28 CO 19/2022-78 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení příspěvku za porušení povinnosti pojistit vozidlo žalovaného podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Tvrdila, že žalovaný je vlastníkem vozidla reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované, v období od [datum] do [datum] však žalovaný neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, ač mu to zákon ukládá. Vozidlo nebylo pojištěno 161 dnů, žalobkyně proto požadovala zaplacení příspěvku ve výši 14 973 Kč (161 x 93 Kč) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč (celkem 15 273 Kč). Žalovaný se tomuto požadavku bránil s odůvodněním, že od [datum] bylo vozidlo v opravně, je opravnou pojištěno, současně je po havárii a nepojízdné, od roku 2017 nemá emise a STK a proto ani nemůže být provozováno. 2. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 14 343 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky 930 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 313,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). 3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], v uvedeném období nebylo k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb. Vozidlo bylo v tomto období evidováno registrem silničních vozidel jako provozované. Žalobkyně na základě údajů od pojistitelů vyzvala žalovaného k zaplacení pojistného za dobu od [datum] do [datum], vyčísleného částkou 15 273 Kč; výzva z [datum] byla žalovanému doručena [datum]. Soud prvního stupně dále zjistil, že vozidlo bylo pojištěno v období od [datum] do [datum] [anonymizována tři slova] na základě pojistné smlouvy [číslo]. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona o pojištění odpovědnosti a uzavřel, že pokud vozidlo nebylo v předmětném období pojištěno a zároveň se na ně nevztahuje žádná z výjimek placení pojištění, žalobce porušil svou povinnost stanovenou zákonem o pojištění odpovědnosti a žalobkyni vznikl nárok na úhradu příspěvku za každý den porušení zákonné povinnosti. Soud prvního stupně uvedl, že toto porušení povinnosti trvalo 151 dnů, žalovaný je povinen platit 93 Kč za každý den porušení a dále má žalobkyně právo na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, celkem 14 343 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 930 Kč, soud prvního stupně žalobu zamítl. 5. K námitkám žalovaného, že vozidlo je umístěno v autoservisu a tímto autoservisem je pojištěno, soud prvního stupně uvedl, že tvrzená pojistná smlouva, která byla uzavřena s [právnická osoba], [anonymizována tři slova], by ani v případě, že byla uzavřena a trvá její účinnost, nekryla obsahově ani výší pojistného plnění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti. Podle soudu prvního stupně z listin, které žalovaný předložil, vyplývá, že se jedná o běžné pojištění podnikatelských rizik, vztahující se zejména k odpovědnosti za škodu způsobenou na movité věci, kterou pojištěný převzal za účelem objednané činnosti. Tvrzenou pojistnou smlouvu nelze považovat za pojistnou smlouvu k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ani s ohledem na minimální náležitosti smlouvy uvedené v § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, kdy minimální limit pojistného plnění činí podle zákona o pojištění odpovědnosti 35 000 000 Kč, avšak tato hranice plnění pojistitele při jedné škodní události nebyla ve smlouvě splněna. Žalovaný dále namítal, že vozidlo je od [datum] nepojízdné, není provozováno a že neprovozované vozidlo nemůže způsobit žádnou škodu. K tomu soud prvního stupně uvedl, že do [datum] se povinnost platit pojistné vztahovala k vozidlům, která byla skutečně provozována. Následně však došlo ke změně zákona o pojištění odpovědnosti, a povinnost pojistitele platit pojistné se vztahuje i na vlastníky vozidel neprovozovaných, ale zapsaných v registru vozidel. Rozhodující pro povinnost platit příspěvek nepojištěného vozidla do garančního fondu je proto podle soudu prvního stupně podle nové úpravy již jen stav zapsaný v registru silničních vozidel. Dosavadní judikatura po změně zákona není při posuzování této věci nadále použitelná. Pokud žalovaný namítal, že pojištění vozidla u [právnická osoba], v období po [datum] lze dovodit z rozsudku soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 10 C 65/2019, jímž byla žalovanému uložena povinnost platit částku 1 786 Kč spolu s úrokem z prodlení od [datum] do [datum], soud prvního stupně konstatoval, že částka 1 786 Kč představuje již dospělý dluh na pojistném za období od [datum] do [datum], kdy ještě bylo vozidlo pojištěno, a zmíněné období od [datum] do [datum] je pouze obdobím, za které je vyčíslen a požadován úrok z prodlení z této částky; neznamená tedy, že by ještě po [datum] bylo vozidlo pojištěno. 6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyni, která byla podle soudu prvního stupně úspěšná pouze ohledně části svého nároku, přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení (v rozsahu 87,82 %). 7. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci soudu prvního stupně, nesouhlasí však se závěrem soudu prvního stupně, že nepojištěné období činí 151, nikoliv 161 dnů. Má za to, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení nejen přiznané částky ve výši 14 343 Kč s příslušenstvím, ale i částky 930 Kč s příslušenstvím, tedy že má právo na zaplacení celé jí v žalobě požadované částky 15 273 Kč spolu s příslušenstvím. S ohledem na to žalobkyně požaduje i právo na plnou náhradu nákladů řízení. Z tohoto důvodu navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil. 8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání i žalovaný, který namítl, že podle jeho přesvědčení je předmětné vozidlo pojištěno autoopravnou a toto vyplývá z předložených listin. Žalovaný měl vše připravené na jednání soudu, které se konalo [datum], zmocněnec žalovaného se však musel tento den dostavit na očkování proti Covid-19 do nemocnice na [anonymizováno], kde se také léčí. Hned po očkování se mu udělalo nevolno a musel tam zůstat na pozorování, po příchodu do domácího ošetřování se hned omluvil a vše vysvětlil. Tato situace nemůže mít vliv na rozsudek, v němž jsou špatně vyložené okolnosti, a kdyby soud odložil projednávání věci, jak byl o to žádán, tak by se vše vysvětlilo. Žalovaný namítal, že soud zpochybňuje, zda předložená pojistná smlouva byla uzavřena a stále trvá, to si soud měl sám zjistit, pokud měl číslo pojistky. Podle žalovaného se smlouva na daný případ vztahuje, neboť obsahuje ustanovení, že za movité věci se považují i motorová vozidla. Podle žalovaného registr silničních vozidel nemohl vozidlo vyhodnotit jako provozované, pokud vozidlo nemá platné emise a STK, proto registr mohl potvrdit pouze vlastníka vozidla. Žalovaný je přesvědčený, že v právním státu není možné požadovat placení za vozidlo, které je několik let rozebrané, na soukromém pozemku, v soukromé autodílně, zároveň tím podle něj není myšleno, že v takovém případě má vlastník dávat registrační značky do depozita, platit za uložení a navyšovat si tak náklady. Uvedl i to, že vozidlo nemůže stát v servisu bez registračních značek, za to byla udělena pokuta. Dále žalovaný v odvolacím řízení namítl, že žaloba byla podána opožděně, neboť žalobkyně požaduje příspěvek za období od [datum] do [datum], žaloba ale byla podána až [datum], ač se tak mělo stát do jednoho roku. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné, odvolání žalovaného důvodné není. 10. V první řadě je nutné k námitce žalovaného, že neměl možnost řádně bránit své právo před soudem prvního stupně, uvést, že žalovaný byl k jednání soudu, které se konalo [datum], prostřednictvím svého zástupce řádně předvolán (předvolání k jednání mu bylo doručeno dne [datum]), žalovaný ani jeho zástupce se k jednání nedostavili,