25 Co 151/2024-157 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12 C 69/2023-114, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 12. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení 24 164,69 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaný jako řidič automobilu, z kterého se vysypaly dlažební kostky, nevynaložil náležitou opatrnost při sledování provozu a před jízdou se neujistil o správném rozmístění nákladu. Dle soudu prvního stupně žalovaný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody a znemožnil tak zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, dále porušil základní povinnost provozu na pozemních komunikacích tím, že provozoval vozidlo, které svým technickým stavem neodpovídalo požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyni proto vznikl regresní nárok vůči žalovanému a byl jí v plné výši včetně požadovaného příslušenství přiznán.2. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný, který nesouhlasil s tím, jak soud prvního stupně hodnotil kamerové záznamy, a to jak dobu, po kterou padaly kostky z nákladního vozidla, tak vzdálenost, po kterou se sypaly. Namítal, že řidič má sice povinnost vnímat vozovku i za vozidlem, nicméně tak činí spíše periferním viděním a cílená kontrola stavu za vozidlem je obvyklá pouze v určitém intervalu, případně při odbočování, předjíždění nebo jiném manévru, který provádí řidič vozidla. Dle žalovaného nelze pád několika dlažebních kostek přirovnávat k předjíždějícímu vozidlu či vozidlu integrovaného záchranného systému se zapnutou vizuální nebo dokonce akustickou signalizací. Dlažební kostky jsou relativně drobné předměty, které řidič nemusí periferně ve zpětném zrcátku zaznamenat, pokud právě cíleně v daný okamžik nekontroluje stav za vozidlem. Navíc při jízdě v obci má řidič věnovat zvýšenou pozornost pohybu osob a jeho pozornost je směrována primárně co do dopravní situace před vozidlem. I pokud by se žalovaný dopustil nedbalostního jednání při kontrole vozovky za vozidlem, nejde o nevědomou nedbalost dostačující k tomu, aby vznikl regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném do 31. 3. 2024 (dále jen „ZPOPV“). Žalovaný poukázal na doložení dalšího kamerového záznamu před soudem prvního stupně, který zachycoval místo vzdálené cca 800 m od místa dopravní nehody, konkrétně místo kruhového objezdu. Z časové stopy u obou zachycených videozáznamů je patrné, že k vysypání nákladu došlo přesně ve 14 hodin 34 minut 12 sekund, a druhým místem, tj. kruhovým objezdem projížděl žalovaný ve 14 hodin 43 minut 43 sekund. Prodlevu si nelze vysvětlit jinak, než právě zastavením a sbíráním vypadnuvšího nákladu na druhém místě, což dle žalovaného dokládá, že v prvním případě, pokud by si vypadlého nákladu všiml, by zastavil, neboť tak učinil i později. Žalovaný dále nesouhlasil s citací soudu prvního stupně v odstavci 23 napadeného rozsudku týkající se udávaného hluku v kabině, neboť soud prvního stupně neuvedl, že se jedná o hluk z motoru, který je typický pro každé nákladní vozidlo, a který v kombinaci se zavřenými bočními okénky zvuk padajících dlažebních kostek náležitě ztlumí. Nejde navíc o hlasitost srovnatelnou se zvukem akustického signálu, ať už vozidel IZS nebo klaksonu. Žalovaný neopustil místo dopravní nehody, neboť žádnou nezaregistroval, nešlo o úmyslné jednání. Žalovaný poukázal na protokol z ústního jednání ze dne 11. 1. 2024, kdy byl vyzván podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnil rozhodné skutečnosti tak, že vymezí, jaký náklad a jaké množství v okamžiku dopravní nehody převážel, zda a jak byl zajištěn, a aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení a zároveň byl poučen o případném neúspěchu ve věci, pokud výzvě nevyhoví. Žalovaný je přesvědčen, že byl poučen nedostatečně, neboť mu nebylo dáno poučení v tom směru, co je pro rozhodnutí ve věci samé nezbytné tvrdit, případně podložit důkazy a na jakých skutečnostech bude stát úspěch v řízení. Soud prvního stupně se zaměřil spíše na okolnosti, které se k vzhledem k obsahu odůvodnění rozsudku žalovanému jeví jako marginální. V postupu soudu prvního stupně žalovaný shledává porušení práva na spravedlivý proces a poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011 sp. zn. I. ÚS 2014/10. Žalovaný neměl potřebu vznášet doplňující tvrzení nad rámec výzvy soudu při koncentraci řízení, a to s ohledem na předběžný právní názor soudu, který nebyl protokolován, nicméně soud strany sporu seznámil s předběžným závěrem, že pro soud bude podstatné i to, zda a jakým způsobem se pád kostek projevil v řízení vozidla žalovaným v následujícím úseku, tedy zda změnil směr jízdy, případně rychlost. Pokud jde o technický stav vozidla, žalovaný odkázal na své vyjádření a úřední záznam, kde uvedl, že čelo vozidla je jištěno již zabudovanými technickými prostředky a žádné dodatečné zabezpečení nákladu se v obdobných případech neprovádí. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že se z kamerových záznamů je patrno, že z nákladního vozidla řízeného žalovaným došlo na rovném a přehledném úseku silnice k pádu vícero dlažebních kostek, z nichž některé dopadly na poškozené vozidlo a jiné na vozovku. Zvedly vrstvu prachu a odskakovaly několik sekund různými směry. Žalovaný nezpomalil, a ani nezastavil. Ze záznamu bylo rovněž zřejmé, že náklad dlažebních kostek byl na korbě navršen do výšky, zjevně přesahoval stěny korby a nebyl nijak zajištěn proti pádu. Žalovaný ani po dalším uvolnění nákladu na kruhovém objezdu vozidlo neodstavil a pokračoval v jízdě. Žalobkyně citovala ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV a zdůraznila, že bylo prokázáno, že žalovaný ujel od dopravní nehody. Žalobkyně pak nemohla zjistit veškeré informace související s dopravní nehodou a její šetření dopravní nehody tak bylo ztíženo. Došlo k zmaření možnosti zkontrolovat, zda žalovaný nebyl ovlivněn alkoholem či jinými látkami. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že náklad na korbě nebyl řádně zajištěn a vozidlo mělo v době dopravní nehody neplatnou technickou prohlídku. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a podle § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný řídil dne , datum, v , Anonymizováno, hodin nákladní vozidlo tov.zn. , Anonymizováno, , , SPZ, po silnici II. třídy č. , hodnota, , v , adresa, v obci , adresa, ve směru od obce , adresa, došlo k částečnému uvolnění nákladu sestávajícího z dlažebních kostek velikosti 8/10, které zasáhly a poškodily protijedoucí osobní vozidlo tov.zn. , jméno FO, , , Anonymizováno, , řízené poškozeou. Žalovaný na místě nehody nezastavil, neprokázal svoji totožnost a z místa nehody odjel směrem do centra obce , adresa, . Žalovanému byla ve správním řízení uložena příkazem , právnická osoba, v , Anonymizováno, pokuta 2 000 Kč za spáchání přestupku spočívajícího v porušení povinnosti stanovené v ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. a) a § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy jeho zavinění bylo dáno nejméně nevědomou nedbalostí. Vozidlo řízené žalovaným bylo v době události pojištěné u žalobkyně pojistnou smlouvou č. , hodnota, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Žalobkyně následně uplatnila dopisem ze dne 24. 11. 2021 své postižní právo vůči žalovanému a vyzval jej k zaplacení celkové částky 30 000 Kč ve lhůtě do 24. 12. 2021. Žalovaný na výzvu ani upomínky nereagoval.6. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle ZPOPV.7. Podle § 2 písm. f) ZPOPV se pro účely tohoto zákona rozumí, že pojištěným je ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.8. Podle § 6 odst. 1 ZPOPV se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.9. Podle § 8 odst. 1 a 4 ZPOPV je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu