25 Co 83/2024-542 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 6. 2023, č. j. 7 C 354/2021-377, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému č. 1 vydat jí vyúčtování dle § 1118 občanského zákoníku za období od 12. 9. 2018 do 11. 11. 2018 k nemovitostem v katastrálním území , právnická osoba, 5, v obci , právnická osoba, (výrok I.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované č. 2 a žalovanému č. 3 vydat jí společně a nerozdílně vyúčtování dle § 1118 občanského zákoníku za období od 12. 11. 2018 do 30. 12. 2019 k nemovitostem v katastrálním území , právnická osoba, 5, v obci , právnická osoba, (výrok II.) a konečně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované č. 2 vydat jí vyúčtování dle § 1118 občanského zákoníku za období od 31. 12. 2019 do 16. 8. 2021 k nemovitostem v katastrálním území , právnická osoba, 5, v obci , právnická osoba, (výrok III.). Žalované č. 2 uložil povinnost zaplatit žalobkyni v rámci separace nákladů řízení částku 2 178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému č. 1 náhradu nákladů řízení částku 3 146 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.), žalované č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 3 146 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.) a žalovanému č. 3 náhradu nákladů řízení ve výši 3 146 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VII.).2. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalovaní (byť ne ihned, ve výsledku však nakonec ano) dostatečně dostáli své zákonné povinnosti vyplývající z § 1118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tj. předložit žalobkyni jako spoluvlastníku nemovité věci v katastrálním území , právnická osoba, 5, v obci , právnická osoba, (dále jen „předmětné nemovitosti“ či „nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků“) vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno. Výroky V., VI. a VII. soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Výrok III. o separaci nákladů řízení za jednání dne 17. 1. 2023 ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř. odůvodnil soud prvního stupně tak, že jednání bylo vinou žalované č. 2 neúčelné, neboť bylo na ní (na žalovaných nesoucích vůči žalobkyni povinnost vydat vyúčtování), aby ona, jako zástupkyně žalovaných, vstoupila v jednání se zástupcem žalobkyně a dané povinnosti dostála. Výši uložené povinnosti soud prvního stupně určil podle § 6 odst. 1 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarifu) v účinném znění (dále jen „a. t.“), splatnost a místo plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.3. Proti výrokům I., II., III., V., VI. a VII. rozsudku podala odvolání žalobkyně. Předně namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil, zda je vyúčtování předložené žalovanými správné a úplné. Soud prvního stupně zejména přehlédl, že žalovaní neumožnili žalobkyni předložené vyúčtování řádně prozkoumat, popř. ověřit pravost předložených kopií. Dále pak spotřeba elektrické energie ani vody zcela zásadně neodpovídá tvrzenému způsobu vyúčtování. O neúplnosti vyúčtování svědčí i to, že v něm nejsou zahrnuty příjmy z pronájmu předmětných nemovitostí, ačkoli žalovaný č. 3 žalobkyni dopisem ze dne 1. 12. 2018 informoval o tom, že od prosince 2018 budou předmětné nemovitosti pronajímány. Za zcela nepřezkoumatelné, a neumožňující učinit si úplný obraz o správnosti doloženého vyúčtování, označila i údajné faktury na práce související se správou nemovitostí a stavebními pracemi, které nejsou podepsány a doloženy potvrzeními o úhradě. K výrokům V.-VII. napadeného rozsudku poukázala, mimo jiné, na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 664/03 z něhož se podává: „Ten, kdo se rozhodl bránit své právo u soudu a uspěl, by neměl být nepřiměřeně a bezdůvodně zatěžován náklady, které si soudní ochrana vyžádala, neboť soudním rozhodnutím se mu dostává jen toho, co měl po právu mít.“. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobě vyhověl, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Žalovaná č. 2 podala odvolání jen do výroku II. napadeného rozsudku. Uvedla, že nezavinila žádné náklady, které by jinak nebyly vznikly. Z ničeho nevyplývalo, že by měla doklady týkající se předmětných nemovitostí dodat před jednáním dne 17. 1. 2023. Při jednání je předložila, ovšem žalobkyně prohlásila, že se v nich nevyzná. Jednání proto bylo odročeno za účelem podrobného prohlédnutí předmětných dokladů, byl určen čas a místo schůzky. Jelikož mají účastníci stejné postavení, měla být i zástupci žalobkyně uložena povinnost k úhradě separovaných nákladů.5. K odvolání žalobkyně žalovaná č. 2 uvedla, že své povinnosti předložit žalobkyni jako spoluvlastníku nemovitosti vyúčtování, jak bylo se společnou věcí nakládáno, žalovaní dostáli. Důrazně se ohradila proti tvrzení, že pronajala část nemovitostí slyšeným svědkům , jméno FO, a , Anonymizováno, . Svědky považuje za nevěrohodné a trvala na tom, že je nezná. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalované č. 2 přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Žalovaní č. 1 a č. 3 k odvolání žalobkyně uvedli, že považují rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Uvedli, že vyúčtování nakládání s předmětnými nemovitostmi od roku 2016 do 14. 12. 2020 bylo žalobkyni podáno. Stejně tak v době, kdy žalobkyně užívala předmětné nemovitosti, jí byly spotřeby energií i služeb vyúčtovány. Žalovaní podotkli, že vyúčtování podle žalobkyní uvedených dat nelze předložit, neboť dodavatelé jednotlivých služeb provádí vyúčtování jednou ročně. Žalobkyni předložili veškeré doklady, ovšem žalobkyně je označila za cáry papíru. Zdůraznili, že v současné době je fakturace zasílaná e-mailem nebo datovou schránkou, a proto jiné doklady, originály, neexistují. Pokud jde o spotřebu elektrické energie a vody v nemovitostech v podílovém spoluvlastnictví účastníků, pak ta byla v obou případech ovlivněna probíhající rekonstrukcí předmětných nemovitostí, a to jak při práci řemeslníků, tak při zalévání nově vybudované zahrady, nikoli však pronájmem předmětných nemovitostí. Údajný dopis žalovaného č. 3 ze dne 1. 12. 2018 označili, i s ohledem na tvrzené datum napsání, za falzifikát. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek ve výrocích I.-III. a ve výrocích V.-VII. Potvrdil a žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že obě odvolání byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání žalobkyně ani žalované č. 2 opodstatněným.8. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: žalobkyně a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí není budova č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům (dále jen „Budova“), pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez č.p./č.e. garáž, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , právnická osoba, , pro obec , právnická osoba, a k. ú. , právnická osoba, , Anonymizováno, , na LV , hodnota, a LV , hodnota, (dále opět jen „předmětné nemovitosti“ či „nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků“). Žalobkyně měla v rozhodném období na uvedených pozemcích vždy podíl o velikosti , Anonymizováno, a na Budově, která není jejich součástí, podíl o velikosti , Anonymizováno, . Velikost podílů jednotlivých žalovaných na předmětných nemovitostech se v minulosti různě měnila. V období od 12. 9. 2018 -11. 11. 2018 vlastnil pozemky i Budovu spolu se žalobkyní žalovaný č. 1. Jeho podíl na pozemcích byl , Anonymizováno, a na Budově v rozsahu , Anonymizováno, . V období od 12. 11. 2018 do 30. 12. 2019 vlastnili předmětné nemovitosti spolu se žalobkyní žalovaní č. 2 a č. 3, a to pozemky žalovaná č. 2 v rozsahu podílu , Anonymizováno, a žalovaný č. 3 s velikostí podílu , Anonymizováno, , Budovu vlastnila žalovaná č. 2 s velikostí podílu , Anonymizováno, a žalovaný č. 3 s podílem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . V období od 31. 12. 2019 do 16. 8. 2021 vlastnily předmětné nemovitosti společně žalobkyně a žalovaná č. 2. Žalovaná č. 2 s velikostí podílu na pozemcích , Anonymizováno, a na , adresa, . V průběhu řízení před soudem prvního stupně neměla žalobkyně do předmětných nemovitostí přístup, neměla od nich klíče a na správě předmětných nemovitostí se nijak nepodílela. Správu předmětných nemovitostí zajišťovali