27 CO 201/2022-112 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře č.j. 5 C 269/2021-78 ze dne 24.5.2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) soud prvního stupně rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám zástupce žalované advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] na jedné straně a žalovaným (jako zhotovitelem) na druhé straně byla platně uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla přístavba domu na adrese [adresa]. Záloha ve výši [částka] byla zaslána na bankovní účet žalovaného, žalovaný dílo prováděl, ale v ujednaném termínu celé dílo nedokončil. Proto objednatelé odstoupili od smlouvy, žalovaný jako zhotovitel vyúčtoval provedenou část díla, ale nespotřebovaný zbytek zálohy ve výši [částka] nevrátil. O tom ani nebyl spor. Pohledávku žalobce (manželů) považoval soud prvního stupně za prokázanou. Zamítnutí žaloby založil soud prvního stupně pouze na tom, že žalobce nejprve postoupil pohledávku na Bc. [anonymizováno], který od žalovaného vymohl plnění [částka], proto zbývá [částka]. Žalobce a Bc. [anonymizováno] se poté dohodli na ukončení spolupráce (na zpětném postoupení pohledávky), žalovanému to ale již nebylo (na rozdíl od prvního postoupení) zákonem předvídaným způsobem notifikováno, proto žalobce nebyl ke dni vyhlášení rozsudku aktivně legitimován k vymáhání pohledávky. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle úspěchu žalovaného. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce, a to v celém rozsahu. Nově začal tvrdit, že fakticky k postoupení pohledávky nedošlo, resp. došlo jen k postoupení práva vymáhat pohledávku, přičemž samotná pohledávka však zůstala ve„ vlastnictví“ žalobce. V takovém případě pak nebylo nutné žalovaného vyrozumívat o postoupení. Argumentoval též výhradou vlastnického práva ve vztahu nezaplacení ceny za postoupení pohledávky a odkazoval na související judikaturu Nejvyššího soudu. 4. Žalovaný naopak navrhl rozsudek soudu prvního stupně potvrdit s odůvodněním, že námitky žalobce nejsou opodstatněné. 5. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ohledně předmětu odvolacího řízení soudní smír v (obsahovém) znění specifikovaném ve výroku tohoto usnesení. 6. Podle § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění - občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. 7. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 8. Odvolací soud za této situace postupoval podle shora citovaných zákonných ustanovení za použití § 220 odst. 2 o.s.ř. a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že smír uzavřený účastníky schválil, neboť předmětem řízení je takový nárok žalobce (nárok jednoho z manželů jako společných věřitelů na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu nespotřebované zálohy na provedení díla), ohledně něhož lze smír uzavřít. Povinností soudu je strany k smírnému řešení vést a nezasahovat do jejich autonomie. Strany tak mohou své sporné vztahy narovnat nejen částečným plněním, ale i uspokojením celého nároku či naopak zcela bez uspokojení uplatněného nároku, včetně příslušenství. Smírné řešení se může promítnout i v ujednání o lhůtě k plnění nebo o náhradě nákladů řízení, včetně její výše. Vyloučen není ani takový smír, jehož podstatou je něco jiného, než bylo původně předmětem řízení, pokud tím spor o předmět řízení odpadne. Smírem lze vypořádat i další nároky či vzájemné nároky, které původně nebyly předmětem řízení. 9. Uvedený smír neodporuje právním předpisům správně citovaným v rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění odvolací soud v tomto směru odkazuje. Je nepochybné, že žalovaný skutečně dílo dokončil jen z části, a po právu tak obdržel jen část ceny díla, nicméně nespornou část nespotřebované zálohy nevrátil. Posouzení věci podle § [číslo] a násl., zejm. § 2999 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) tedy bylo zcela správné. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že následně došlo k postoupení pohledávky a částečnému vrácení zálohy postupníkovi. Odvolací soud se pouze neztotožnil s tím, že zpětné postoupení nebylo žalovanému notifikováno, neboť nejméně u jednání soudu, kde byl žalovaný přítomen prostřednictvím advokáta, byly provedeny důkazy prokazující zpětné postoupení pohledávky Bc. [anonymizováno] (viz § 1882 odst. 1 o.z. ve spojení s § 41 odst. 3 o.s.ř.), jinak se jednání žalobce a Bc. [anonymizováno] interpretovat nedá. Odvolací námitky žalobce (založené mimo jiné na nepřípustných novotách – viz § 205a o.s.ř.) nejsou přiléhavé a podle názoru odvolacího soudu jsou i dodatečně smyšlené. O žádnou výhradu vlastnického práva ani o postoupení pouhého práva vymáhat pohledávku zde nešlo. Na nároku žalobce to ale ze shora uvedených důvodů nic nemění. 10. V daném případě se strany dohodly na narovnání uplatněného nároku, včetně příslušenství. Strany se dohodly i o náhradě nákladů řízení s tím, že navíc nebudou uplatňovány další potenciální (sporné) nároky, které strany mezi sebou v daném právním vztahu mají (měly). Tím byla za uvedeným vztahem záměrně učiněna ke dni uzavření smíru tzv. tlustá čára. 11. Pro účely smíru (narovnání) lze vyjít z toho, a bývá to spíše pravidlem, že některé rozhodné skutečnosti zůstanou sporné (neprokázané), popř. že zůstane sporné právní posouzení uplatněných nároků. To je kompenzováno nesporným obsahem nové pohledávky vyplývající ze soudního smíru. Takový smír neodporuje právním předpisům. Strany smíru nejlépe vědí, jak se všechny rozhodné skutečnosti udály a jak vzniklý spor urovnat ke spokojenosti všech zúčastněných. 12. S ohledem na komplexní obsah smíru odvolací soud již o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nerozhodoval, neboť výrok o náhradě nákladů řízení (vzniklých stranám před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem) je zahrnut v obsahu uzavřeného a odvolacím soudem schváleného smíru (srov. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). 13. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalované bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého se v případě schválení soudního smíru vrací zaplacený poplatek (jen z odvolání) snížený o 20 %, nejméně však o [částka]. Ze zaplaceného poplatku z odvolání ve výši [částka] se proto vrací [částka].