69 CO 9/2023-211 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud zamítl žalobu o zrušení spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem označeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 122.560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Šumperku na nákladech řízení částku 904 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku výroku II. o nákladech řízení podala odvolání žalobkyně. Žalobkyně v podání ze dne 14. 11. 2022, před vydáním napadeného rozsudku, navrhla zastavení řízení a žádala, aby žádné ze stran nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Dle žalobkyně posuzované řízení o zrušení spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání bylo zastaveno poté, co bylo zjištěno, že již nemá smysl projednávat žalobu, neboť ve prospěch žalobkyně byly vráceny posuzované nemovitosti dosud ve vlastnictví žalovaného dle rozsudku zdejšího soudu pod č. j. 8 C 34/2020-135 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod č. j. 69 Co 10/2022-212 ze dne 26. 4. 2022. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný neměl v této právní věci procesní úspěch, jak uvádí okresní soud, neboť spoluvlastnictví nebylo vypořádáno, a to z důvodů, že předmětné nemovitosti byly během vedeného řízení pravomocně navráceny do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepodala neuvážlivě a nezavinila vznik nákladů, přestože nemovitosti byly ohodnoceny znaleckým posudkem. Žalobkyně podala žalobu na zrušení podílového spoluvlastnictví 9. 4. 2015, tj. dříve, než podala žalobu na vrácení daru proti žalovanému. Soud při řešení otázky náhrady nákladů nepřihlédl k důvodům směřujícím pro navrácení nemovitostí do vlastnictví žalobkyně na základě žaloby, kterou k soudu podala 18. 2. 2020, kdy se domáhala proti žalovanému určení vlastnického práva. Nemovitosti byly vráceny do vlastnictví žalobkyně v důsledku nemravného a závadného chování žalovaného vůči žalobkyni v období po podání žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalobkyně za situace, kdy jí byl vrácen spoluvlastnický podíl jedné poloviny k nemovitostem, které žádala vypořádat, namítla, že postrádá smysl pokračovat v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Nebyla to žalobkyně, kdo zavinil a zapříčinil zastavení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v této právní věci. Byl to naopak žalovaný, kdo svým chováním zapříčinil podání žaloby na určení vlastnictví vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 34/2020. Nevhodné chování žalovaného jako důvod vrácení daru byly nesporně prokázány pro období po podání žaloby o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání. Žalobkyně nemůže nést následky nemravného chování žalovaného. Žalovaný se choval rozporně s dobrými mravy, a proto žalobkyně byla nucena listinou ze dne 16. 1. 2020 odvolat dar vůči žalovanému, a vyzvat jej k vrácení daru, jelikož dar dobrovolně nevrátil, byla žalobkyně donucena podat žalobu o určení vlastnictví. Vlastnictví žalobkyně bylo obnoveno ex nunc a žalovaný se stal nepoctivým držitelem. Žalobkyně namítla, že žalovaný v daném řízení nemá procesní úspěch a nelze klást žalobkyni za vinu, že žalovaný se po podání žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví choval takovým závadným způsobem vůči žalobkyni a jeho spoluvlastnický podíl byl vrácen ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně se domáhala změny napadeného rozsudku ve výroku II. tak, aby žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno. 3. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný, který navrhl, aby výrok II. rozsudku okresního soudu byl potvrzen. Žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je vedena u Okresního soudu v Šumperku od roku 2015. Ve věci byl vypracován nový znalecký posudek, který podstatně navýšil cenu pro vyplacení podílu žalovaného. Žalovaný podal k okresnímu soudu i žalobu o zaplacení neoprávněného majetkového prospěchu za užívání jeho ideální poloviny nemovitostí, který je veden pod sp. zn. 10 C 113/2018, dle kterého by žalobkyně byla také povinna platit žalovanému a navíc v té době probíhal spor o vypořádání společného jmění účastníků pod sp. zn. 18 C 76/2015, který rovněž nedopadl dle představ žalobkyně a je tak evidentní, že žalobkyně nechce žalovanému nic platit ani vydat. Žaloba o určení vlastnictví byla podána až 18. 2. 2020 a žalobkyně se tam odvolávala na rozsudky Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 2. 2013 pod č. j. 2 T 221/2012-205, který nabyl právní moci 26. 4. 2013 a ze dne 3. 7. 2014, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2014. Žalobu o vrácení daru – o určení vlastnictví mohla žalobkyně podat daleko dřív. [příjmení] o určení vlastnictví vedený pod sp. zn. 8 C 34/2020 byl pravomocně ukončen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 4. 2022, č. j. 69 Co 10/2022-212, který nabyl právní moci 21. 6. 2022. Žalobkyně mohla od té doby vzít žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zpět a musela si být vědoma toho, že po ukončení sporu o určení vlastnictví je tato žaloba bezpředmětná. Žalobkyně teprve podáním ze dne 14. 11. 2022 podala prostřednictvím svého zástupce návrh na zastavení řízení s odkazem na § 103, § 104 a § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř., nikoliv protože by žalobu vzala zpět. Žalovaný požaduje náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vždy požadovala po žalovaném náklady řízení, aniž by přihlédla k tomu, že žalovaný je starobním důchodcem omezeným ve svéprávnosti a nemajetný. Žalovaný pokud byl zavázán k náhradě nákladů, vždy je žalobkyni zaplatil celkem ve výši částky 20.722 Kč. 4. Odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno osobou k tomuto úkonu oprávněnou a včas, proto krajský soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu ve výroku II. o nákladech řízení podle § 206 odst. 3 o. s. ř. a bez nařízení odvolacího jednání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., po přezkoumání obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. 5. Podle posledního nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22 platí, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má zvláštní povahu, neboť jde o tzv. iudicium duplex, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, je třeba postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý z účastníků řízení ponese své náklady sám. To je odůvodněno tím, že zásadně platí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat a žádný ze spoluvlastníků nemůže být sankcionován pro svůj návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Tak je tomu i v posuzované věci. Po žalobkyni nelze proto požadovat náhradu nákladů řízení za tu část řízení, které bylo vedeno do doby, než důvody pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví odpadly, kdy žalobkyně uspěla ve sporu o určení, že je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu ½ nemovitostí, ke kterým byl zapsán jako vlastník tohoto podílu žalovaný. To se stalo až rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 10. 2021, č. j. 8 C 34/2020-135 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 4. 2022, č. j. 69 Co 10/2022-2012 s účinky právní moci tohoto rozsudku 21. 6. 2022. 6. Žalovaný má tak právo na náhradu nákladů řízení jen za písemné vyjádření jeho zástupkyně ze dne 14. 11. 2022 ve výši částky 12.540 Kč spolu s připočtením částky 300 Kč režijní paušál, celkem 12.840 Kč. 7. Nelze přisvědčit důvodům žalovaného, že by spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně vedla jako výraz šikanózního výkonu práva či v řízení činila obstrukce a zneužívala tak svých procesních práv, aby tak zde byl dán důvod uložit jí povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému v částce vyšší, než výše uvedené. 8. Krajský soud proto nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který o náhradě nákladů řízení rozhodl striktně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., aniž vzal v úvahu specifickou povahu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Výrok II. o nákladech řízení odvolací soud podle § 220 o. s. ř. změnil. 9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je negativní, neboť žádný z účastníků v této fázi řízení nedosáhl takového úspěchu, který by mohl být důvodem, aby náklady řízení – jejich část, byly přiznány.