23 Co 137/2024-167 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 245 823 Kč s příslušenstvím z titulu uhrazeného úvěru poskytnutého oběma účastníkům řízení, který žalobkyně sama uhradila a domáhala se po žalovaném poměrné části 24 % z částky 1 024 261,29 Kč s příslušenstvím.2. Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 745 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 745 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalobu, co do částky 220 078 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 220 078 Kč od 18. 10. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 58 862 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že účastníci uzavřeli společně s , právnická osoba, . smlouvu o hypotečním úvěru, kde se oba společně a nerozdílně zavázali splácet pravidelné splátky a v období od 5. 1. 2021 do 26. 9. 2023 tak činila pouze žalobkyně, která uhradila celkem 1 003 271,29 Kč (dále jen „úvěr“). Sjednaný úvěr ze dne 19. 6. 2007 byl použit na pořízení společných nemovitostí (dům , Anonymizováno, dále jen „nemovitosti“) s podíly 76/100 pro žalobkyni a 24/100 pro žalovaného. Spoluvlastnictví k nemovitostem bylo pravomocně ke dni 8. 6. 2023 zrušeno soudem tak, že nemovitosti byly přikázány žalobkyni a ta měla zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 2 914 560 Kč. O úvěru nebylo rozhodnuto, neboť nebyl v daném řízení řádně uplatněn. Účastníci uzavřeli dne 23. 12. 2020 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a úpravě společného bydlení (dále jen „dohoda“), dle které mělo dojít k vyrovnání ohledně nemovitostí tak, že se udělá odhad tržní ceny a žalovaný bude mít klíče od horní a spodní garáže. Klíče od vchodových dveří do domu nejpozději do 15. 1. 2021 předá žalobkyni. Zálohy od lednové platby splátky a veškeré zálohy spojené s provozem domu a domácnosti měla platit žalobkyně. Hypotéka byla splatná z účtu žalobkyně u , Anonymizováno, . Žalovaný se v lednu 2021 dobrovolně odstěhoval z nemovitostí. Počínaje dnem 1. 3. 2021 mu bylo zabráněno v užívání nemovitostí ze strany žalobkyně, byť se užívání domáhal. Žalobkyně bez jeho vědomí vyměnila zámky. Obvyklá tržní cena pronájmu nemovitostí byla stanovena společností , jméno FO, , právnická osoba, . vyjádřením ze dne 27. 11. 2023 na částku 32 000 Kč měsíčně bez poplatků spojených s užíváním nemovitostí.4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) a aplikoval také ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, k 15. 6. 2007 (dále jen „obč. zák.“), konkrétně podle § 511 odst. 3 věta první obč. zák. a ustanovení § 2991 OZ, § 2999 věty první OZ aplikoval na nárok žalovaného, který měl vzniknout až od ledna 2021 a který uplatnil ve smyslu ustanovení § 98 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jakožto eventuální námitku započtení své pohledávky na náhradu za omezení svého spoluvlastnického práva k nemovitostem za období 30 měsíců počínaje lednem 2021 a který vyčíslil celkem částkou 230 400 Kč (tj. 24 % z částky 32 000 Kč měsíčně, jakožto obvyklé nájemné).5. Soud prvního stupně dovodil, že žaloba je důvodná, byť jen zčásti, neboť oba účastníci se společně a nerozdílně zavázali splácet pravidelné splátky hypotéky a od 5. 1. 2021 do 26. 9. 2023 tak činila pouze žalobkyně. Žalovaným tvrzená dohoda, podle níž se žalobkyně vzdala ve vztahu k úvěru jakýchkoliv nároků vůči žalovanému, nebyla prokázána. Je zřejmé, že při společném a nerozdílném závazku obou účastníků měla žalobkyně dle § 511 odst. 3 věty první obč. zák. nárok na náhradu toho, co sama uhradila v rozsahu podílu žalovaného. Jeho výši je třeba odvodit od výše jeho bývalého spoluvlastnického podílu, neboť úvěr sloužil k pořízení nemovitostí a žalovaný se na něm podílel jen v rozsahu 24 %. Poměr ze zaplacené částky 1 003 271,29 Kč činil částku 240 785 Kč, kterou by soud žalobkyni přiznal, pokud by žalovaný nevznesl námitku započtení. Námitku žalovaného, že takový nárok spadá do vypořádání jejich společného jmění manželů, je třeba odmítnout, jelikož nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví. Ohledně pohledávky žalovaného na náhradu za omezení jeho spoluvlastnického práva k nemovitostem vyšel soud prvního stupně z ustálené rozhodovací praxe, že většinový spoluvlastník je sice oprávněn rozhodnout o užívání společné věci tak, že menšinový spoluvlastník bude věc užívat v rozsahu menším, než odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu, a dokonce i tak, že mu znemožní danou věc užívat, pak ovšem menšinovému spoluvlastníkovi náleží finanční náhrada z titulu jeho bezdůvodného obohacení (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1313/97 a následně sp. zn. 22 Cdo 753/2011 a další). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobkyně vyloučila žalovaného z užívání domu od března 2021 do pravomocného vypořádání spoluvlastnictví dne 8. 6. 2023. Takový postup žalobkyně je sice pochopitelný nicméně žalobkyně musela být srozuměna s tím, že mu za to až do vypořádání spoluvlastnictví musí náležet náhrada. Jinou variantou by bylo, pokud by nemovitosti užíval pouze žalovaný a žalobkyně bydlela jinde, přičemž by jí také náležela náhrada. Žalobkyně však jakožto většinová spoluvlastnice zvolila jiné řešení. Soud prvního stupně přisvědčil žalovanému, že mu náleží bezdůvodné obohacení za období 28 měsíců po 7 680 Kč měsíčně (24 % z prokázaného obvyklého pronájmu nemovitostí 32 000 Kč měsíčně) celkem 215 040 Kč. Nárok žalobkyně zanikl v rozsahu uplatněné námitky započtení ve výši 215 040 Kč z celkové částky 240 785 Kč. Soud prvního stupně proto vyhověl pouze co do částky 25 745 Kč, včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení běžících od lhůty stanovené v předžalobní výzvě tedy uplatněné až od 18. 10. 2023 a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. Proti rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, a to výslovně pouze proti výroku II. a III., (výrok I. tak nabyl právní moci samostatně).7. Žalobkyně namítala dezinterpretaci dohody, neboť ji respektovala. Následné rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví vycházelo z jejich dohody o tom, komu a od kdy připadnou nemovitosti. Nebyli schopni se domluvit pouze na aktuální tržní ceně. Žalobkyně nechala zpracovat několik odhadů ceny nemovitostí dle dohody, které žalovaný neakceptoval. Žalovaný dohodu nijak nezpochybňoval, ale byl subjektivně přesvědčen, že se zavázala převzít jeho závazek vůči bance. Nenamítá nic proti platnosti dohody, ale popřela převzetí závazku za žalovaného. Z dohody vyplynula povinnost žalovaného nemovitost opustit nejpozději 15. 1. 2021 a předat klíče. Vlastníkem nemovitostí se měla stát žalobkyně a vyplacen měl být žalovaný. Dohoda ani nenaznačuje požadavek žalovaného na užívání domu či ponechání si klíčů po datu 15. 1. 2021. Žalovaný rovněž po vystěhování v lednu 2021 přijížděl velmi často k nemovitostem, procházel se a vše filmoval, dokonce odvrtal zámek od garáže. Dle dohody měl žalovaný povinnost vystěhovat se z domu bez dalších nároků. Obvyklou tržní cenu za pronájem nemovitostí má za ničím neodůvodněnou a považuje ji za absurdní, protože žalovaný by nikdy za takovýto výnos nemohl svůj ideální 24 % podíl pronajmout. Muselo by být nejprve stanoveno, které místnosti po dobrovolném opuštění domu má právo užívat. Nesouhlasila s odmítnutím důkazu výslechem svědkyně Terezy Burbrové, která je dcerou žalobkyně. Namítala, že nikdy nedošlo k jednostrannému omezení žalovaného v užívání nemovitostí, s odkazem na jejich dohodu. Žalovaný se dobrovolně vzdal svého užívacího práva tím, že předal klíče. Jinak dohodu interpretovat nelze, vyjma překvapivého závěru soudu prvního stupně. Jedinou podmínkou předání nemovitostí k užívání žalobkyni bez jakýchkoliv nároků bylo, že bude žalovaný vypořádán z aktuální tržní ceny, což se též následně stalo. Mělo dojít k vysvětlení, proč je dohoda neplatná a až poté bylo možné začít vést dokazování k výši obvyklého nájmu za nemovitosti. Proto navrhovali znalecký posudek, bude-li to třeba, a nikoliv vyjádření realitní kanceláře, která nikdy na místě nebyla. Bylo uděláno jednostranně k žádosti žalovaného a je nepravdivé. Nelze souhlasit, že byla řádně vznesena námitka započtení vůči žalobkyni s ohledem na dohodu ani vznesena být nemohla, protože to neumožňovala. Požadovala změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude vyhověno ve zbývající části a bude přiznána náhrada nákladů obou řízení.8. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že souhlasil s napadeným rozsudkem. Otázkou je platnost dohody s ohledem na ch