22 Co 180/2025-91 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 91 519,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 173,01 Kč, 15% úrok z prodlení ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobou podanou u soudu dne 6. 12. 2024 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 91 519,16 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní , Anonymizováno, s. r. o. (dále jen „, Anonymizováno, “) a žalovaným byla uzavřena dne 13. 8. 2007 smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , přičemž nedílnou součástí smlouvy byl také Sazebník. Před uzavřením smlouvy , Anonymizováno, posuzovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, přičemž za tímto účelem žalovaný předložil , Anonymizováno, osobní doklady a doklady dokládající příjmy a výdaje, zejména výpisy z bankovního účtu. Na základě těchto dokladů a po ověření informací z veřejných registrů (SOLUS, NRKI, ISIR, CEE) dospěla , Anonymizováno, k závěru, že žalovaný má dostatečné prostředky ke splácení úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla , Anonymizováno, žalovanému dne 14. 8. 2007 úvěr ve výši 60 000 Kč na účet žalovaného. Jednalo se o úvěrový rámec, který mohl žalovaný průběžně čerpat a zároveň splácet předepsané měsíční splátky spolu s úroky z vyčerpané částky úvěru s úrokovou sazbou ve výši 1,74 % měsíčně a sjednanými poplatky za vedení účtu, peněžní transakce, výpisy, upomínky apod. Dále žalovaný sjednal pojištění schopnosti úvěr splácet, za což se , Anonymizováno, zavázal zaplatit měsíční poplatek procentuální výše vyčíslený z aktuálního dluhu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž se dostal do prodlení s úhradou více jak dvou splátek, resp. jednou splátkou po dobu delší jak 3 měsíce. V důsledku toho v souladu se smluvním ujednáním došlo ke zesplatnění úvěru ke dni 1. 11. 2022, o čemž , Anonymizováno, žalovaného písemně vyrozuměla a vyzvala jej k úhradě dosud nesplacené jistiny a dlužných poplatků, přičemž výše činila 67 692,17 Kč. Od tohoto data vznikl , Anonymizováno, nárok na zaplacení úroků ve výši 20,88 % ročně z dlužné jistiny ve výši 59 019,16 Kč, zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení. Pohledávka z předmětné smlouvy byla , Anonymizováno, smlouvou ze dne 7. 11. 2023 postoupena žalobkyni, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil toliko částku 155 811,47 Kč, přičemž poslední úhradu provedl 11. 5. 2022. Ke dni postoupení pohledávky se dlužná částka skládala z: dlužné jistiny ve výši 59 019,16 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 500 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 173,01 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl v důsledku včasného odporu žalovaného zrušen. V odporu žalovaný namítl, že nesouhlasí s výši dlužné částky, neboť má za to, že zaplatil více než polovinu úvěru, a tudíž je požadovaná částka příliš vysoká. Poukázal dále na svou tíživou osobní situaci, neboť byl hospitalizován, nemohl platit nájem, přišel o byt. Nyní platí podnájem, který není levný a má vysoké náklady za léky.4. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 91 519,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 173,01 Kč, 15% úrok z prodlení ročně z částky 61 519,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 20,88 % ročně z částky 59 019,16 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že , Anonymizováno, jako právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 13. 8. 2007 smlouvu, na základě které poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 40 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 1 200 Kč. Žalovaný na úvěru čerpal celkem 132 900 Kč a zaplatil celkem 155 811,47 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 byla pohledávka z této smlouvy postoupena s účinností k 7. 11. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2023. Další důkazy soud prvního stupně pro nadbytečnost neprováděl. Po stránce právní soud prvního stupně uzavřel, že , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ObchZ“. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele ve smyslu § 52 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“. Uzavřená smlouva je tak smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 52 odst. 1 obč. zák., a tudíž je třeba na ni aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele dle § 51a a násl. obč. zák. Zejména za použití § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se nemůže spotřebitel vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru, na základě které , Anonymizováno, poskytla žalovanému 132 900 Kč a žalovaný uhradil 155 811,47 Kč. Žalovaný tak uhradil celou částku, a tudíž je žaloba nedůvodná. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů řízení přísluší žalovanému, který byl v řízení úspěšný, ale jemu náklady v řízení nevznikly, a tudíž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně žalobu zamítl pouze velmi obecně. Z odůvodnění rozsudku není žalobkyni zřejmé, jaká konkrétní ujednání smlouvy o úvěru shledal soud prvního stupně v rozporu s požadavkem dobré víry, a tedy způsobilá vyvolat značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele. Žalobkyně má za to, že ujednání obsažená přímo ve smlouvě nejsou ani nepřiměřená ani nemohou způsobit značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud prvního stupně se též nevypořádal s tím, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena před tím, než nabyla účinnosti novela obč. zák. (zákon č. 155/2010 Sb.), která teprve zakotvila absolutní neplatnost ujednání ve smyslu § 56 obč. zák.; do té doby byla tato ujednání stižena relativní neplatností. Přímo ve smlouvě byl sjednán úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, minimální splátka čerpaného úvěru a úroková sazba ve výši 1,74 % měsíčně (20,88 % ročně). Úrok je cenou plnění, a tudíž na jeho ujednání primárně dopadá § 56 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že se na něj nevztahuje požadavek porovnání rovnováhy ujednání smluvních stran. Nadto není sjednán v nepřiměřené výši. Obvyklá sazba úroků z úvěru poskytovaná ve stejné době bankami domácnostem činila v srpnu 2007 (dle statistiky ČNB) 12,14 % ročně až 13,25 % ročně, tedy nečinila ani dvojnásobek úroku u bankovních úvěrů, což nelze s ohledem na ustálenou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005) považovat za nepřiměřené. Ani výše sjednaného pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu (tedy 260 Kč měsíčně) nemůže být shledána nepřiměřenou. Ve všeobecných podmínkách byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 % celkové dlužné částky v době odstoupení , Anonymizováno, od smlouvy, přičemž ani tato výše není nepřiměřená. Žalovaný po celou dobu věděl, jaká bude tato sankce, pokud poruší splácení. Čím dříve žalovaný svou povinnost platit řádně a včas splátky porušil, tím vyšší pokuta mu hrozila. To je však smyslem a účelem smluvní pokuty, tedy působit preventivně na dlužníka, aby své závazky neporušoval. Pokud byla smluvní pokuta sjednána pouze v obchodních podmínkách, žalobkyně poukazuje na závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 11. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle kterého (pokud by vůbec měl být aplikován) lze neplatnost ujednání vztáhnout toliko k ujednání o smluvní pokutě, nikoliv k celé smlouvě. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 o. s. ř., podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.8. K odvolacím námitkám j