21 Co 215/2025-321 — Krajský soud v Praze

1. Soud prvního stupně výrokem I. shora označeného rozsudku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala: zamítnutí žaloby ze dne , datum, , kterou se účastnice v řízení vedeném u Energetického regulačního úřadu pod sp. zn. , č. účtu, domáhala po žalobkyni zaplacení částky 68 957 214 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení, v rozsahu částky 62 175 955,05 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení, nahrazení výroku II. rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. , č. účtu, tímto rozsudkem, nahrazení výroku II. rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. , č. účtu, tímto rozsudkem.2. Výrokem II. pak uložil žalobkyni povinnost zaplatit účastnici náklady řízení ve výši 32 766,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce účastnice.3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala postupem podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vydání rozsudku, jímž by soud nahradil výrok II. shora uvedeného rozhodnutí , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “) a výrok II. rozhodnutí , Anonymizováno, taktéž výše označeného. Žalobkyně navrhovala, aby soud projednal věc v rozsahu těmito výroky deklarované povinnosti žalobkyně zaplatit účastnici 62 175 955,05 Kč s příslušenstvím jako platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, kdy žalobkyně tvrdila, že jako výrobce elektřiny vyrobila v období měsíců října, listopadu a prosince roku 2013 ve výrobně , adresa, (dále též jen „, Anonymizováno, “) 81 838,6 MWh elektřiny a ve výrobně , adresa, (dále též jen „, adresa, “) 5 323,797 MWh elektřiny. Uvedené množství elektřiny bylo vyrobeno v , Anonymizováno, v období od , datum, do , datum, a ve výrobně , adresa, v období od , datum, do , datum, , kdy veškerá tato elektřina byla spotřebována společností , právnická osoba, . v závodech v , adresa, , ke kterému se též vázala rozhodnutím , Anonymizováno, uložená povinnost žalobkyni zaplatit účastnici 5 965 339,95 Kč s příslušenstvím za vlastní spotřebu vyrobené elektřiny žalobkyní dne , datum, v , Anonymizováno, . Výše platby na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů byla účastnicí účtována ve výši 583 Kč/MWh.4. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně jako výrobce elektřiny vyrobila v době od , datum, do , datum, ve výrobně , Anonymizováno, 81 838,6 MWh elektřiny a ve výrobně , adresa, 323,797 MWh, a dále, že předmětem podnikání žalobkyně je výroba elektřiny a předmětem podnikání účastnice je distribuce elektřiny. Dále soud prvního stupně vzal za svá skutková zjištění správního orgánu v rozhodnutích , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, a v rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . Dále soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastnicemi zůstalo sporným, zda žalobkyně je povinna hradit účastnici platbu na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za období od , datum, do , datum, ve výši 62 175 955,05 Kč s příslušenstvím, když podle žalobkyně nelze charakterizovat , právnická osoba, . za jiného účastníka trhu, a dále, zda je účastnice oprávněnou osobou k výběru příspěvku POZE, když podle žalobkyně z žádného předpisu případná povinnost žalobkyně vůči účastnici nevyplývá, a dále, zda je předmětný nárok promlčen, když podle žalobkyně nešlo mezi účastnicemi o obchodní vztah podle obchodního zákoníku podléhající čtyřleté promlčecí době, a konečně zda má účastnice právo na úroky z prodlení, když podle žalobkyně taková povinnost nevyplývá ze zákona.5. V rámci právního hodnocení věci soud prvního stupně předně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu v obdobných věcech sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , kdy dále uvedl, že je povinnost žalobkyně hradit příspěvek POZE za množství elektřiny spotřebované společnosti , právnická osoba, coby jiného účastníka trhu s elektřinou bez použití přenosové nebo distribuční soustavy v období od , datum, vyplývala přímo z § 28 odst. 4 písm. b) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále také jen „zákon o POZE“). Konstatoval, že toto ustanovení dopadá na žalobkyni již ode dne , datum, , tedy prvního dne rozhodného období, kdy nabylo účinnosti, neboť vymezilo jak adresáty povinnosti, tak i předmět povinnosti. Z ustanovení je také seznatelné, že účastnice byla povinna vybrat příspěvek POZE od žalobkyně, když obě její výrobny elektřiny byly připojeny k distribuční soustavě účastnice coby regionálního distributora. Účastnice pak byla dále povinna hradit operátorovi trhu, jak vyplývá z § 28 odst. 5 zákona o POZE ve znění účinném od , datum, . Cenovým rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. 5/2012 bod 5.1 pak byla stanovena pevná cena na krytí nákladů spojených s podporou výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a z druhotných zdrojů ve výši 583 Kč/ MWh pro rok 2013. S odkazem na ustanovení § 28 odst. 3, 5, 7 zákona o POZE a dále ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech byl pro regulaci cen ve znění účinném od , datum, do , datum, pak soud prvního stupně dovodil, že výše příspěvku POZE byla stanovena vždy pro celý regulovaný rok, a to cenovým rozhodnutím , Anonymizováno, vydaným nejpozději do 30. 11. předcházejícího roku. Limitace podle § 28 zákona č. 165/2012 Sb. se uplatnil až při stanovení výše příspěvku POZE pro rok 2014. Oprávnění , Anonymizováno, stanovovat cenu na podporu elektřiny ve smyslu zákona o POZE vyplývá ze zákona a je konkretizováno v podzákonných předpisech. Pro rok 2013 byla jednoznačně stanovena výše příspěvku POZE cenovým rozhodnutím , Anonymizováno, , č. 5/2012 Sb. pod bodem 5.1 ve výši 583 Kč/MWh. Dále soud s odkazem na přechodné ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od , datum, konstatoval, že na věc dopadají dosavadní právní předpisy účinné do , datum, . S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, soud prvního stupně dovodil, že mezi účastnicemi šlo o soukromoprávní, obchodněprávní vztah, který se řídí soukromoprávními předpisy, tedy zákonem č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinným do , datum, , a podpůrně zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem účinným do , datum, . S odkazem na ustanovení § 397 obch. zák. soud prvního stupně konstatoval, že promlčecí doba činí 4 roky. Jelikož žaloba pro rozhodné období byla podána účastnicí vůči žalobkyni , datum, a soudu prvého stupně byla doručena , datum, , kdy toto řízení bylo následně usnesením Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zastaveno a věc byla postoupena , Anonymizováno, , stalo se tak právě ve čtyřleté promlčecí době. Právo účastnice na zaplacení příspěvku POZE tak není promlčeno. Ohledně práva na úrok z prodlení soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. , spisová značka, , z něhož vyplývá, že právo na úroky z prodlení s úhradou soukromoprávní pohledávky a zaplacení předmětné složky ceny za distribuci na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny coby nosiče příspěvku POZE vyplývá z ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 517 odst. 2 obč. zák. Z toho soud prvního stupně dovodil, že správní orgán rozhodl správně, když žalobkyni uložil uhradit účastnici 62 175 955,05 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od , datum, do zaplacení, kterážto platba představuje příspěvek POZE za období od , datum, do , datum, se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu proto v celém rozsahu zamítnul.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné účastnici přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši celkem 32 766,80 Kč, které spočívají v odměně advokáta podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále „AT“) ve znění účinném do , datum, ve výši 3 100 Kč/úkon za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání z , datum, ), k čemuž náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do , datum, ve výši 300 Kč/úkon. Dále podle § 9 odst. 5 AT ve znění účinném od , datum, ve výši 4 620 Kč/úkon, tj. za 4 úkony právní služby (písemné podání ze dne , datum, a ze dne , datum, , účast na jednání překračující 2 hodiny dne , datum, ), k čemuž náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od , datum, ve výši 450 Kč/úkon. Dále je náhrada nákladů řízení představována náhradou za DPH v sazbě 21 % z částky 27 080 Kč, jež činí 5 686,80