28 Co 131/2024-630 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím rozsudkem a ve znění opravného usnesení uložil žalobci zaplatit žalované , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), uložil oběma účastníkům nahradit náklady státu každému ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.), zamítl návrh žalované na zaplacení částky , částka, (výrok V.) a nakonec rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vyhlášení doplňujícího rozsudku (výrok VI.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná žádala vypořádat investice do nemovitých věcí ve výši , částka, (po částečném zpětvzetí) a žalobce je učinil nespornými.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1148 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalovaná má právo na úhradu poloviny požadované částky, neboť vyšel z toho, že nemovité věci byly zakoupeny účastníky do podílového spoluvlastnictví, každému s podílem o velikosti jedné poloviny. Dále uvedl, že vklad odlišného množství finančních prostředků od nákupu nemovitých věcí byl řešen a vyřešen v předchozích fázích řízení. Soud prvního stupně připomněl, že při ocenění nemovitých věcí byly vzaty v úvahu veškeré vložené investice, neboť nemovité věci byly oceněny ke dni rozhodování. Polovinu investic žalovaná učinila do svého vlastnictví, nemá proto právo na jejich úhradu.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť nemovité věci byly podle soudu prvního stupně vypořádány přesně podle spoluvlastnických podílů, soud prvního stupně nehodnotil postup žalované v řízení jako šikanózní výkon práva ani jako obstrukční chování, neshledal tedy žádné důvody pro odklon od obecného pravidla, že v tomto typu řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Důvodem pro uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyni není podle soudu prvního stupně ani skutečnost, že po rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalovaná odmítla nemovité věci vyklidit a žalobce byl nucen podat další žaloby.5. Proti tomuto rozsudku, a to konkrétně proti výroku I. a II., podal žalobce včasné odvolání, v němž namítl, že v předchozím řízení bylo zjištěno a učiněno nesporným, že žalobce investoval do pořízení nemovitých věcí částku , částka, a žalovaná částku , částka, . Nesouhlasil s argumentem soudu prvního stupně, že odlišný vklad finančních prostředků spoluvlastníků na pořízení nemovitých věcí byl řešen v předchozích fázích řízení. Žalobce konstatoval, že opakovaně tvrdil, že tento rozdíl v počáteční investici je nutné vypořádat v rámci širšího vypořádání a pokud tak soud prvního stupně neučinil, nerozhodl o celém předmětu řízení a dospěl k nesprávnému závěru, že má žalobce povinnost zaplatit žalobkyni na širším vypořádání částku , částka, . Do závěrečného vypořádání měla být započtena částka , částka, a žalovaná měla žalobci uhradit částku , částka, . Nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení, neboť závěr o tom, že si každý z účastníků má hradit náklady sám, se může týkat pouze vypořádání spoluvlastnictví v užším smyslu. Pokud jde o širší vypořádání, soud měl vyjít z principu úspěchu účastníků řízení a vzít v úvahu, že žalovaná se nejprve domáhala vypořádání částky , částka, , že vzala částečně svůj požadavek zpět a částečně byl její vzájemný návrh zamítnut. Soud prvního stupně podle žalobce nesprávně nepřihlédl k tomu, že i odvolací soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, evidentně se tedy nedomníval, že by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Z uvedených důvodů žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a zároveň jí uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudy všech stupňů.6. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že je nepovažuje za důvodné. K otázce nákladů řízení připomněla, že judikatura se již ustálila v závěru, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemá obecně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, má za to, že v tomto případě by mělo stejné pravidlo být uplatněno i pro rozhodování o nákladech řízení o tzv. širším vypořádání spoluvlastnictví. Pokud jde o nároky vznesené žalobcem v odvolání, uvedla, že žalobce je neuplatnil řádně a včas, avšak i kdyby tak učinil, namítla promlčení takových nároků.7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné. Výroky V. a VI. doplňujícího rozsudku zůstaly odvoláním nenapadeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).8. V první řadě je třeba k námitce žalobce o tom, že doplňující rozsudek obsahuje chybu, neboť je v něm uvedeno, že se zamítá návrh „žalobkyně“ na zaplacení částky , částka, , ač se zamítal návrh žalované, uvést, že tato zjevná nesprávnost bude následně soudem prvního stupně opravena postupem podle § 164 o. s. ř.; z odůvodnění doplňujícího rozsudku je nepochybně jasné, že navazuje na rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované částku , částka, , tedy polovinu z částky , částka, , a že soud prvního stupně doplňujícím rozsudkem zamítl nárok žalované ve zbývajícím rozsahu. Žalobce sám žádný takový nárok v řízení neuplatnil, je tedy nepochybné, o jaký nárok se jedná a že označení osobou „žalobkyně“ namísto „žalované“ je zjevná nesprávnost. Současně je nutné uvést, že v souvislosti s touto opravou doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně v tomto případě nepočne běžet nová lhůtu k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně i soudem odvolacím, jak byl popsán v rozsudku odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , na nějž pro stručnost odkazuje.10. Podle § 1148 odst. 1 o. z. při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Podle § 1148 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.11. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Podle § 1128 odst. 2 o. z. rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel.12. Podle § 1136 o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.13. O dohodu o hospodaření se společnou věcí jde tehdy, souhlasí-li ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na společnou věc (přičemž je nerozhodná povaha těchto nákladů). V takovém případě má investující spoluvlastník právo proti ostatním spoluvlastníkům na úhradu vynaložených prostředků; totéž platí v případě rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněného postupem podle § 1128 o násl. o. z.14. Vynaložil-li některý ze spoluvlastníků se souhlasem ostatních či na základě principu majority investici na společnou věc, jsou její části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné již za trvání spoluvlastnictví, nebyla-li mezi spoluvlastníky uzavřena jiná dohoda. Není-li mezi spoluvlastníky dohodnuto, jakým způsobem se budou na těchto investicích podílet, je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů. Skutečnost, že spoluvlastníci žili v nesezdaném partnerském svazku, neovlivňuje sama o sobě posouzení požadavku jednoho ze spoluvlastníků na vypořádání investic vynaložených na věc ve spoluvlastnictví takových osob (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ,