22 Co 136/2024-218 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , anonymizováno, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované se stavbou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , Anonymizováno, , anonymizováno, , Anonymizováno, a kabelové rozpojovací skříně , Anonymizováno, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) ve vlastnictví ČEZu a pozemky p. č. 1937/14 a 1937/16 zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. , adresa, nad , jméno FO, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jsou zatíženy služebností inženýrské sítě – vedením elektrické přípojky v rozsahu dle geometrického plánu jakožto nedílné součásti rozsudku, ve prospěch pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , anonymizováno, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož spoluvlastníky jsou žalobci a aby bylo určeno, že pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaný na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , anonymizováno, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované je zatížen služebností čerpání vody ze studny umístěné na tomto pozemku ve prospěch pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, (má být , Anonymizováno, – pozn.odv.soudu) v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. , adresa, , Anonymizováno, , anonymizováno, u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož spoluvlastníky jsou žalobci. Výrokem II. rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku 47 537,44 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.2. Všechny dále uvedené nemovité věci (dále též i „nemovitosti“) se nachází v k. ú. a obec , adresa, , Anonymizováno, , anonymizováno, .3. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání z důvodu vadně zjištěného skutkového stavu a od toho se odvíjejícího nesprávného právního posouzení. Skutkový stav byl zjištěn nesprávně, protože soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechem žalobců, který byl podle § 131 o. s. ř. potřebný k otázce poctivé držby, zda žalobci při uchopení držby měli nepoctivé úmysly. V této části je dokazování neúplné (a soud prvního stupně nevysvětlil, proč navrhovaný důkaz neprovedl), neboť není z čeho soudit na nepoctivou držbu služebnosti. Důkazní břemeno o nepoctivosti držby navíc zatěžuje žalovanou. Dále bylo soudu prvního stupně vytčeno, že skutkové hodnocení zatížil hodnocením právním, když při, Anonymizováno, hodnocení souladnosti svědeckých výpovědí došel k názoru, že užívání elektrické přípojky a studny má charakter pouhé výprosy. Z dokazování vyplynulo, že celý areál byl původně „v rukou“ jednoho vlastníka (či uživatele), a že pro celý areál existovalo v minulosti pouze jediné napojení na elektrickou rozvodnou síť a že zařízení pro příjem a měření elektrické energie, stejně tak jako studna pro čerpání vody, se nacházely pouze na pozemku nyní ve vlastnictví žalované. Při postupném dělení areálu přívod elektřiny a vody pro nemovitosti žalobců zůstal nezměněn. Žalobci při koupi pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále též „panující pozemek“) byli poučeni o tom, jakým způsobem je do jejich objektu přiváděna elektřina, kde je odběrné a měřící místo a jak je zajišťován přívod vody do jejich objektu. Od té doby (od 22. 12. 1999. tj. od nabytí vlastnictví) vykonávali „držbu elektrického kabelu i rozvodného a měřícího zařízení elektřiny“, jakož i držbu práva čerpání vody ze studny. Podíleli se přímo na rekonstrukci kabeláže a rozvodné skříně. Právě z uvedeného dělení areálu získali žalobci dobrou víru o tom, že jim náleží právo služebnosti. Nedovedli si představit, že by tomu mohlo být jinak, když nemovitosti koupili od nástupce původního vlastníka celého areálu. Držba elektrické přípojky pak pokračovala i po roce 2009, kdy služebné pozemky přešly do vlastnictví žalované. Z usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 7. 2010, č. j. 10 C 4/2009 vyplývá, že prodávající (právní předchůdce žalované) pod bodem III. prohlásil, že na převáděných nemovitostech vázne věcné břemeno trpění elektrického vedení. A i když na LV č. , hodnota, žádný zápis o tom není, bylo přinejmenším postaveno na jisto, že žalovaná o existenci povinnosti trpět věcné břemeno elektrického vedení při uzavírání uvedeného smíru věděla. V řízení bylo prokázáno, že dodávka elektrického proudu prostřednictvím předmětné elektrické přípojky fungovala až do 8. 10. 2021, kdy byla dodávka přerušena v důsledku „shozeného“ hlavního jističe a tato závada se opakovala. Po jednání mezi stranami došlo dne 14. 3. 2022 k obnovení dodávky elektřiny, která trvala až do 15. 6. 2022, kdy došlo k odpojení ze sítě v důsledku poškození pilíře s elektrickým rozvaděčem a měřícím zařízením. Žalobci si zajistili, že měřící zařízení bude nově umístěno na jejich pozemku, takže pro dodávku elektřiny potřebují pouze to, aby na pozemku žalované došlo k napojení elektrické přípojky k distribuční soustavě. Dále žalobci vytkli soudu prvního stupně nesprávné právní hodnocení, pokud užívání elektrické přípojky a studny ze strany žalobců posoudil jako „nedržbu“. Pokud soud prvního stupně citoval rozsudek Nejvyššího soudu (dále též jen „NS“) sp. zn. 22 Cdo 1568/2012, tak ten „odůvodňuje spíše držbu směřující k vydržení věcného břemene, nikoliv existenci držby samotné“, navíc jde o rozhodnutí z doby, kdy zákon institut mimořádného vydržení neznal. Odkázali dále na rozsudky NS sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, 22 Cdo 1961/2021, 22 Cdo 1686/2021 týkající se důkazního břemene ohledně nepoctivosti držby s tím, že žalobcům nebyl nepoctivý úmysl při zahájení držby prokázán, žalovaná k nepoctivosti držby nenavrhla žádné důkazy. Dle názoru žalobců byly naplněny jak podmínky pro řádné, tak mimořádné vydržení. Pro řádné vydržení je kromě poctivosti držby vyžadována i držba pravá, zakládající se na právním důvodu, kterým je dle nich koupě části děleného areálu, když v samotném počátku, bez práva na přívod elektřiny a bez práva na přívod vody, by vlastnické právo k nemovitostem nemohlo být vykonáváno. Žalobci od počátku nevycházeli z písemné smlouvy, která by jejich práva k věci cizí přímo zakládala, ale ze smluv, které „dělily areál, a fakticky zakládaly tyto právní vztahy k děleným částem areálu“. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. K neúplně zjištěnému skutkovému stavu uvedla, že soud prvního stupně provedl výslechy všech svědků, které žalobci navrhli a tito svědci potvrdili, že otázka odběru elektřiny a vody byla založena na vzájemných neformálních dohodách. Podmínka obsažená v § 131 odst. 1 o. s. ř., podle níž lze výslech účastníka provést pouze tehdy, pokud určitou skutečnost nelze prokázat jinak, tak nebyla naplněna. Námitka žalobců o důkazním břemenu ohledně nepoctivosti držby je nevýznamná, když soud prvního stupně dokazování vztáhl k tomu, zda vůbec existovala nějaká držba a ne k tomu, zda byla poctivá či nikoliv. Tato otázka je vysvětlena v bodu 45. napadeného rozsudku. Žalovaná je přesvědčena, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav dostatečně. Správně uzavřel, že kdysi existující věcné břemeno, jehož obsah a průběh ostatně nebylo možno přesně zjistit ani v součinnosti s příslušným katastrálním úřadem, nebylo převzato do pozemkové evidence a nejpozději v roce , Anonymizováno, tak formálně přestalo existovat. Žádný zápis o věcném břemenu neexistoval ani v roce 2010, kdy se žalovaná stala vlastníkem pozemků. V závěru odvolání žalobci polemizují s právním hodnocením soudu prvního stupně, citují komentářovou literaturu a judikaturu ohledně držby jiného než vlastnického práva a dovozují, že prostým užíváním elektrického vedení a studny se ujali držby práva ve smyslu § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Opomíjí však, že základ právního hodnocení soudu prvního stupně spočívá v tom, že žalobci neprokázali, že by pro sebe vykonávali právo odpovídající údajné služebnosti a naopak, že bylo prokázáno, že užívání elektrického vedení a studny ze strany žalobců mělo svůj základ ve vzájemných dohodách vlastníků pozemků. Samotná skutečnost, že žalobci koupili část areálu, který měl původně jeden zdroj napojení elektřiny a jeden