20 CO 25/2022-77 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení pozemků v [katastrální uzemí] - parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba: [příjmení] [jméno], č. ev. [anonymizováno] a parc. [číslo] [list vlastnictví] pro [územní celek], kat. území [příjmení] [jméno], z exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.), a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě na vyloučení nemovitých věcí z exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované (oprávněné) vůči bývalé manželce žalobce (povinné), kterou žalobce odůvodnil tím, že exekučním příkazem byla nařízena exekuce předmětných nemovitých věcí (jako nevypořádaného SJM) k vymožení pohledávky žalované vůči jeho bývalé manželce, a jelikož poté nemovité věci na základě vypořádání SJM připadly do jeho výlučného vlastnictví, žalobce jako třetí osoba (rozvedený manžel povinné) uplatňuje právo vylučující jejich postižení v exekuci podle ust. § 267 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Vymáhaná pohledávka je výlučným závazkem jeho bývalé manželky, která je povinnou v exekuci a vlastnické právo žalobce k nemovitým věcem představuje právo třetí osoby nepřipouštějící výkon rozhodnutí. 3. Při svém rozhodování soud vycházel ze zjištění, že pověřený soudní exekutor, v rámci exekuce vedené k vymožení pohledávky žalované jako oprávněné proti povinné [jméno] [příjmení] [příjmení] (rozvedené manželce žalobce), rozhodl exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] o nařízení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí, zapsaných na [list vlastnictví] pro kat. území [příjmení] [jméno] jako SJM povinné a žalobce. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (ve znění opravného usnesení) bylo vypořádáno zaniklé společné jmění žalobce a jeho bývalé manželky (povinné) tak, že dotčené nemovitosti byly přikázány do vlastnictví žalobce, a dluh, který je předmětem exekučního řízení (který soud posoudil jako součást společného jmění manželů), byl přikázán k úhradě povinné. Soud prvního stupně dále zjistil, že v exekučním řízení se žalobce (v postavení manžela povinné) domáhal částečného zastavení exekuce vedené prodejem předmětných nemovitostí (mimo jiné s tím, že na základě vypořádání SJM se stal výlučným vlastníkem nemovitostí a předmětem exekučního vymáhání je dluh povinné), přičemž jeho návrh byl jako nedůvodný zamítnut (usnesením exekučního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo dovolání žalobce odmítnuto). Z insolvenčního rejstříku pak soud zjistil, že ve věci žalobce je u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vedeno insolvenční řízení zahájené vyhláškou zveřejněnou dne [datum], v němž bylo usnesením zveřejněným dne [datum] schváleno oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty, do které byly zahrnuty i předmětné nemovité věci. 4. Na podkladě výše uvedených zjištění soud prvního stupně posoudil žalobu jako nedůvodnou. Především dospěl k závěru, že s ohledem na ust. § 229 odst. 3 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenčního zákona) a § 398 odst. 1 věty první insolvenčního zákona, žalobce není věcně legitimován k podání vylučovací žaloby ve vztahu k dotčeným nemovitostem z důvodu, že vymáhání majetku ve prospěch majetkové podstaty přísluší insolvenčnímu správci. Současně dovodil, že žalobce se nemůže účinně domáhat vyloučení nemovitých věcí při aplikaci ust. § 267 občanského soudního řádu ve znění zák. č. 139/2015 Sb., neboť exekuce vedené proti povinné (jeho bývalé manželce) se účastní v postavení manžela povinné a vylučovací žaloba podle § 267 odst. 2 občanského soudního řádu představovala způsobilou obranu manžela povinného proti postižení věcí v exekuci jen do [datum]. Nadále má manžel povinného možnost obrany proti nepřípustnému postižení majetku v exekuci výhradně návrhem na částečné zastavení exekuce podle ust. § 262b odst. 1 občanského soudního řádu, kteréžto možnosti také žalobce využil. Pro úplnost soud dodal, že žaloba by nemohla být důvodná i pokud by byly předpoklady pro její věcné posouzení, neboť by nebyl důvod odklánět se od závěrů, k nimž dospěly soudy v řízení o návrhu žalobce na částečné zastavení exekuce. 5. Proti uvedenému rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který se zamítnutím žaloby nesouhlasil a soudu prvního stupně vytýkal, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K tvrzenému nedostatku své aktivní legitimace z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení uváděl, že aplikace ust. § 246 ins. zákona není namístě s tím, že insolvenčnímu dlužníku není zcela zapovězeno nakládat s majetkem po zahájení insolvenčního řízení, pouze s ním nesmí nakládat způsobem, který by vedl k podstatným změnám majetkové podstaty a ke snížení uspokojení věřitelů. Pokud nedojde k podstatné změně majetkové podstaty a ke snížení uspokojení věřitelů, nepředstavuje podání žaloby ve vztahu k uplatňovaným nárokům neúčinné jednání (§ 246 odst. 2 ins. zák.) a žalobce je aktivně věcně legitimován. Tento předpoklad je v dané věci splněn, neboť vyloučením nemovitostí z exekuce nedojde ke změně majetkové podstaty, v níž nemovitosti zůstanou, a nedojde ke snížení uspokojení věřitelů. Žalobce nesouhlasil ani s názorem soudu prvního stupně, že není oprávněn domáhat se vyloučení nemovitostí žalobou podle ust. § 267 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 139/2015 Sb. Uznával, že vylučovací žalobou se již nemůže bránit manžel povinného, ale poukazoval na to, že v dané věci vystupuje jako bývalý manžel povinné. Dovolával se výkladu k ust. § 267 občanského soudního řádu, v komentovaném znění Občanského soudního řádu Nakl. C. H. Beck r. 2017, v němž se uvádí, že excindační žalobou se může domoci vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí i bývalý manžel povinného, jestliže výkon rozhodnutí postihuje majetek, který sice dříve náležel do společného jmění povinného a jeho manžela, ale manžel jej nabyl dohodou o vypořádání společného jmění manželů. Přípustnost podání excindační žaloby bývalým manželem povinného dovozoval i z odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 984/19, podle kterého má bývalá manželka účastníka smíru (zavázaného platební povinností) možnost obrany proti důsledkům na její vlastnický status, jednak excindační žalobou podle § 267 o.s.ř. a jednak návrhem na zastavení exekuce ve vztahu ke své osobě. Jelikož žalobce vystupuje jako bývalý manžel povinné, nikoli jako její současný manžel, byl oprávněn podat vylučovací žalobu podle ust. § 267 o.s.ř. Žalobce trval na vyloučení nemovitostí z exekuce s tím, že k nim má jako třetí osoba (bývalý manžel povinné) právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí, a pokud by došlo k prodeji nemovitostí v rámci exekuce vedené proti jeho bývalé manželce, byl by – s ohledem na výsledek vypořádání SJM – povinen k úhradě závazků bezmála ve dvojnásobné výši než bývalá manželka, bez možnosti situaci jakkoliv ovlivnit. Vyloučení nemovitostí může legitimně očekávat, a to zejména kvůli nepoměru mezi závazky přikázané v rámci vypořádání k úhradě jemu a bývalé manželce. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry soud prvního stupně prezentovanými v napadeném rozsudku. S odkazem na rozhodnutí exekučního soudu, odvolacího soudu a Nejvyššího soudu ČR, poukázala rovněž na to, že předmětné otázky byly již řešeny v rámci řízení o návrhu žalobce, jako manžela povinné na částečné zastavení exekuce, a skutečnost, že uvedený nárok byl již soudy projednán, může zakládat překážku věci rozhodnuté. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku a požadovala náhradu nákladů odvolacího řízení. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu /o.s.ř.) – po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. napadený rozsudek, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V souladu s ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. odvolací soud rozhodl bez nařízení odvolacího jednání, když odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení a účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání k výzvě odvolacího soudu (konkludentně) souhlasili. 8. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z výše uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně, jimiž bylo prokázáno, že v exekuci vedené k vymožení pohledávky žalované (oprávněné v exekuci) vůči bývalé manže