové. Vytěžení železobetonového materiálu do větší hloubky tak bylo pro pozdější možné využití předmětného prostoru žalobcem nezbytné a zcela nesporně tak došlo ke zhodnocení pozemku, na kterém se předmětné dílo provádělo. Dle názoru žalobce tak bylo provedení předmětných víceprací nezbytné, kdy žalovaný obdržel zcela zjevně nesprávné zadání, do jaké hloubky má železobetonový materiál těžit. V řízení vyplynulo, že žalobce se vyhýbal řešení této situace, nechtěl vícepráce hradit a měl zájem, aby se staly součástí provedeného díla bez povinnosti tyto hradit. Ze závěrů okresního soudu je zjevné, že žalovaný byl v situaci, kdy pro odborné a profesionální provedení díla, aby toto mělo praktický smysl pro budoucí využití prostoru, bylo nezbytné provést vytěžení železobetonu do větší hloubky, než bylo předávanou dokumentací odhadováno, nicméně žalobce mu za vícepráce odmítal a odmítá zaplatit. Okresním soudem je žalovanému na jedné straně vyčítáno, že situace nebyla vyřešena uzavřením dodatku ke smlouvě o dílo, či neměl žalobce písemně vyzvat k navýšení ceny díla, na straně druhé je žalovanému vyčítáno, že v této věci nebyly splněny ani podmínky pro přerušení prací. Dle názoru žalovaného si v těchto závěrech soud odporuje. Je totiž nereálné, aby žalovaný pokračoval v pracích tak, že po vytěžení železobetonového materiálu z hloubky 1,2 metru bude provádět zásyp místa zeminou (podle žalovaného by šlo o naprosto neprofesionální přístup), a to až do doby, kdy se se žalobcem případně dohodne na tom, že bude vhodné těžit do hloubky větší než 1,2 metru. Přerušení prací do vyřešení záležitosti mezi žalobcem a žalovaným ovšem soud odmítá. Závěry okresního soudu jsou přepjatě formalistické, a naprosto nezohledňují situaci na stavbě. Soud opakovaně uzavírá, že žalovaný věděl, do jaké hloubky má těžení provádět, kdy na těžení do větší hloubky neměl uzavřen dodatek předmětné smlouvy o dílo, a proto nemá mít nárok na náhradu provedených víceprací. Okresní soud tak má zjevně bez dalšího za to, že bez uzavřeného dodatku ke smlouvě, který by řešil předmětné vícepráce, neměl těžení do větší hloubky provádět. Žalobce by totiž zjevně podle jeho postoje takový dodatek nikdy neuzavřel, když se na počátku roku 2020 odmítal na vícepracích domlouvat. Okresní soud tak zcela pomíjí, že při nevytěžení veškerého železobetonové materiálu by práce žalovaného zcela postrádaly smysl. Dle názoru žalovaného však takový stav nelze akceptovat ve prospěch žalobce. Je zjevné, že to byl žalobce, kdo požadoval vytěžení pouze do hloubky 1,2 metru, přičemž vycházel z chybně zpracované dokumentace, když jeho záměrem bylo nepochybně vytěžení železobetonového materiálu na předmětných pozemcích. Byť je žalovaný přesvědčen, že nárok na smluvní pokutu je nedůvodný, a naopak je důvodný jím uplatněný nárok, má žalovaný za to, že napadený rozsudek nemůže obstát ani z hlediska korektivu dobrých mravů. Žalovaný pak poukazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 2700/15 a na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 649/05 Okresní soud legalizuje situaci, kdy objednatel je zcela bez odpovědnosti za předávanou dokumentaci předmětu díla (a to dokonce pozdě předávanou kompletní dokumentaci, kdy ze zadání, které měl žalovaný k dispozici plynulo, že by měly být odstraněny všechny stavební prvky, které se na daném místě nachází, nikoliv pouze stavební prvky do hloubky 1,2 metru pod povrchem, když likvidace stavebních prvků, které jsou hlouběji, se nepožaduje), je zcela bez zodpovědnosti za to, že odmítá se zhotovitelem řešit nezbytné vícepráce, aby mu byly provedeny vícepráce bez nároku na zaplacení odměny. Naopak okresnímu soudu nevadí, když objednatel v takové situaci uplatní smluvní pokutu související s posunutím termínu dokončení stavby z důvodu nutných víceprací (neboť žalovaný trvá na tom, že pro řádné provedení díla bylo nezbytné odstranit veškerý železobetonový materiál pod úrovní povrchu terénu, nikoliv pouze do chybně určené hloubky) a neochoty objednatele takovou situaci řešit. Žalovaný je názoru, že žalobce nemůže spravedlivě těžit z toho, že předal nesprávné pokyny, následně nezbytné vícepráce odmítá řešit a pouze spoléhá na to, že dostatečně dlouhou a účinnou pasivitou dosáhne dle podmínek smlouvy o dílo toho, že se vícepráce stanou součástí díla bez nutnosti za ně platit. Žalovaný v takové situaci nemá žádnou možnost, jak této situaci zabránit. Pokud okresní soud žalovanému naznačuje, že měl provádět demoliční práce pouze do hloubky 1,2 metru, je třeba ve vztahu ke smluvní pokutě upozornit na to, že úplná demolice znamená větší zhodnocení a budoucí využitelnost pro žalobce, vyšší náklady pro žalovaného, které však kompenzovány nebyly, avšak této situace využívá žalobce, který se ještě na úrok žalovaného obohacuje na smluvní pokutě, přestože tato nekompenzuje žádnou jeho ztrátu. Požadavek žalobce je tak zcela v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný na místě stavby též zanechal vytěžený cihlový recyklát vzniklý z prací nad rámec předmětné smlouvy o dílo. Tento materiál mohl být žalovaným prodán jinému subjektu (jak tomu bylo v případě materiálu, který vznikl prováděním prací v rámci předmětné smlouvy o dílo), nicméně vzhledem k nedořešené otázce účtování víceprací materiál o hmotnosti [číslo] t zůstal na místě. Při zohlednění ceny 50 Kč byl tento materiál prodejný za 236.650 Kč bez DPH. Žalobce ovšem bez dalšího upozornění či dohody se žalovaným tento materiál prodal společnosti [právnická osoba] Žalobce se tak prodejem cihlového recyklátu obohatil na úkor žalovaného. Ve vztahu k otázce dobrých mravů je vhodné upozornit též na skutečnost, že žalobci ve věci žádná škoda nevznikla. Závěry soudu tak zcela odporují principům spravedlnosti a dobrých mravů, soud věc posuzuje izolovaně, jednotlivé důkazy neposuzuje ve vzájemných souvislostech. Soud věc posuzuje formalisticky, již neposuzuje jiné okolnosti, jako například skutečnosti, že žalobci nevznikla žádná škoda, či že se žalobce obohatil na materiálu, který zde žalovaný zanechal. Žalovaný se ocitl na počátku ledna 2020 v situaci, kdy zjistil a zapsal do stavebního deníku, že některé patky a základy sahají až do 3,5 m pod okolní terén, nicméně žalobce s ním o této skutečnosti ve vztahu k vícenákladům odmítl jednat, při kontrolních prohlídkách žalovanému nikdo ze strany žalobce nic nevytýkal, na zápis ve stavebním deníku ze dne 6. 1. 2020 nijak nereagoval. Ze stavebního deníku je zřejmé, že za žalobce do něj nebyl proveden jediný zápis, tím spíše v něm není záznam o tom, že by žalobce rozporoval postup žalovaného. Ostatně do okamžiku vznesení požadavku žalovaného na navýšení ceny díla žalobce k