25 Co 119/2024-227 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 9 C 343/2021–183, zamítl žalobu žalobce, kterou se po žalované domáhal uvedení vozidla tovární značky Hyundai, označení Tuscon Adventure, RZ , SPZ, , do původního stavu, a to konkrétně řídící jednotky, vrácení demontovaných dílů a všech dalších nežádaných úprav (výrok I.), a kterou se žalobce dále domáhal pro případ, kdy by žalovaná pozbyla oprávnění autorizovaného servisu motorových vozidel značky Hyundai, aby byla žalovaná povinna na své náklady uvést motorové vozidlo tovární značky Hyundai, označení Tuscon Adventure, RZ , SPZ, (dále jen „vozidlo“), do původního stavu, a to konkrétně řídící jednotku, vrácení demontovaných dílů a všech dalších nežádaných úprav, prostřednictvím oprávněného autorizovaného servisu motorových vozidel značky Hyundai (výrok II.). Žalobci pak uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 31 577 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok III.). Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že předmětné servisní akce žalovaná provedla v souladu s pokynem výrobce vozidla, jakož i se souhlasem žalobce, a žalobce přes opakované výzvy dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když nijak netvrdil, jaké byly konkrétní jízdní vlastnosti vozidla před provedenými servisními akcemi a jaké konkrétní změny tyto jízdní vlastnosti doznaly v důsledku servisního zásahu ze strany žalované, ani v řízení neprokázal, že by vozidlo, v souvislosti se servisní akcí u žalované, doznalo jakýchkoliv změn týkajících se jízdních vlastností vozidla. Soudu tak nezbylo nic jiného, než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výroky I. a II.). Výrok III. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.2. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce. Předně namítal, že vůči žalované byl v postavení spotřebitele. Pokud tedy žalovaná chtěla v rámci garanční prohlídky provádět i servisní akci, kterou jí nařídil výrobce vozidla, pak měla povinnost žalobce o tom předem informovat, vyžádat si souhlas a sdělit žalobci, co konkrétně bude předmětem servisní akce. Z výpovědi svědka , jméno FO, a dalších důkazů má za prokázané, že mu bylo žalovanou prodáno vozidlo s vadou filtru, která měla být servisní akcí napravena. Podpis žalobce na zakázkových listech nebyl vyjádřením souhlasu se servisní akcí, ale potvrzením, v jakém stavu si vozidlo po servisní akci převzal. Podpis navíc učinil až poté, co mu bylo svědkem , jméno FO, vyhrožováno. Závěrem podotkl, že má za to, že provedením servisní akce došlo k porušení zákazu uvedeného v čl. 5 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska lehkých osobních vozidel a užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6). Proto, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy jednostranně, nikoli ve vzájemné souvislosti, žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobě vyhověl, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že některá jeho tvrzení nejsou pravdivá. Zdůraznila, že žalobce byl řádně a důkladně informován o obsahu a povaze předmětných servisních akcí, že žalovaná si předem vyžádala souhlas žalobce k provedení těchto akcí, že žalobce tento souhlas zcela dobrovolně udělil a že žalovaná provedla servisní akce až poté, co s tím žalobce souhlasil. Že žalobce s provedením servisních akcí souhlasil lze konstatovat i s odkazem na obsah žaloby ze dne 21. 12. 2021. Tvrzení, že souhlas byl udělen na základě nátlaku žalované, resp. pana , jméno FO, , žalobce neprokázal. Se soudem prvního stupně se shodla v hodnocení účastnického výslechu žalobce, který považuje kvůli četným rozporům za zcela nevěrohodný. Shrnula, že postupovala v souladu s právním řádem a lege artis, když žalobce řádně informovala o obsahu a povaze servisních akcií a poté, co obdržela souhlas žalobce, provedla tyto servisní akce řádně a v souladu s pokyny výrobce vozidla, žalobci nevznikla žádná škoda a není tedy oprávněn požadovat uvedení do původního stavu. Soud prvního stupně provedl dokazování řádně a dospěl ke správným skutkovým zjištěním a právním závěrům. K odkazu žalobce na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 uvedla, že jde o nepřípustnou novotu uplatněnou po koncentraci řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.5. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: žalobce se dne 16. 9. 2021 dostavil k žalované s vozidlem tovární značky Hyundai, označení TUCSON Adventure, RZ: , SPZ, (dále opět jen „vozidlo“), k naplánované servisní prohlídce. Vozidlo předal žalované k běžné servisní (garanční) prohlídce. V rámci servisní prohlídky, po připojení vozidla na diagnostiku, se objevila potřeba provést na vozidle i dvě servisní akce označené jako , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Předmětem servisní akce „, Anonymizováno, , adresa, program systému řízení ECU a DCU RE“ bylo přehrání softwaru, který zabraňuje možnému přehřátí filtru pevných částic. Předmětem servisní akce „, Anonymizováno, “ bylo opatření montáže pojistkové sestavy systému HECU a u vozidel vybavených systémem EPB (Electric Parking Brake) aktualizace softwaru modulu HECU. Potřeba provedení daných servisních akcí vzešla přímo od výrobce vozidla společnosti Hyundai a servisní akce byly prováděny i na dalších vozidlech stejného typu, nejen na vozidle žalobce. , jméno FO, , servisní technik žalované, žalobci vysvětlil, že provedení servisních akcí je nezbytné pro předejití možné škodě až ve výši 100 000 Kč a pro zachování záruky na vozidle. Obě výše uvedené servisní akce byly žalovanou provedeny až poté, co žalobce s jejich provedením vyslovil souhlas podpisem v zakázkových listech. Před podpisem zakázkových listů si žalobce ověřoval potřebné informace i na infolince společnosti Hyundai. Žalovaná předmětné servisní akce provedla v souladu s pokynem výrobce vozidla a se souhlasem žalobce, který souhlas s provedením servisních akcí, byť po delším váhání, před jejich provedením udělil.6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový závěr pak nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení. Soud prvního stupně nepochybil, pokud své skutkové závěry učinil i ze svědecké výpovědi bývalého zaměstnance žalované , jméno FO, . Soud prvního stupně v bodě 19. odůvodnění rozsudku podrobně uvedl, jak výpověď svědka , jméno FO, hodnotil jednotlivě, ale i v souvislosti s dalšími provedenými důkazy a odvolací soud považuje hodnocení svědecké výpovědi svědka , jméno FO, za logické a přesvědčivé. Obsah výpovědi svědka , jméno FO, ani odvolací soud neposoudil jako nátlak či vyhrožování, ale jako „pouhé“ konstatování.7. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud věc po právní stránce posoudil podle o. z.8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.9. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2 se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.10. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.11. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.12. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.13. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.14. Ve věci mimo spor zůstalo, že se žalobce dne 16. 9. 2021 dostavil k žalobkyni s vozidlem, které bylo k tomuto dni v podílovém spoluvlastnictví žalobce a jeho sestry, k naplánované servisní prohlídce. Dále by