69 CO 422/2019-764 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zavázal žalovaného k povinnosti vyklidit jednolůžkový pokoj [číslo] s lodžií, vybavením a příslušenstvím ve 2. poschodí bloku A [anonymizováno] sociálních služeb [obec], a to v budově [adresa] příslušné k obci [obec], stavba občanského vybavení, postavené na pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. [obec], jak jsou tyto nemovité věci zapsány pro k. ú. a [územní celek] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na [list vlastnictví], a tento předat žalobci do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Rozhodl, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. V úvodu odůvodnění odvolání uvedl seznam povinností, které sociální služba má při přijímání žadatele (seznámit se se zájemcem o službu, informovat jej srozumitelným způsobem o možnostech a podmínkách sociální služby dle standartu [číslo] vyhlášky č. 505/2006 Sb., dále projednávat se zájemcem o sociální službu jeho požadavky, očekávání a osobní cíle, které by vzhledem k jeho možnostem a schopnostem bylo možné realizovat prostřednictvím sociální služby). Takto služba neučinila a porušila práva žalovaného. Žalovaný nebyl informován o tom, že služba se sjednává na dobu určitou. Při poskytování služby má poskytovatel povinnost postupovat tak, aby osoba rozuměla obsahu účelu smlouvy (dle standartu [číslo] vyhlášky č. 505/2006 Sb.). Tato služba se nekonala. Již tím, že smlouvu předkládala až po skutečném nastěhování, je dokázáno, že nebylo umožněno žalovanému jakkoliv jednat o smlouvě a nic mu nebylo vysvětleno. Způsob jednání a uzavírání smlouvy odporující právním předpisům v rozsahu, který je žalobci k tíži nelze přiznat jako výhodu žalované. Služba nesjednává rozsah ani průběh s ohledem na možnosti, schopnosti a přání žalovaného. Sociální služba je v pozici silnější strany určující jednostranně pravidla a využívající závislosti slabší strany k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Služba s ním jako uživatelem uzavřela smlouvu tzv. adhezním způsobem, protože nebyla dána možnost nejen smlouvu měnit, ale ani si ji přečíst, proto je nutné ustanovení znevýhodňující postavení uživatele považovat za neplatné od počátku. Žalovaný tím napadl ujednání o poskytování pobytové služby zvané Domov, na dobu určitou (§ 1800 odst. 2 o. z.) Tyto skutečnosti soud nevzal v úvahu, nezabýval se jimi ku prospěchu žalovaného. Pokud žalobce nedodržel povinnosti při jednání se zájemcem a následně při sepisování smlouvy nelze toto nedodržení klást za vinu žalovanému a současně díky nedodržení zvýhodnit žalobce, aby ze vzniklé situace těžil. Ujednání v neprospěch žalovaného je nutno vzít za neplatné. Žalovaný se dovolal neplatnosti ujednání o době určité o poskytování sociální služby, nelze-li v tomto spatřovat absolutní neplatnost této části smlouvy, ke které soud přihlédne bez návrhu. Poskytovatel sociální služby je zřízen krajem, územně samosprávným celkem. Z tohoto důvodu je nutné hledět na službu více povinnou poskytnout potřebnou péči osobě v nepříznivé sociální situaci. Osoba závislá na péči nemá možnost měnit své bydlení a poskytovatele sociálních služeb„ ze dne na den“, z roku na rok. Sociální služby nejsou objednatelné jako běžný nájem a není v nich výběr. Jsou v rámci komunitního plánování, strukturované podle věku, postižení, rozsahu potřebné péče na určitém území. K těmto skutečnostem v rámci zjišťování skutkového stavu soud nepřihlédl. Pokud žalobce přijal žalovaného do své služby, je zcela zjevné, že tímto chtěl naplnit ústavní právo na poskytnutí odpovídající služby. V průběhu poskytování služby nedošlo ke změně okolností, stále byl žalovaný v takové nepříznivé sociální situaci. Je zásadní, zda je služba poskytována na dobu určitou nebo neurčitou. Pokud jde o službu pobytovou (§ 73 zák. č. 108/2006 Sb.), má se za to, že jde o službu dlouhodobou a nikoliv určitou a nelze spravedlivě předpokládat, že by uživatel mohl tušit, že službu dostane„ jen na pár měsíců“ a pak se může při své neschopnosti o sebe postarat„ sbalit se a jít dál“. Neposkytnutí sociální služby v základních životních potřebách osobě, je až na hranici [anonymizováno] a těžkého ublížení na zdraví, protože pokud osoba není schopna se sama dopravit na toaletu, najíst, vzít si léky, tak jsou fakticky úkony péče život zachraňující. Sociální služba je smlouvou uživateli zavázána (§ 48 zák. o sociálních službách a § 14 vyhl. č. 505/2006 Sb.) pomoci při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Toto je také sjednáno ve smlouvě v části rozsahu smlouvy. Sociální služba nesplnila ani smluvní povinnost pomoci uživateli naplnit jeho oprávněný zájem – mít službu po dobu, po kterou na ni bude plně závislý. To má i další aspekt: sociální služba přijímá žádosti o umístění do své služby. Až se uvolní místo ve službě, přijme nikoliv osobu v prvním pořadí, ale osobu, která je v nejtíživějším stavu a bez pomoci se neobejde, přičemž § 91 odst. 3 stanoví, kdy může takový poskytovatel sociální službu odmítnout, a to pouze ve vyjmenovaných případech (neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá, a to i s ohledem na vymezení okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb; nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá; zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové služby vylučuje poskytnutí takové sociální služby – tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis nebo osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodů porušování povinností vyplývajících ze smlouvy). Je to právě sociální služba, která má v rámci smluvně sjednané pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí uživatele informovat, že by si před koncem smlouvy mohl požádat o poskytování sociální služby od následujícího období a současně by takovou osobu služba nemohla odmítnout, neboť tím, že uživatel ve službě již je, je prokázáno, že spadá do cílové skupiny služby, je těžce závislý na péči, nemá jinou možnost, než tu, kterou služba nabízí. Pokud by totiž uživatel nespadal do cílové skupiny, jakkoliv by porušoval pravidla, mohla služba smlouvu vypovědět z důvodu neschopnosti poskytnout rozsah požadované služby, porušení vnitřních pravidel, atd. Služba nic takového neučinila, při přijetí věděla, jak je uživatel starý a co potřebuje. Je zjevné, že uživatel mohl oprávněně očekávat, že pokud je do služby přijat, jde o legální postup. Současně mohl očekávat, že pokud plní v současnosti podmínky, služba je povinna mu poskytnout plnou službu včetně pomoci mu hájit jeho práva po dobu, kdy bude služba existovat a on bude péči potřebovat. Doba určitá jednostranně manipulativně nařízená ve smlouvě, je nejenže neplatně sjednána, protože žalobce porušil všechna pravidla, která byl povinen dodržet ze své pozice (jednání se zájemcem, nepřijmout do služby osobu, která není cílovou skupinou služby, sjednal-li smlouvu, plnit ji v rozsahu upozornění, že má právo si po skončení smlouvy podat novou žádost o poskytnutí služby do jeho zařízení, adheze při jednání o smlouvě), ale v praxi též nevykonatelná. Služba sjednala dobu určitou jako znevýhodňující ustanovení pro slabší stranu. Služba při sjednávání smlouvy se slabší stranou nedodržela standart [číslo] vyhlášky č. 505/2006 Sb. a tím poškodila uživatele, který nemohl žádným způsobem ovlivnit délku sjednání smlouvy. Služba využila svého postavení, nedodržela zcela úmyslně zákonné povinnosti a z toho by jí nyní vznikal prospěch neúměrný poškození slabší strany, jde o rozpor s dobrými mravy. Služba nesplnila smluvní povinnost pomoci uživateli hájit jeho práva a podat tak žádost o poskytnutí služby po skončení původního smluvního vztahu a neumožnila mu tak pokračovat ve smluvním vztahu – zneužila jeho neschopnosti hájit svá práva, nedodržela smlouvu a uživatele dostala do zásadně ohrožující situace, za kterou plně odpovídá služba. V doplnění odvolání žalovaný vyjádřil přesvědčení, že žalobce si jako poskytovatel státní sociální služby neplnil dostatečně zodpovědně a důsledně své zákonné povinnosti uvedené v § 37, 39 – 52 a § 54 – 70 zák. č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a porušil ustanovení § 88 písm. a) až f) a písm. h) a § 92 písm. a) téhož zákona. To potvrzuje sama argumentace žalobce užitá v průběhu celého řízení, jež odporuje zásadám poskytování sociální služby, když žalobce by naopak měl být nápomocen žalovanému při řešení jeho životních situací. Žalovaný vyjádřil dále přesvědčení, že v rámci hodnocení rozporu s dobrými mravy by nemělo být přihlíženo pouze k rodinným vazbám, ale především k tomu, že žalovaný má právo žít v nejméně omezujícím prostředí, tedy aby mu bylo umožněno žít co nejvíce běžným životem. Žalovaný žije v bezprostředním okolí [obec] po celých 57 let, je zvyklý na místní podnebí a čistý vzduch, což je dle jeho názoru součást práva na z