20 CO 283/2021-321 — Krajský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora citovaným usnesením ve výroku I. rozhodl, že se povoluje soudní prodej zástavy pro pohledávku [právnická osoba], se sídlem [adresa], PSČ: [číslo], IČO: [číslo], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B. [anonymizována tři slova], vyplývající ze Smlouvy o poskytování úvěrů, příslibů a bankovních záruk [číslo] ve znění dodatků [číslo] až [číslo] v celkové výši 94 327 558,42 Kč, a to pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, jiná st., pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – [obec], [adresa], prům. obj., pozemku parc.č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, prům. obj., pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], ve vlastnictví [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [IČO], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo]. Podle výroku II. je zástavní dlužník povinen uhradit zástavnímu věřiteli náklady řízení ve výši 5 000 Kč, přičemž tyto náklady budou uspokojeny z výtěžku prodeje zástavy. 2. V řízení podle ust. § 353a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních tak soud po nařízení jednání na základě předložených listin v dané věci uzavřel, že zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku a zástavní právo k zástavě ve vlastnictví zástavního dlužníka a jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověl. Vycházel z toho, že smlouvou o poskytování úvěrů, příslibů a bankovních záruk [číslo] ze dne 1. 9. 2014 včetně dodatků smlouvy 1-6 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2016 včetně seznamu přihlášených pohledávek bylo doloženo, že má vůči obligačnímu dlužníkovi [právnická osoba] a.s. pohledávku v celkové výši 94 327 558,42 Kč Zástavní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí bylo pak doloženo, že k zajištění této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem a zástavní dlužník je vlastníkem zástavy - a to pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, jiná st., pozemku parc.č. St. [číslo], jehož součástí je stavba – [obec], [adresa], prům. obj., pozemku parc.č. St. [číslo], jehož součástí je stavba – bez čp/če, prům. obj., pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu poukázal na to, že soud v této fázi řízení neprovádí dokazování, ale omezuje se pouze na doložení tří zákonných podmínek ve smyslu § 358 odst. 1 z.ř.s. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému zástavnímu věřiteli přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek. 3. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník včasné odvolání. Namítal, že trpí zejména vadou, že bylo vydáno v rámci soudního jednání, o jehož odročení zástavní dlužník řádně, včas a důvodně žádal a soud mu upřel jeho základní právo jednání se zúčastnit. Napadené usnesení dále spočívá na nesprávném hodnocení důkazů, když zástavní věřitel zejména řádně nedoložil existenci své údajné pohledávky, kdy ani nepředložil příslušné listiny v originálech nebo úředně ověřených kopiích. Usnesení je nepřezkoumatelné, neboť se soud prvního stupně vůbec nevypořádal s námitkou ohledně neexistence předmětné pohledávky, jakož i nepravosti některých listin. Při jednání před odvolacím soudem zástavní dlužník doplnil svoje odvolání o námitku, že soud prvního stupně ve věci jednal a rozhodl přesto, že zástavní dlužník podal návrh, aby do řízení jako vedlejší účastník vstoupila [právnická osoba] a.s. a o tomto návrhu nebylo rozhodnuto. Navrhoval, aby z uvedených důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 4. Zástavní věřitel uváděl, že v daném řízení předloženými listinami osvědčil všechny rozhodné skutečnosti a navrhoval potvrzení napadeného usnesení. 5. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a a násl. o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení včetně postupu soudu prvního stupně, který předcházel jeho vydání a shledal důvody pro jeho částečnou změnu, nikoli však z důvodů namítaných zástavním dlužníkem. Věc přitom projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástavního věřitele, který svoji neúčast u jednání omluvil a nežádal o jeho odročení (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 6. Řízení o soudním prodeji zástavy je od 1. 1. 2014 upraveno v ust. § 353a až § 358 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. V ust. § 354 a § 355 se uvádí, že řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Účastníky jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník. Podle ust. § 356 tohoto zákona, ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Podle ust. § 357 zákona, v řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se nepoužijí. Podle ust. § 358 zákona, soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci (odst. 1). Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě (odst. 2). Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy (odst. 3). 7. Podle § 358 odst. 1 zák. č. 293/2013 Sb. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Všechny tři tyto skutečnosti musí být splněny. Další skutkové okolnosti pak soud při rozhodování o nařízení prodeje zástavy nezkoumá. Není proto ani rozhodné, zda dříve vzniklá pohledávka zástavního věřitele existuje i v okamžiku rozhodování o nařízení prodeje zástavy, příp. zda existuje ve výši, v jaké původně vznikla. Těmito dalšími otázkami se soud v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy nezabývá a své uplatnění mohou mít jen ve fázi druhé, nařídí-li soud na návrh zástavního věřitele výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Pro rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy přitom nemusí být rozhodné skutečnosti (zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě, a kdo je zástavním dlužníkem) prokázány (postaveny najisto), ale postačuje, budou-li takové skutečnosti listinami nebo jinými důkazy osvědčeny. Cílem první fáze soudního prodeje zástavy totiž není zjišťování skutečného stavu věci, nýbrž toliko zjištění, zda rozhodné skutečnosti jsou osvědčeny. (srov. např. rozh. Nejvyššího soudu z 18. 3. 2015, sp. zn. 1333/2014). Postačuje tedy, aby zástavní věřitel předložil takové listiny, které jsou způsobilé rozhodné skutečnosti osvědčit, tj. jeví-li se z předložených listin nebo z jiných důkazů rozhodné skutečnosti alespoň jako pravděpodobné, resp. vedou-li takové listiny a důkazy k jejich posouzení jako pravděpodobných. Zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat proto pouze to, zda tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 384/2016). To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 358 odst. 1 zák. č. 293/2013 Sb. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti, nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu