24 Co 179/2024-370 — Krajský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud v Kolíně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem jedné čtvrtiny pozemku parc. číslo st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp , Anonymizováno, , jedné čtvrtiny pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez čp/če - garáž a jedné čtvrtiny pozemku parc. č. , Anonymizováno, , vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, . Současně soud prvého stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 24 072,70 Kč.2. Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že v dědickém řízení po zůstaviteli , jméno FO, byla žalobkyně vyrozuměna o svém dědickém právu a byla účastníkem tohoto řízení (a to vzhledem k závěti ze dne 26. listopadu 2008). Závěť uplatněná jako dědický titul žalobkyní byla v dědickém řízení popřena žalovanou, bylo vedeno řízení o, Anonymizováno, popření dědického práva žalobkyně ze závěti. V tomto sporném řízení bylo uzavřeno, že závěť je neplatná, a bylo určeno, že žalobkyně není dědičkou ze závěti ze dne 26. listopadu 2008. Z dalších tvrzení žalobkyně je zřejmé, že v době dříve probíhajícího dědického řízení po , jméno FO, , jakož i v době sporného řízení, o svém dědickém právu věděla, věděla, že existuje také závěť v její prospěch ze dne 10. června 2008. Tuto závěť však žalobkyně jako titul svého dědického práva v dědickém řízení neuplatnila, a to ani po rozhodnutí soudu o jejím dědickém právu ve sporném řízení. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že za této situace na žalobkyni nelze pohlížet jako na osobu, která se dědického řízení v době rozhodnutí soudu o dědictví neúčastnila a byla tak opomenuta jako dědička v dědickém řízení. Pro tento závěr považoval soud prvého stupně za rozhodující, že žalobkyni o závěti věděla, přesto v době, kdy se dědického řízení jako v úvahu přicházející dědička účastnila, a v době probíhajícího sporného řízení o její dědické právo ji neuplatnila. Pro tento závěr pak soud neshledal za rozhodující, zda ji v této době hledala, případně zda ji dohledala později.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V němž namítá, že rozsudek soudu prvého stupně není přezkoumatelný pro nedostatek důvodů, nevypořádal-li se soud třeba jen s jedinou žalobní námitkou. V dané věci není z odůvodnění soudu zřejmé, jaká skutková zjištění a jaké závěry ve vztahu k argumentaci žalobkyně vedly k zamítnutí žaloby. Dále odvolatelka namítla, že věc byla nesprávně právně posouzena. Poukázala na to, že nárok oprávněného dědice může být uplatněn až po právní moci rozhodnutí o dědictví, proto pro nárok dle § 485 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.) je rozhodující pro aktivní legitimaci žalobkyně, zda se žalobkyně účastnila řízení v době vydání rozhodnutí o dědictví. Tak tomu však v dané věci nebylo. V průběhu dědického řízení žalobkyně neměla pochybnosti o platnosti závěti ze dne 26. listopadu 2008, dřívější závěť pokládala za zrušenou touto pozdější závětí. Po právní moci rozhodnutí ve sporu o dědické právo vzhledem k výsledku řízení už účastníkem dědického řízení nebyla a závěť z tohoto důvodu nemohla předložit. Odvolatelka žádala, aby rozhodnutí soudu prvého stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla potvrzení rozhodnutí soudu prvého stupně jako správného. Poukázala na to, že žalobkyně nebyla v dědickém řízení opomenuta a v souladu s dlouhodobou judikaturou proto již není aktivně legitimována k podání žaloby. Navíc o závěti již v době dřívějšího řízení žalobkyně věděla, není zde objektivně žádná nově objevená skutečnost. Má za to, že její dědické právo by mělo být promlčeno, neboť o závěti věděla již v průběhu dědického řízení a mohla své právo tedy uplatnit i dříve. Poukázala dále na to, že o dědickém právu žalobkyně bylo rozhodnuto také v související věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 117/2022, kde byl právní vztah mezi těmito účastnicemi, jde-li o nároky žalobkyně jako opomenuté dědičky, vyřešen. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 682/2020 má za to, že soud je výsledkem tohoto řízení vázán, neboť ve vztahu účastníků tohoto řízení a stejných účastníků řízení v související věci zde jde o subjektivní závaznost.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.6. Jde-li o skutkový stav věci, odvolací soud uzavřel, že soud prvého stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, důkazy správně zhodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě uzavřel správné skutečnosti o skutkovém stavu této věci. Na rozhodnutí soudu prvého stupně lze v této části zásadně zcela odkázat a bylo by nadbytečné všechny zjištěné skutečnosti v odvolacím rozhodnutí znovu citovat. Rozhodný skutkový stav pro právní posouzení dané věci ostatně mezi účastnicemi není zásadně ani nijak sporný.7. Krajský soud v Praze doplnil skutková zjištění soudu prvého stupně o aktuální zjištění vyplývající z obsahu spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 117/2022. Z obsahu tohoto spisu vyplývají jednak skutečnosti, které zjistil již soud prvého stupně, zjištění pak byla doplněna o aktuální procesní stav této věci. Ve vztahu k tomuto řízení je nutno uzavřít, že žalobkyně podala dne 31. března 2022 k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 žalobu na určení vlastnického práva k těm věcem (movitým i nemovitým), jejichž dřívější vlastník byl zůstavitel , jméno FO, a které převzala na základě rozhodnutí o potvrzení nabytí celého dědictví po tomto zůstaviteli jako jediná dědička žalovaná. Svůj nárok na tyto věci žalobkyně zdůvodňovala tím, že oprávněnou dědičkou je ve skutečnosti ona na základě závěti ze dne 10. června 2008. Tuto závěť nepředložila žalobkyně v rámci dědického řízení, i když o její existenci věděla, neboť měla za to, že byla zrušena pozdější závětí, kterou považovala za platnou. V okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o neplatnosti této pozdější závěti, již nebyla účastníkem řízení a nemohla tedy ani závěť předložit, proto ji ani nehledala. Mezi věcmi, k nimž žádala určit své dědické právo s poukazem na to, že jde o zvláštní žalobu, která není určovací žalobou ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř. (ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 59/2022), byly i nemovitosti, ohledně kterých je vedeno řízení v této věci. Obvodní soud pro Prahu 3, k němuž byla žaloba podána, totiž usnesením ze dne 23. května 2022 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 3. srpna 2022 a s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2022 č. j. 53 Co 219/2022-34 věc ve vztahu k daným nemovitostem vyloučil k samostatnému řízení, ve vztahu k tomuto předmětu řízení byla Obvodním soudem pro Prahu 3 vyslovena místní nepříslušnost a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Kolíně jako soudu místně příslušnému.8. Jak zjistil v průběhu odvolacího řízení odvolací soud, řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 6 C 117/2022 již bylo pravomocně skončeno. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. října 2023 č. j. 6 C 117/2022-142 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2024 č. j. 53 Co 6/2024-170 byla žaloba s návrhem na určení vlastnictví žalobkyně k věcem, které nabyla jako dědička v řízení po , Jméno zainteresované osoby 2/0, , zamítnuta. Soudy obou stupňů došly k zásadně shodnému závěru o tom, že žalobkyně se nemůže domáhat ochrany oprávněného dědice podle § 485 obč. zák., neboť v dědickém řízení po zůstaviteli , jméno FO, nebyla jako dědička opomenuta. Byla k řízení řádně přibrána, účastnila se řízení, bylo s ní jednáno jako s dědičkou. V době probíhajícího řízení o dědictví a sporného řízení o dědické právo žalobkyně tato věděla o existenci předchozí závěti ze dne 10. června 2008, kterou však v dědickém řízení ani ve sporném řízení jako důvod svého dědického práva neuplatnila. Soudy shledaly, že žalobkyně mohla po celou dobu dědického řízení, kdy účastníkem byla, využít všech procesních prostředků k uplatnění svého dědického práva.9. Z citovaného rozhodnutí vydaného v související věci vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 117/2022, které nabylo právní moci dne 22. května 2024 tak jednoznačně vyplývá, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou v souvislosti s požadavkem žalobkyně na ochranu oprávněného dědice ve smyslu ustanovení § 485 obč. zák. byl vyřešen v neprospěch žalobkyně tak, že soud dovodil, že žalobkyni ve smyslu tohoto ustanovení nelze považovat za oprávněnou dědičku a žalovaná není povinna žalobkyni jako oprávněné dědičce dědictví nabyté v dědickém řízení po , jméno FO, vydat.10. Tento výsledek souvisejícího řízení pak odvolací soud považuje za zcela zásadní pro rozhodnutí v dané věci.11. Na úvod právního posouzení věci je třeba konstatovat, že rozhodnutí soudu prvého stupně netrpí namítanou vadou nepřezko