28 CO 150/2018-448 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 112 C 8/2015-407, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 98 334,44 Kč spolu s úrokem ve výši 24,18% ročně z částky 98 334,44 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 98 334,44 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.). Dále uložil žalobkyni, aby žalovaným zaplatila na nákladech řízení částku 133 529,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II.). 2. Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jen„ [příjmení]“ nebo„ předchůdce žalobkyně“), akceptovala dne [datum] návrh žalovaných na uzavření smlouvy ze dne [datum]. Žalovaní požádali [příjmení] o poskytnutí úvěru ve výši 129 000 Kč a zavázali se vrátit tyto finanční prostředky v 66 splátkách po 3 770 Kč měsíčně, s úrokem ve výši 24,18 % ročně; součástí splátky byly rovněž poplatek za správu ve výši 99 Kč a poplatek za pojištění ve výši 84 Kč Smluvní vztah se řídil také obchodními podmínkami pro osobní úvěry [příjmení] a všeobecnými obchodními podmínkami. Strany smlouvy se dohodly, že veškeré spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným [právnická osoba], [IČO]. Protože žalovaní úvěr řádně nespláceli, [příjmení] dopisem ze dne [datum] celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalované k neprodlené úhradě dluhu. Pohledávka za žalovanými byla [příjmení] postoupena žalobkyni (resp. [právnická osoba] a.s., [IČO], která zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní, rozhodným dnem fúze byl [datum]), oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovaným zasláno dne [datum]. Rozhodčím nálezem JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. A/2011 [číslo], bylo žalovaným uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 146 241,13 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 40 810,40 Kč. Na základě uvedeného rozhodčího nálezu byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 6. 2012, č. j. 56 EXE 415/2012-41, nařízena exekuce, usnesením ze dne 1. 12. 2015, č. j. 142 EX 00793/12-279, byla exekuce zastavena. Soud prvního stupně dále zjistil, že v rámci exekuce bylo vymoženo celkem 310 644,25 Kč, na účet oprávněného (žalobkyně) byla převedena částka 215 729,25 Kč. 3. Soud prvního stupně s ohledem na dobu uzavření smlouvy posuzoval nárok uplatněný žalobou podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Uzavřel, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. obch. zák., přičemž při tomto hodnocení vycházel z obsahu návrhu na uzavření smlouvy a z jeho akceptace, a dále uzavřel, že došlo k uzavření smlouvy o pojistné smlouvě dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. S ohledem na námitky žalovaných soud prvního stupně konstatoval, že způsob volby rozhodce nebyl sjednán transparentně, přesto žalobkyně zahájila rozhodčí řízení podáním návrhu po dni [datum], kdy bylo vydáno sjednocující usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Soud prvního stupně dále s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1091/19, konstatoval, že rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky není způsobilým exekučním titulem, a vzhledem k tomu, že exekuce byla zahájena až po shora uvedeném rozhodném datu, nedošlo ke stavení promlčecí doby po dobu zahájeného rozhodčího řízení. Soud prvního stupně dále dovodil, že nárok žalobkyně je promlčen, neboť ke dni [datum] zesplatněním celého zbytku dluhu byli žalovaní v prodlení s úvěrovými splátkami na jistině ve výši 124 030,58 Kč, přičemž tato částka narůstala postupně neplněním dílčích splátek a poslední splátka před zesplatněním byla splatná [datum]. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne [datum], bylo podle soudu prvního stupně nutné vzít v úvahu promlčení od splátky splatné [datum] (s ohledem na čtyřletou promlčecí dobu). Promlčení splátek pojistného se řídilo občanským zákoníkem, promlčecí doba tedy byla tříletá. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že žalovaní hradili svůj dluh i po postoupení pohledávky od [datum] do poslední úhrady dne [datum], neboť tyto částky byly žalobkyni placeny na základě neústavního postupu věřitele, který podal návrh na vydání rozhodčího nálezu, jenž však nebyl způsobilým exekučním titulem. Soud prvního stupně dále konstatoval, že neposoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou, nicotnou nebo trpící jinými vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a jako důvodnou neposoudil ani námitku žalovaných o neplatnosti smlouvy z důvodu rozdílného právního posouzení stranami, neboť takový případný omyl nemůže neplatnost způsobit. 4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, náhradu nákladů řízení v plné výši. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že ze strany soudu prvního stupně došlo k nesprávnému posouzení věci. Pokud jde o posouzení nároku jako promlčeného, žalobkyně uvedla, že primárně byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, a na jejím základě byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 129 000 Kč. Tuto skutečnost nemůže změnit neplatnost rozhodčí doložky či tvrzení žalovaných, že splátky spláceli na základě neplatného rozhodčího nálezu, neboť žalovaní jako dlužníci spláceli svůj dluh z důvodu svého závazku sjednaného v úvěrové smlouvě. Proto bylo nutné aplikovat § 323 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 407 odst. 2, odst. 3 obch. zák., a jejich jednání posoudit jako uznání závazku částečným plněním dluhu; od každé úhrady tak počínala běžet nová čtyřletá promlčecí doba. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána [datum], k promlčení žádné části nároku nemohlo podle žalobkyně dojít. Žalobkyně připomněla, že žalovaní zaplatili poslední (částečnou) splátku ve výši 2 000 Kč dne [datum], následně se dostali do prodlení se splácením dluhu. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky bylo dohodnuto, že je věřitel oprávněn prohlásit všechny závazky za okamžitě splatné. V tomto případě přistoupila [příjmení] ke zesplatnění úvěru dne [datum], oběma žalovaným zaslala dne [datum] prohlášení o okamžité splatnosti, které bylo žalovaným doručeno v souladu se zásadami uvedenými ve Všeobecných obchodních podmínkách [příjmení] dne [datum]. Úvěr byl zesplatněn v částce 146 241,13 Kč, z toho jistina činila 124 030,58 Kč, smluvní úroky po splatnosti činily 16 715,46 Kč, úroky z prodlení po splatnosti činily 2 597,09 Kč a poplatky po splatnosti činily 2 898 Kč. Po započítání plateb, které byly provedeny žalovanými po zesplatnění pohledávky i po podání žaloby, činí zůstatek dluhu 98 334,44 Kč spolu s úrokem ve výši 24,18 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. 6. Žalovaní k odvolání uvedli, že jsou přesvědčeni, že mezi účastníky (jejich předchůdci) došlo k uzavření smlouvy o půjčce, která byla pouze ve formuláři [příjmení] nadefinována jako„ úvěr“, nebyla však podřízena režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Právní předchůdce žalobce souhlasil s tím, že poskytnuté finanční prostředky budou vraceny postupně, tedy souhlasil s plněním ve splátkách. Jednotlivé nároky ze smlouvy se proto podle žalovaných promlčovaly ve tříleté promlčecí lhůtě. Pokud by však soud nepřisvědčil právní kvalifikaci smlouvy žalovaných, a měl za to, že žalovaní uzavřeli smlouvu o úvěru, byly by promlčeny všechny nároky vzniklé před [datum], celkem by podle žalovaných bylo promlčeno 40 427,60 Kč. Žalobkyně nijak nevysvětlila, jak dospěla k žalovaným částkám, jak je možné, že ač žalovaní uhradili 24 938,32 Kč, jistina byla ponížena pouze o 9 126,84 Kč, přičemž způsob započtení plateb přijatých předchůdcem žalobkyně není z historického výpisu z úvěrového účtu patrný. Žalovaní souhlasili s názorem soudu, že rozhodčí řízení zahájené dne [datum] bylo zahájeno až po publikaci sjednocujícího stanoviska velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, věřitel tedy již při zahájení rozhodčího řízení věděl, že je jeho postup nezákonný. I přesto byl dne [datum] podán návrh na zahájení exekučního řízení. Žalobkyně za této situace není chráněna dobrou vírou a promlčecí doba jejího nároku přestala běžet až dnem řádného zahájení této projednávané věci. Nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně, že plněním žalovaných ve splátkách došlo k uznání dluhu, neboť k domnělým splátkám docházelo nedobrovolně prostřednictvím nezákonně vedené exekuce na základě neplatného rozhodčího nálezu. Žalovaní dále uvedli, že v rámci exekučního řízení uhradili částku 278 136,25 Kč, která po zohlednění veškerých promlčených nároků, na které není žalobkyně oprávněna započítávat, zcela pokryla případný nepromlčený