21 Co 217/2025-125 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou doručenou soudu I. stupně dne , datum, domáhala na žalované zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Podle jejích žalobních tvrzení je příspěvkovou organizací zřízenou , Anonymizováno, na základě ust. § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o , Anonymizováno, , a ust. § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Na základě zřizovací listiny je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací a jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne , datum, provedla odtah motorového vozidla RZ: , SPZ, , jehož provozovatelem ve smyslu ust. § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu, dále jen „ZoSP“) byla žalovaná. Odtah byl proveden na základě ust. § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „ZoPK“), upravující odstranění vozidla, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „ZoPP“) provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky. Vozidlo bylo po odtahu umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Podle ust. ust. § 19d odst. 2 ZoPK náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel. Judikatorní praxe Ústavního soudu či Nejvyššího správního soudu dovodila, že osobou odpovědnou a z hlediska procesního i pasivně legitimovanou je osoba provozovatele zapsaná jako provozovatel v registru vozidel a pro určení osoby provozovatele je rozhodující evidenční princip, naopak je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva (viz nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn., Anonymizováno, , Anonymizováno, ; usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, ; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně v souladu s ust. § 19d ZoPK před provedením odtahu vyzvala provozovatele vozidla k odstranění důvodu, pro něž nesmí být vozidlo provozováno, nebo k odstranění samotného vozidla z komunikace, a po provedení odtahu, že odtah provedla, kde vozidlo je a jak je možné je vyzvednout.3. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné podle nařízení hl. m. , adresa, z roku 2013, které je přílohou usnesení rady hl. m. , adresa, ze dne , datum, ve znění nařízení č. , hodnota, ze dne , datum, , a to do , datum, za odtah vozidla 1 900 Kč. za služby parkoviště (parkovné)za 1. až 3. den 250 Kč, za 4. a každý další i započatý den až do 180. dne ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč a za každý další i započatý den od 181. dne až do vyzvednutí vozidla 50 Kč, a od , datum, odtah vozidla 3 800 Kč a služby parkoviště (parkovné)za 1. až 180. den 500 Kč a za každý další i započatý den od 181. dne 50 Kč. S ohledem na předpokládanou hodnotu vozidla, které žalobkyně stále střeží, dobu, která od odtahu uplynula, předpokládaný průběh řízení a ekonomiku provozu se žalobkyně rozhodla žalovat jen část dluhu, a to částku 20 000 Kč.4. Mezi účastnicemi vznikl podle žalobkyně závazkový právní vztah založený způsobením škody za náklady na odstranění a odstavení vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , se vztahuje k ust. § 45 odst. 4 ZoSP, nicméně konstrukce právní úpravy v obou těchto případech je obdobná, zejména co se týče povinnosti provozovatele vozidla k úhradě nákladů s tím spojených. Čas plnění není pro tento závazek ani stanoven právní úpravou, ani není ujednán, proto se uplatní úprava ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu po vyzvání věřitele. Žalované byla výzva žalobkyně ze dne , datum, doručena dne , datum, , žalovaná měla plnit nejpozději dne , datum, a v prodlení je nejpozději od , datum, .5. Žalovaná proti žalobě namítla, že v rozhodné době nebyla ani vlastníkem ani provozovatelem vozidla. Dne , datum, vozidlo prodala smlouvou o výkupu ojetého vozu společnosti , právnická osoba, . za kupní cenu 1 Kč. Spolu s vozidlem předala kupující 2 ks klíčů od vozidla i technický průkaz č. , Anonymizováno, . Dne , datum, podepsala formulář plné moci předaný jí za tímto účelem žalobkyní, přičemž podpis žalobkyně byl úředně ověřen. Originál formuláře plné moci zaslala doporučeně , právnická osoba, . Tato společnost dne , datum, vozidlo prodala kupní smlouvou o prodeji ojetého vozu , jméno FO, na náhradní díly za 1 000 Kč. Vlastníkem a provozovatelem vozidla tedy byla žalovaná pouze do , datum, , od , datum, do , datum, byla jeho vlastníkem a provozovatelem , právnická osoba, a od , datum, je jeho vlastníkem a provozovatelem , jméno FO, . Ani jeden z následných vlastníků nerealizoval přepis vlastnictví vozidla v registru silničních motorových vozidel, a proto je v něm uvedena i přes minimálně dvojí prodej vozidla stále žalovaná. O prodeji vozidla společnosti , právnická osoba, žalovaná informovala žalobkyni dopisem ze dne , datum, , žalobkyně tudíž o změně vlastníka věděla. Jelikož žalovaná vozidlo předala společnosti , právnická osoba, již dne , datum, , nemohl v období předcházejícím dni , datum, vozidlo na pozemní komunikaci zaparkovat.6. Žalovaná rovněž namítla, že nebyly splněny podmínky pro odtažení a odstavení vozidla. Z ust. §19d odst. 1, 2 ZoPK totiž vyplývá, že odtah vozidla je možný až po uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byl provozovatel vozidla vyzván k odstranění důvodů, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Žalované však výzva určená do vlastních rukou podle ust. § 19d odst. 1 ve spojení s ust. § 19b odst. 7 ZoPK nebyla doručena, ostatně ani sama žalobkyně v žalobě o odeslání takové výzvy ničeho nezmínila. Z důvodu absence výzvy podle ust. §19d odst. 1 ZoPK odtah a uskladnění vozidla proběhly contra lege, a proto žalobkyně nemůže mít dle zásady ex iniuria ius non oritur nárok na náhradu nákladů vynaložených na své protiprávní jednání.7. V dalším žalovaná namítla, že na její straně byly dány závažné důvody, které jí znemožnily vozidlo odstranit, a to jednak faktické, ale také právní. Závažné faktické důvody spočívaly jednak v nevědomosti žalované o možnosti vozidlo z pozemní komunikace odstranit v důsledku nedoručení výzvy podle ust. §19d odst. 1 ZoPK, ale také v absenci klíčů od vozidla, které byly předány společnosti , právnická osoba, . Závažný právní důvod je dán absencí právního titulu žalobkyně k nakládání s vozidlem, neboť v důsledku jeho prodeje společnosti , právnická osoba, k němu pozbyla vlastnické právo, tedy i právo je držet a užívat. Pokud by žalovaná vozidlo z vozovky odstranila, ačkoliv z hlediska práva občanského nebyla jeho vlastníkem ani provozovatelem, jednala by protiprávně, neboť by zasáhla do vlastnického práva skutečného vlastníka a provozovatele vozidla pana , jméno FO, . Z uvedených důvodů nemá žalobkyně podle ust. §19d odst. 2 ZoPK na náhradu nákladů na odtah a odstavení vozidla nárok.8. Nadto žalobkyně podle žalované porušila povinnost předcházet vzniku škod, neboť má podle ust. § 19d ZoPK ex lege možnost prodat vozidlo ve veřejné dražbě a tím dosáhnout minimalizace vzniku další škody tím, že by se v důsledku prodeje vozidla zkrátila doba jeho odstavení, a z výtěžku prodeje by žalobkyně mohla uspokojit své náklady na odtah a odstavení. Ze skutečnosti, že vozidlo dlouhodobě nemá provedenu technickou prohlídku, jakož i z jeho faktického stavu seznatelného běžným pohledem, muselo být žalobkyni zřejmé, že vozidlo je téměř bezcenný vrak, jehož dlouhodobé odstavení a střežení je v rozporu s ekonomickou realitou, neboť náklady na jeho odstavení po dobu překračující již 3 roky dalece přesahují jeho hodnotu. Tím, že žalobkyně odstavené vozidlo neprodala ve veřejné dražbě, nepostupovala s péčí řádného hospodáře, nezakročila způsobem přiměřeným okolnostem k odvracení hrozící újmy a bezdůvodně v rozporu s principem generální prevence vytvořila podmínky pro vznik a nárůst škody na svém majetku.9. Žalobkyní poukazovaná judikatura podle žalované dopadá na poměry založené zákonem č. 361/2000 Sb. (ZoSP) a zákonem č. 56/2001 Sb. (ZoPP). Žalobou uplatněné nároky se však řídí zákonem č. 13/1997 Sb. (ZoPK), na nějž citovaná judikatura nedopadá, a to již jen z toho důvodu, že jej vůbec nezmiňuje. Navíc se vyšší soudy v označené judikatuře nikterak nezabývaly závažnými důvody, které provozovateli znemožnily vozidlo odstranit, neboť svoji právní argumentaci primárně vystavěly na deliktní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupek, což ovšem není přiléhavé na právě projednávaný případ.10. Nakonec žalovaná opozornila, že před , adresa, probíhá od , datum, řízení sp.zn. , spisová značka, , v němž se žalovaná v po