23 Co 155/2024-93 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. 214 C 120/2023 - 61, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 28. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 5. 2023 do zaplacení, částky 2 047 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 281 Kč. Výrokem III. stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 2 237,28 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 17. 2. 2023, a na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet dne 21. 2. 2023, částka ve výši 2 500 Kč byla poskytnuta zprostředkovateli jako jeho provize, a to rovněž bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se dle úvěrové smlouvy zavázal k 25 měsíčním splátkám po 1 600 Kč. Žalovaný neplnil řádně povinnosti splátek v souladu se smluvními podmínkami a žalobkyně uvedený úvěr zesplatnila a žalovaného dne 27. 5. 2023 vyzvala k jednorázové úhradě celé dlužné částky, když předtím žalovaného písemně upomínala dne 25. 3. 2023 a 25. 4. 2023. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené úvěrové smlouvy, která měla být uzavřena elektronicky, když pro zachování písemné formy by dle soudu prvního stupně musela být listina opatřena elektronicky uznávaným podpisem, což v daném případě splněno nebylo. Převzetí finančních prostředků ve výši 30 000 Kč žalovaným posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného a vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho, shledal žalobu důvodnou v částce 30 000 Kč, představující rozdíl mezi výší bezdůvodného obohacení a částkou žalovaným (ne)uhrazenou.2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno platné uzavření úvěrové smlouvy. Znovu, tak jako v žalobě, popsala postup vedoucí k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, kdy tato byla uzavřena prostřednictvím samostatného zprostředkovatele , jméno FO, v elektronické podobě, kdy samostatný zprostředkovatel ověřoval osobu žalovaného mimo jiné tak, že po ní požadoval osobní údaje, včetně předložení dokladu totožnosti, které byly pro účely uzavření smlouvy o úvěru se souhlasem žalovaného i okopírovány a písemná forma smlouvy o úvěru byla podepsána žalobkyní dne 21. 2. 2023 jejím zaručeným elektronickým podpisem, zaslána žalovanému na jím uvedenou e-mailovou adresu a pro uzavření samotné smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen zaslat žalobkyni ze svého účtu na účet žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč s uvedeným variabilním symbolem (čísla smlouvy o úvěru). Veškeré listiny byly žalovanému zaslány na jeho e-mail a zároveň zpřístupněny i prostřednictvím jeho individuální datové schránky, tzv. schránky zákazníka zřízené zejména za účelem doručování písemností k jeho rukám. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. změnil a žalobě i v tomto rozsahu vyhověl.3. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve výroku I., a v tomto rozsahu tedy nabyl samostatně právní moci.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů převedla na bankovní účet žalovaného dne 21. 2. 2023 částku 27 500 Kč a dále na bankovní účet , jméno FO, téhož dne částku 2 500 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku a žalobkyní byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil.5. Shledal správným i právní posouzení věci soudem prvního stupně, který vycházel z ustanovení § 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), dle kterého nejde o právní jednání, chybí-li vůle jednající osoby. V souladu s ustanovením § 554 o. z. se nepřihlíží k zdánlivému právnímu jednání. V daném případě se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala uzavření jí tvrzené smlouvy o úvěru s žalovaným, když k důkazu předložila pouze text takové smlouvy, který však nebyl žalobkyní ani žalovaným podepsán. Pokud došlo k elektronickému uzavření uvedené smlouvy, bylo na žalobkyni, aby skutečnost, že ze strany účastníků byla podepsána v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, prokázala. Tato skutečnost nebyla prokázána ani žalobkyní předloženými dokumenty v elektronické podobě, které byly předloženy v PDF souboru a neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. přijatou platbou ve výši 1 Kč a odeslanou platbou ve výši 27 500 Kč či z údajů o vložení nespecifikovaného dokumentu do interní databáze žalobkyně ze dne 17. 2. 2023, z textu e-mailu obsahujícího pokyny pro podepsání dokumentu, ale ani z toho, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalovaného. Z těchto skutečností nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o podnikatelském úvěru. Žalobkyní byl text smlouvy předložen spolu s dalšími přílohami v PDF formátu, zaslanými z datové schránky žalobkyně. Ze záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu soudu prvního stupně je zřejmé, že podpis uvedené přílohy, tj. smlouvy, nelze, pokud jde o jeho platnost, automaticky určit, neboť certifikát již vypršel. Za tohoto stavu tedy nelze uzavřít, že uvedená smlouva byla žalobkyní (respektive jejím statutárním zástupcem nebo jinou osobou oprávněnou za ni jednat) v době uzavření řádně podepsána, když žalobkyně jiný důkaz o tom nepředložila. Nelze se ztotožnit ani s námitkou žalobkyně, že ze strany žalovaného bylo uzavření smlouvy potvrzeno tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč. Takto uskutečněná platba prokazuje pouze to, že ze strany žalovaného byla platba dle pokynů žalobkyně uskutečněna, neprokazuje však souhlasný projev vůle žalovaného se všemi žalobkyní tvrzenými podmínkami předmětné úvěrové smlouvy. Za tohoto stavu se tedy odvolací soud zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ze strany žalobkyně nebylo uzavření úvěrové smlouvy v jí tvrzené podobě a rozsahu prokázáno. Soud prvního stupně nepochybil ani v procesním postupu, pokud žalobkyni neposkytl potřebné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně ani její zástupce se jednání soudu prvního stupně nezúčastnili, omluvili se a s projednáním v jejich nepřítomnosti souhlasili.6. Za stavu, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastnicemi, je zcela správný závěr o tom, že vzájemně poskytnuté finanční plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si strany povinné navzájem vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o. z. Ve zbylém rozsahu je tedy správný závěr soudu prvního stupně v tom, že nároky vyplývající z žalobkyní tvrzené úvěrové smlouvy, nejsou s ohledem na zjištěný skutkový stav důvodné.7. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a rovněž byl jako správný potvrzen nákladový výrok III., když žalobkyni byla přiznána v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. poměrná část nákladů řízení, odpovídající poměru jejího převážného úspěchu ve věci. Výše nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladů právního zastoupení byla soudem prvního stupně stanovena ve správné výši.8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl v plném rozsahu úspěšný žalovaný, kterému náklady nevznikly.