28 Co 162/2024-99 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni , částka, do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 6,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela předchůdkyně žalobkyně, Equa Bank, a.s., se žalovanou dne , datum, . Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splatit spolu s dohodnutými úroky ve 120 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná podle žalobkyně nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, proto byl dluh ke dni , datum, zesplatněn. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě výzvy, kterou jí žalobkyně zaslala dne , datum, .3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud prvního stupně se v první řadě zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, a proto smlouvu uzavřenou s žalovanou posoudil jako neplatnou. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta na základě smlouvy o úvěru částka , částka, , nesplacenou část dluhu ve výši , částka, posoudil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení žalované a v tomto rozsahu shledal návrh žalobkyně důvodným. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nepřiznání úroku z prodlení odůvodnil odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedl, že do prodlení s plněním poskytnuté jistiny se žalovaná může dostat nejprve k okamžiku, kdy uplyne soudem stanovená, případně účastníky sjednaná dodatečná lhůta, žalovaná se tak podle soudu prvního stupně dosud neocitla v prodlení a žalobkyni nevznikl nárok na úrok z prodlení; soud prvního stupně zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Při určení lhůty k plnění vzal soud prvního stupně v úvahu zjištěné majetkové poměry žalované, které podle jeho přesvědčení neumožňují žalované zaplatit dlužnou částku jednorázově ani v kratší lhůtě. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu v řízení, včetně zohlednění jí požadovaného příslušenství.4. Proti zamítavému výroku II. a proti nákladovému výroku III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, přičemž výrok II. napadla jen v části zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně namítala, že nárok věřitele na úrok z prodlení vyplývá přímo z § 1970 o. z. a jeho výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se podle žalobkyně dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, proto je žalobkyně podle § 1958 odst. 2 o. z. oprávněna požadovat plnění ihned a žalovaná je povinna bez zbytečného odkladu plnit. Žalobkyně považuje za první den prodlení , datum, , neboť žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu žalobkyni jako novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, po marném uplynutí lhůty deseti dnů, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se žalovaná dostala dnem , datum, do prodlení. Dále žalobkyně žalovanou upomínala o zaplacení ještě předžalobní upomínkou z , datum, . Žalovaná tak podle žalobkyně měla dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Žalobkyně dále připomněla, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu vrátit však podle žalobkyně nese spotřebitel a je na něm, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal. V této souvislosti žalobkyně poukázala mimo jiné na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které bylo vydáno v obdobné věci. Z uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil.5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila, ač k němu byla řádně předvolána.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je pouze částečně důvodné. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř.). Totéž platí i pro odvoláním nedotčenou část výroku II., tedy zamítnutí žaloby ohledně zbývající jistiny a převážné části příslušenství.7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který je správný a pro rozhodnutí ve věci dostačující, na nějž pro stručnost odkazuje.8. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce s ohledem na dobu uzavření smlouvy podle o. z. i podle zákona o spotřebitelském úvěru. Je třeba uvést, že se správně zabýval otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalované a správně uzavřel, že v důsledku nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované nebyla smlouva o úvěru sjednána platně. V daném směru ostatně žalobkyně svým odvoláním ani rozsudek soudu prvního stupně nezpochybňovala a nenapadala.9. Odvolací soud však odlišně posoudil otázku prodlení žalované s úhradou předmětného dluhu, která je předmětem odvolání žalobkyně.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Pokud je smlouva o úvěru neplatná, vzniklo žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu čerpaného úvěru po odečtení případných plateb. Jiné nároky, jak již správně uvedl soud prvního stupně, požadovat nemůže. V případě neplatné smlouvy nelze vycházet z ujednání stran o splatnosti dluhu. Není-li tu pozdější dohody o splatnosti vydání bezdůvodného obohacení, může věřitel požadovat plnění ihned, tedy vyzvat dlužníka k plnění kdykoli od vzniku dluhu a poté musí dlužník plnit bez zbytečného odkladu. Lhůta k plnění bez zbytečného odkladu není zákonem výslovně vymezena, lze však konstatovat, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního